Článek
Tento text je autorským komentářem a vychází z mých vlastních zjištění a pozorování toho, jak dnešní teenageři vnímají prosinec: jako povinný nákupní sprint s dekoracemi navíc.
Kdybych měl své dojmy přepočítat na čísla, klidně řeknu „80 %“: tolik dnešních mladých lidí prý tuší, že existují „nějaké Vánoce“, ale proč se slaví, co znamená Advent a kdo je Ježíšek, to už je pro ně přibližně stejně vzdálené jako volání z pevné linky.
Advent: čtyři neděle, čtyři šance si vzpomenout, že čekání má smysl
Advent není značka energetického nápoje ani předinstalovaná aplikace. Je to období čtyř neděl před Vánoci, které mělo tradičně připomínat očekávání – duchovní i praktické: zklidnit se, připravit domácnost, vztahy, a ano, i hlavu.
První adventní neděle symbolicky otevírá „start sezóny“, druhá prohlubuje téma naděje a přípravy, třetí (často označovaná jako „radostná“) připomíná, že nejde jen o výkon, a čtvrtá už je poslední přímá: zpomal, zkontroluj, proč to celé děláš, a ne jen kolik to stálo.
Ježíšek: ne kurýr, ale symbol, který přežil i marketing
Ježíšek v našem kulturním prostoru není pohádkový dědeček z reklamního letáku, ale lidová, zjemněná podoba příběhu o narození Ježíše Krista – tedy o Vánocích jako svátcích narození, naděje a „nového začátku“ (ať už je člověk věřící, nebo ne).
A vánoční stromek? Ten není nábytek na jeden měsíc ani povinná fotka na sociální sítě. Zdobený strom se v Evropě rozšířil jako symbol života uprostřed zimy, světla uprostřed tmy a trvalosti v čase, kdy všechno venku vypadá, že si dalo pauzu.
Štědrý večer: večeře, která nebyla o kalorické pomstě
Štědrovečerní večeře 24. prosince je tradice, která se u nás usadila jako domácí vrchol Vánoc: rodina spolu, stůl jako místo smíru, rituál, který říká „teď jsme tady spolu“ dřív, než se rozutečeme zpátky do svých bublin.
Zvyk dávat dárky až po večeři není náhodný sadismus rodičů ani test odolnosti dítěte. Byla to odměna po dni, který měl být ztišený a výjimečný, a také způsob, jak oddělit „společný čas“ od „věcí“ – nejdřív vztahy, pak balicí papír.
Mikuláš, čert a anděl: sociální služba, psychologický thriller, a PR oddělení v jednom
Pátého prosince chodí Mikuláš s čertem a andělem proto, že se v lidové tradici spojil svatý Mikuláš (symbol pomoci a štědrosti) s výchovnou alegorií: čert reprezentuje důsledky, anděl povzbuzení, Mikuláš autoritu, která nemá ponižovat, ale nastavit rámec.
Jenže dnes potkat na ulici Mikuláše s čertem je pro mnoho měst „nadlidský výkon“: rodiče nemají čas, sousedské vazby jsou slabší, lidé se bojí, aby z tradice nebyl trauma-trenažér, a do toho všeho přišel prosincový průmysl, který dokáže udělat z čehokoli buď atrakci, nebo problém.
A tak mladí často umí do detailu vysvětlit, proč jsou ta či ona sluchátka „top“, proč je jeden nejmenovaný telefon „lepší než Android“, a jak se správně vybere dárek podle algoritmu. Jenže smysl Adventu, příběh Ježíška, důvod stromku, logiku Štědrého večera a roli Mikuláše přenechali paměti rodičů – tedy službě, která se bohužel sama neaktualizuje.
Možná je čas vrátit prosinci jednoduchou věc: vyprávění.
Ne moralizování, ne strašení, ne nákupní šikanu. Prostě vysvětlit, co jsou 1., 2., 3. a 4. adventní neděle, proč se dárky dávají až po večeři a že Mikuláš není cosplay bez „lore“, ale tradice, která měla lidem připomínat charakter – ne jen obsah košíku.
Možná to chce jen přestat dělat z Vánoc manažerský projekt s KPI „počet tašek na osobu“ a vrátit jim obyčejnou lidskou navigaci: proč se zapaluje svíčka po svíčce, proč se čeká, proč se ztiší hlas, proč se aspoň jednou do roka zkusí domácnost tvářit jako domácnost, ne jako překladiště zásilek. A ano, je to práce navíc. Jenže taky jediná, která se nevybije po dvou letech a nepotřebuje nabíječku.
Když už umíme dětem vysvětlit, proč se nemá kliknout na podezřelý odkaz, proč je důležité zálohovat a že „soukromí“ není jen nastavení v telefonu, možná zvládneme i to, že Advent nejsou čtyři neděle do výprodeje.
Že Ježíšek není e-shop s tajným skladníkem. A že Mikuláš s čertem a andělem nejsou pouliční cosplayeři, ale starý příběh o tom, že lidské chování má důsledky, ale taky šanci na nápravu.
Protože v momentě, kdy mladý člověk ví dokonale, co je „TOP“ a co je „trash“, ale netuší, proč se doma zdobí stromek a proč se dárky dávají až po večeři, tak jsme z prosince udělali jen hezkou grafiku bez obsahu. A grafika bez obsahu je fajn… dokud člověk nezjistí, že pod ní vlastně nic není.
Všem přeji krásné a pohodové Vánoce.
________________
Použité zdroje / poznámka autora:
Text je autorským komentářem (satirou) a vychází z osobních pozorování a obecně známých kulturně-historických souvislostí; nejde o zpravodajství ani odbornou studii. *
