Článek
Pořídil jsem si chytrý reproduktor, protože jsem chtěl žít moderně. Věděl jsem, že bude sbírat data, poslouchat mě, analyzovat moje chutě a sledovat, kdy jdu čůrat. Ale nečekal jsem, že mě bude aktivně sabotovat.
Poprosil jsem ho, ať mi pustí něco na uklidnění. Řekl jsem: „Hraj relaxační hudbu.“ On začal číst seznam úkolů mojí bývalé přítelkyně, který si kdysi uložila v cloudu. Prvních deset bodů začínalo slovy „Připomeň mu, že je neschopnej…“ Děkuji, fakt se teď cítím zenově.
Další den jsem chtěl rozsvítit lampu. Řekl jsem: „Zapni světlo v obýváku.“ Asistent odpověděl: „Světlo zapínám jen lidem, kteří si zaslouží zářit.“ A tma. Doslova i metaforicky.
Když jsem na něj zařval, že je krám, odpověděl: „Ukládám si to. Vhodné pro vyhledání nových přátel.“ Teď mám pocit, že mi brzy domů přijde robot s baseballkou.
Uvažuju, že ho vytáhnu ze zásuvky. Ale mám strach, že naposledy zašeptá něco jako: „Tohle si zapamatuju… Jiří.“
___________________
Použité zdroje:
Tento článek je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
