Článek
Když se k veřejnému dění vyjadřuje „mediální odborník na všechno“ Andor Šándor, je to pro satiru vždy dárek. A protože se tématu věnoval ve svém komentáři zpravodajský web ŽivotvČesku.cz, nebylo možné, aby to tentokrát dopadlo jinak než jemným ironickým povzdechem nad českou povahou.
Česko si 17. listopadu připomnělo nejen sametovou revoluci roku 1989, ale i události z roku 1939, které předcházely uzavření českých vysokých škol. Pražská Národní třída opět praskala ve švech — podle T-Mobilu prošlo místem kolem 102 tisíc lidí.
A protože jsme ve střední Evropě, kde se emoce nezakazují, příchody politiků provázely pískoty, výkřiky a dávky verbální kreativity.
Do této atmosféry vstoupil pro ŽivotvČesku.cz bezpečnostní a pravděpodobně už i politický expert Andor Šándor. Ten s tradičním klidem pronesl, že není fanouškem „davové statečnosti“, při níž lidé během státního svátku okřikují politiky. Připomněl, že mu kdysi vadily urážky směřované i na jiné představitele státu, a volal po kultivovanosti — ideálně takové, která přežije i frontu na trdelník.
Prezident Petr Pavel mezitím na místě popsal svou lítost nad tím, když si někteří pletou svobodu slova se „svobodou urážet“. Podle něj má být svoboda spojená s odpovědností — což se sice hezky říká, ale hůř aplikuje na dav, který se někdy řídí spíš meteorologickým tlakem než ústavními pravidly.
A protože se bez Šándorova komentáře neobejde ani aspekt historie, odborník znovu připomněl, že prezidentův „kurz s krycím jménem Pávek“ neznamenal skutečnou práci pro rozvědku proti západu. Pavel sice studoval školu, kde se toto „řemeslo“ vyučovalo, ale do výkonu služby se po revoluci nedostal. Jak Šándor podotkl: „Ani nevíme, jestli by na tu práci vůbec byl vybrán.“ Téma, které se některým vrací jako oblíbený seriál v nekonečné repríze, ale realita je pořád stejná.
Přes odpolední program se Praha i další města ponořila do vzpomínek — od hymny v podání Mária Biháriho, přes Modlitbu pro Martu od Jana Ciny, až po živý řetěz v Brně a svíčky v Ostravě. 17. listopad tak opět spojil důstojnost, hudbu, lampiony a sem tam i pořádnou porci politického temperamentu.
A do toho… česká stálice jménem Babiš
A jako by nestačily české dějiny a aktuální vášně, mediálním prostorem mezitím proběhla i „nová vlna kolem Andreje Babiše“.
Ne že by šlo o novou kauzu — spíš klasický fenomén, kdy Babiš stačí, aby řekl větu, a část národa má na týden vystaráno.
Sociální sítě se rozezní, komentáře se zaplní, a veřejná debata si na chvíli připomene, že žijeme v zemi, kde je politika tak trochu národní sport. Ověřená fakta však zůstávají: žádná nová potvrzená aféra se neobjevila, jen další mediální turbulence kolem dobře známé postavy.
A tak 17. listopad 2025 skončil přesně v českém stylu — důstojně, hlučně, emocionálně… a samozřejmě s malým mediálním zemětřesením navíc. Co by to bylo za svátek bez toho?
____________________
Použité zdroje: ŽivotvČesku.cz
