Článek
V automobilovém světě existují pravdy, které se nahlas neříkají, ale portál Centrum.cz na ně nedávno posvítil s odkazem na interní zdroje webu AutoŽivě.cz. Jde o fascinující příběh vozu, který měl být jen levnějším příbuzným německé klasiky, ale nakonec své pěstouny přerostl takovým způsobem, že se z toho ve Wolfsburgu stala chronická migréna.
Řeč je samozřejmě o modelu Škoda Superb, který už dekádu funguje jako pomyslný trn v patě koncernového vedení.
Zatímco marketingové příručky mluví o harmonické spolupráci, realita připomíná spíše situaci, kdy si pořídíte mladšího bratra, který je vyšší, hezčí a ve škole má lepší známky než vy.
Volkswagen se dlouhodobě snaží profilovat jako vrchol preciznosti, jenže pak přijde česká pobočka a nabídne auto, které má víc místa na nohy než průměrný berlínský byt. A to je pro německou hrdost sousto, které se jen velmi těžko tráví u ranní kávy.
Investigativní pohled na prodejní čísla naznačuje, že strach z vnitřní konkurence není jen paranoidní představou, ale tvrdou byznysovou realitou. Superb totiž nekradou zákazníky Mercedesu, ale drze si vybírají v revíru vlastního „otce“ Passata, což působí jako rodinná večeře, kde vám syn sní i vaši porci řízku.
Když prostor v interiéru vyvolává mezinárodní diplomatické krize
Ironií osudu zůstává, že čím lépe mladoboleslavští inženýři svou práci dělají, tím více vrásek přibývá na čelech jejich nadřízených. Superb se stal symbolem racionality, která v souboji s německou strohostí vyhrává na celé čáře, a to s úsměvem, který působí téměř provokativně. Němečtí manažeři se sice tváří, že je vše v naprostém pořádku, ale pohled na délku rozvoru českého vlajkového korábu je budí ze spaní. Je to jako mít v garáži rolls-royce pro chudé, který ale ve skutečnosti vůbec pro chudé není a vypadá u toho lépe než originál.
Satira života spočívá v tom, že koncern si vybudoval monstrum, které nyní nedokáže zastavit, aniž by si podřezal vlastní finanční větev. Každý prodaný Superb je totiž důkazem, že zákazníci umí počítat a nenechají se opít pouhým logem na kapotě.
V kuloárech se šeptá, že kdyby mohl Volkswagen Superbu naordinovat povinnou dietu nebo mu zakázat vypadat tak reprezentativně, udělal by to během jediné noci. Jenže trh je neúprosný a česká limuzína si vydobyla pozici, kterou jí závidí i leckterá prémie.
Člověk se musí až pousmát nad tím, jak se z „levnější alternativy“ stal standard, podle kterého se dnes měří efektivita. Je to takový automobilový Robin Hood, který bere bohatým iluze a chudým dává pocit, že jsou řediteli zeměkoule, když sedí na zadním sedadle.
Proč se vlk bojí vlastního štěněte aneb Noční můra z Boleslavi
Aktuální data potvrzují, že tato „obava z českého úspěchu“ není jen dočasným výkyvem, ale dlouhodobým trendem, který definuje vztahy uvnitř největšího evropského autodomu. Superb prostě odmítá hrát druhé housle a raději si koupil celý orchestr.
Někteří analytici s nadsázkou říkají, že největším nepřítelem Volkswagenu není elektrifikace ani čínská konkurence, ale příliš šikovní čeští ručičky. Ty totiž dokázaly postavit auto, kterému se těžko hledají chyby, což je v korporátním světě hřích, který se neodpouští. Pravda je taková, že Superb v každé své generaci posouvá laťku tak vysoko, až se zdá, že německý originál začíná trpět závratěmi. Je to souboj ega s pragmatismem, kde pragmatismus v českém dresu dává jeden gól za druhým. Když se podíváte na výbavu a zpracování, pochopíte, proč se v Mnichově či Stuttgartu občas nervózně ohlédnou přes rameno. Škoda už dávno není tou popelkou, která čeká na drobky ze stolu, ale sebevědomou dámou, která ten stůl právě kupuje.
Celá situace připomíná grotesku, kde se hlavní hrdina snaží schovat svůj úspěch, aby nenaštval šéfa, ale přitom mu ten úspěch září z očí na kilometry daleko. Superb je zkrátka příliš dobrý na to, aby ho mohl Volkswagen ignorovat, a příliš český na to, aby ho mohl milovat bez výhrad.
Investigativní závěr je jasný: strach z tohoto auta je oprávněný, protože ukazuje slabiny systému, kde se sází na tradici místo na skutečnou hodnotu. A dokud bude Superb nabízet tolik „Simply Clever“ řešení, bude i nadále strašit německé sny.
Zatímco se v kancelářích kreslí nové plány, jak Superba trochu „přidržet při zemi“, český model si dál vesele brázdí dálnice a připomíná všem, že kvalita se nedá schovat za marketingové řečičky.
Je to zkrátka vítězství zdravého rozumu nad tabulkovou hierarchií.
A tak příběh pokračuje – s každým dalším modelem se propast mezi očekáváním vedení a realitou trhu prohlubuje.
Volkswagen se může čertit, jak chce, ale Superb už dávno vyjel ze stínu a odmítá se do něj vrátit, i kdyby mu to nařídili samotní bohové z Wolfsburgu.
Nakonec nám nezbývá než s lehkou dávkou škodolibosti sledovat, jak si tato „škodovka“ dál buduje svůj kult. Je to satira v pohybu, která nám každý den na silnicích ukazuje, že i v přísně řízeném korporátu může vzniknout něco, co se vymkne kontrole a začne psát vlastní historii.
_________________________
Použité zdroje: Centrum.cz, AutoŽivě.cz.
