ETS 2: Co se v těch hádkách nedovíte

Spor o emisní povolenky pro dopravu a vytápění se u nás vede ve dvou tvrzeních a ani jedno neobstojí: že je to daň do Bruselu a že se nezavedením nic neztratí. Peníze z ETS 2 by vybral český stát od českých domácností — 154 až 204 miliard korun za šest let — a jediná otázka, která rozhoduje o tom, jak na tom lidé budou, je, komu se vrátí.

A hned na začátek to, co v té hádce nezaznělo ani jednou. Odmítnutím ETS 2 nepřestaneme Bruselu platit nic, protože jsme Bruselu neplatili. Přijdeme o čtyřicet miliard korun vyčleněných na kompenzace nízkopříjmovým domácnostem, a ty dostaneme jedině proti schválenému plánu, který vláda odmítá předložit. Vláda tedy slibuje, že nám ušetří, a přitom připraví české domácnosti o peníze určené právě těm, kdo je potřebují nejvíc. V tom je jádro celé věci a vrátím se k němu.

Povolenky v ETS 2 draží každý členský stát sám a výnos padá do jeho rozpočtu. Proto analýza poradenské firmy PwC, kterou si zadalo ministerstvo životního prostředí počítá pro Česko 154 miliard korun za roky 2027 až 2032 při ceně kolem 45 eur za tunu a 204 miliard při ceně kolem 70 eur. Je to příjem státního rozpočtu, ne platba někam jinam.

Jediný kanál, který opravdu prochází unijním rozpočtem, je Sociálně‑klimatický fond. Ten má na roky 2026 až 2032 k dispozici 65 miliard eur a na Česko z toho připadá 2,4 procenta, tedy 1,56 miliardy eur — v přepočtu asi 40 miliard korun. K tomu musí stát přidat nejméně čtvrtinu ze svého, takže celý program může mít objem kolem 50 miliard korun. Na téhle položce je Česko čistý příjemce: alokační klíč zvýhodňuje státy s nižšími příjmy a vyšší závislostí na fosilním vytápění. Jsme přesně ten profil.

Takže daň to je. Ale daň domácí. Platí ji český řidič a český majitel plynového kotle českému ministerstvu financí, které s ní pak něco udělá, nebo neudělá. O tom dál.

ETS 2 reguluje dodavatele fosilních paliv pro budovy, dopravu a malé provozy. Elektřina pod něj nepatří — ta je v původním systému ETS 1 už od roku 2005. To ale neznamená, že je elektřina bez uhlíkové ceny. Uhelná elektrárna povolenky kupovat musí a cenu si promítne do burzovní ceny elektřiny; platíme to už dvacátý rok a na tom zavedení ani nezavedení ETS 2 nic nezmění, oba systémy jsou oddělené a povolenky mezi nimi nepřetékají. Do ETS 1 patří i velké teplárny nad 20 megawattů, takže pražská domácnost na centrálním teple je v tom starším systému, ne v novém. ETS 2 dopadá na plynový kotel v rodinném domě, na malou kotelnu a na nádrž v autě.

Vlastní propočet při kurzu 25 Kč za euro a emisních faktorech 2,31 kg CO₂ na litr benzínu, 2,65 kg na litr nafty a 0,202 tuny na MWh zemního plynu. PwC z toho pro průměrnou domácnost vychází 200 až 400 korun měsíčně, tedy jedno až dvě procenta rozpočtu.

Mám zateplený dům a tepelné čerpadlo. Na vytápění se mě ETS 2 netýká — uhlíkovou cenu platím v ceně elektřiny, ale tu bych platil i bez něj. Zůstává nádrž: při 15 tisících kilometrů a spotřebě 7 litrů to dělá 3 300 korun ročně v dolním scénáři. Kdybych kotel nevyměnil, připočítal bych si při dvaceti megawatthodinách ročně ještě 5 500 korun jen za topení.

Oblíbená fráze o plošném zdražení bydlení tedy není pravdivá. Zdražuje fosilní topení, ne bydlení. Že to většina lidí nerozlišuje, je právě důvod, proč se ta fráze používá.

Na nepřímé dopady přes ceny zboží existuje tvrdá horní mez: víc, než se v Česku vybere, nelze nikomu přeúčtovat. Při 45 eurech za tunu je to asi 26 miliard ročně, což na 4,5 milionu domácností dělá nejvýš asi 5 800 korun za rok — a to včetně naší vlastní nádrže, plynu v kotli i nafty v kamionu, který nám vozí potraviny do krámu. U potravin samých vychází zdražení na jednu až dvě desetiny procenta.

Citelnější kanál je jiný, a mluví se o něm málo: provozovny pod 20 megawattů, které topí fosilně. Pekárna, hospoda, řezník, malá výrobna. Těm nezdraží doprava o dvě procenta, ale vstup na vytápění o deset a víc. A protože jde o místní služby bez konkurence ze zahraničí, přenesou to celé na zákazníka.

A tady je asymetrie, o které se v celé hádce nemluví vůbec. Zařízení nad 20 megawattů patří do ETS 1, kde část povolenek dostává zdarma podle výkonnostních benchmarků. Kotelna pod 20 megawattů patří do ETS 2, kde se draží sto procent a zdarma není nic. Průmyslová pekárna v hale tedy dostane přídavek, pekař na rohu platí plnou cenu. Není to vedlejší účinek, je to konstrukce systému.

Uhlíková cena tedy nedopadá na všechny stejně. Dopadá nejtvrději na toho, kdo má nejmenší rozvahu, nejhorší přístup ke kapitálu a nikoho, kdo by mu vyplnil žádost o dotaci. Není to důvod, proč pekárna na rohu zavře — ten důvod je nájem, mzdy a hala za městem — ale je to další kamínek na té straně váhy, která už tak klesala.

Teď to, co by měl přiznat každý, kdo ETS 2 hájí. Poptávka po vytápění a dojíždění je v krátkém horizontu téměř neelastická. Člověk nepřestane v zimě topit, protože plyn zdražil o desetinu, a nepřestane jezdit do práce. Reakce na cenový signál vyžaduje kapitál — kotel, zateplení, jiné auto — a ten nízkopříjmová domácnost nemá.

Z toho plyne nepříjemný závěr: první roky bude systém fungovat převážně jako regresivní spotřební daň a emise sníží především tím, že se z jeho výnosu zaplatí dotace na výměnu zdrojů. Nabízí se tedy otázka, na kterou nemám dobrou odpověď: proč ty dotace nefinancovat z rozpočtu přímo, místo aby se peníze nejdřív vybraly od těch nejzranitelnějších.

Druhá výtka je o načasování. Kdo si kotel vyměnil ze svého, když cena uhlíku ještě netlačila, nedostane nic, protože už nemá co vyměnit. Kdo čekal, dostane příspěvek. Každý takový nástroj zaváděný pozdě systémově zvýhodňuje opozdilce proti průkopníkům. Řešit se to dá — zpětným uznáním investic, nižší daní z elektřiny pro tepelná čerpadla — a v českém sociálně‑klimatickém plánu s tím nikdo nepočítá.

Třetí výtka je demokratická. ETS přesouvá rozhodnutí o ceně topení z parlamentu na automatický tržní mechanismus. Za výslednou cenu pak nenese odpovědnost nikdo konkrétní, koho by šlo ve volbách odvolat. To není detail.

Na všechny tři se dá odpovědět. ETS má na rozdíl od daně strop na množství, takže garantuje výsledek, ne jen výnos. Evropský parlament v dubnu 2026 schválil pozici s cenovým stropem 45 eur za tunu a s možností dočasně vyjmout obytné budovy, pokud stát zavede jiná opatření. Ale odpovědět a odmávnout jsou dvě různé věci.

Premiér řekl ve videu z 19. října, že ETS 2 nezavedeme, a že na tom nic nezmění, jak Brusel rozhodne. Má pravdu v tom, že to technicky může udělat. Povinnosti z ETS 2 dopadají na dodavatele paliv výhradně přes národní zákon a Komise nemůže českému distributorovi nařídit nákup povolenek přímo. Na pumpě se to tedy skutečně neprojeví.

Pokuty jsou na tom účtu to nejmenší. Lhůta pro transpozici vypršela v červnu 2024, formální upozornění už přišlo, následuje odůvodněné stanovisko a žaloba. Právníci mluví o jednorázové částce plus denním penále, u kterého sto tisíc eur denně dělá asi miliardu korun ročně. V rozpočtu s příjmy přes dva biliony je to šum.

Dražší jsou dvě položky, o kterých vláda nemluví.

První položkou je těch čtyřicet miliard korun ze Sociálně‑klimatického fondu. Jsou to jediné opravdu cizí peníze v celé rovnici a byly určené přesně na kompenzace nízkopříjmovým a energeticky chudým domácnostem. Buď přijdou, nebo ne.

Druhá je závazný cíl snížit emise mimo systém povolenek o 26 procent do roku 2030 proti roku 2005. Ten platí dál, bez ohledu na ETS 2. Když ho nesplníme, budeme muset jednotky dokoupit od jiných členských států, nebo cíl zaplatit jinak. V žádném vládním propočtu jsem to zatím nenašel.

A teď k časování, protože to je na celé věci nejzajímavější. Start ETS 2 je po únorovém kompromisu posunutý na leden 2028. Odůvodněné stanovisko, žaloba, rozsudek: i když Komise navrhne sankce už v prvním rozsudku, což u nenotifikované transpozice může, realisticky jsme na roce 2028 až 2029. Volby jsou na podzim 2029.

To není konspirace, to je struktura pobídek. Kdo dnes slibuje, že nezaplatíme nic, slibuje jen to, že účet nepřijde v jeho mandátu.

Teď už je, doufám, vidět, že spor o zavedení nebo nezavedení je spor o nálepku. Dvacet šest miliard ročně by se vybralo od českých domácností a skončilo v českém rozpočtu. Jediné, co rozhoduje o tom, jestli na tom lidé tratí, je otázka, jestli se jim ty peníze vrátí. A to nerozhoduje Brusel. Rozhoduje to ministerstvo financí a Poslanecká sněmovna.

Členské státy se zavázaly všechny výnosy z obchodování s emisemi vynaložit na klima, energetiku a sociální stránku transformace. Je to závazek s velmi slabou vymahatelností. Kdo zná české veřejné rozpočty, ví, jak účelově vázané peníze obvykle skončí.

Takže místo hádky o nálepku bych chtěl odpověď na čtyři konkrétní věci:

1. Jaká část výnosu půjde domácnostem jako přímá kompenzace, a podle kterého zákona, ne podle kterého usnesení.

2. Započte se zpětně investice těm, kdo zdroj vyměnili ze svého ještě před zavedením ceny uhlíku.

3. Sníží se zdanění elektřiny pro tepelná čerpadla, aby se přechod vyplatil i domácnosti bez úspor.

4. Kolik z těch peněz půjde na veřejnou dopravu mimo Prahu a velká města, kde je auto jediná možnost, jak se dostat do práce.

Sociálně‑klimatický plán Fialovy vlády byl kritizovaný za to, že na dopravní a energetickou chudobu cílí slabě. Odpověď Babišovy vlády je odmítnout celý systém, což znamená odmítnout i těch čtyřicet miliard korun na kompenzace. Obojí má společné to, že neodpovídá na otázku, komu se ty peníze vrátí.

Pro levici z toho plyne poměrně jasné zadání a není to ani jedna z těch dvou pozic, které dnes slýcháme.

Naskakovat na populistické „nechceme nic“ levici nepřinese nic, protože to „nic“ znamená taky nic pro lidi. Naše věta nemá být „nechceme ETS 2“. Má být: chceme ty peníze zpátky lidem, ne do státní kasy na záplatování rozpočtu. To je rozdíl mezi opozicí, která jen nadává, a opozicí, která má návrh.

1. Žádné řeči o „dani do Bruselu“. Není to pravda. Povolenky draží Česko samo a výnos jde do českého rozpočtu. Kdo tuhle frázi opakuje, zahazuje nástroj, který se při správném rozdělení výnosu dá udělat spravedlivým, a nedostane za to nic. Cíl mimo systém povolenek platí dál, takže se zaplatí z rozpočtu — to jest ze škol, z dopravy a ze sociálních služeb.

2. Podpora jen s podmínkou: zákon o rozdělení výnosu. Musí být přijatý zároveň se zavedením ETS 2. Nestačí usnesení vlády, věta ve strategickém dokumentu ani slib na tiskové konferenci. Zákon.

3. Všech čtyřicet miliard korun ze Sociálně‑klimatického fondu musí dojít k lidem.Jsou to jediné opravdu cizí peníze v celé rovnici a jsou určené pro nízkopříjmové a energeticky chudé domácnosti. Odmítnout systém znamená odmítnout i je.

4. Převážná část výnosu zpátky domácnostem, stejným paušálem na hlavu. Je to ze všech forem kompenzace ta nejspravedlivější: víc platí ten, kdo víc spotřebuje, a dostává každý stejně. Domácnost, která netopí plynem a nejezdí autem, na tom vydělá.

5. Pevně daná část výnosu pro živnostníky a malé provozovny. Pekaře ze systému vyjmout nejde, povolenku kupuje dodavatel paliva, ne on. Pomoct se mu dá jen penězi, a to hned: vratka na spotřebu plynu pro malé podniky, investiční podpora vyplácená předem a pevná částka místo složité projektové žádosti. Ne „zaplať a za rok ti to vrátíme“.

Čas na to je teď. Od roku 2028 už se bude dát hádat jen o výši kompenzací, které nikdo nepřipravil.

Jiří Bodenlos, ČSSD,

bodenlos.cz

• Dopady ETS 2 v ČR podle analýzy PwC pro MŽP — výnosy 154 a 204 miliard Kč, 200 až 400 Kč měsíčně na domácnost

• Jak bude fungovat ETS 2 — Fakta o klimatu: Sociálně‑klimatický fond, dopad na ceny paliv

• Dopady ETS 2 na domácnosti — PAQ Research: komu zdraží nejvíc a jak lze cílit pomoc

• Co Česku hrozí při odmítnutí ETS 2 — HlídacíPes: mechanismus řízení, odhad pokut

• Česko ETS 2 nezavede, ani pokud se odklad nepodaří — Echo24, 18. 10. 2026

• Europarlament posvětil odklad ETS 2 o rok — Echo24, 10. 2. 2026: start posunut na 2028

• EP schválil pozici k úpravě ETS 2 — ČTK, 29. 4. 2026: strop 45 eur, možnost vyjmout obytné budovy

• Sociální fond pro klimatická opatření — Zelená transformace: podíl ČR 2,4 % z 65 mld. €, tedy až 1,56 mld. €

• Klimaticko‑energetické cíle ČR — cíl mimo ETS: minus 26 procent do roku 2030

• Dohoda o rozšíření obchodování s emisemi a zřízení Sociálního fondu pro klimatická opatření — Evropská komise: komu příjmy z dražeb patří