Článek
Od pětikoalice k vládnímu babylonu: Anatomie nesplnitelných slibů
Voliči, kteří doufali, že po složitém vládnutí minulého kabinetu uslyší konečně jeden jasný, srozumitelný a jednotný hlas, se po volbách probudili do tvrdé reality. Vládní kormidlo převzala nesourodá sestava poskládaná ze šesti stran a jednoho nezávislého poslance. Ačkoliv se tento blok formoval s velkými deklaracemi o záchraně země, z pozice sociálního demokrata musím říct jasně: je to jen vládní babylon, kde se úžasné sliby navzájem požírají.
Staré známé heslo „slibem nezarmoutíš“ tu dostává úplně nový rozměr. Pojďme se bez alibismu podívat na anatomii střetů, které ukážou, že účet za tenhle programový chaos nakonec zaplatí běžný občan a střední třída.
ANO vs. Motoristé: Rozdávání plnými doušky vs. osekání státu
Tohle je ukázkový střet levicového populismu s pravicovým radikalismem.
- V čem se shodnou: Oba tábory spojuje odpor k nadměrné bruselské byrokracii a důraz na pragmatickou infrastrukturu. S heslem „řídit stát jako firmu“ a snahou uvolnit ruce podnikatelům si obě party notují.
- Kde jdou tvrdě proti sobě: Ve státní kase. ANO naslibovalo štědrý sociální stát – důchody v 65 letech, rodičovský příspěvek 400 000 Kč a masivní investice do zdravotnictví. To jsou mandatorní výdaje v řádu desítek miliard. Naproti tomu Motoristé požadují drastické osekání státu, zavedení DPH jen ze zaplacených faktur a zablokování jakýchkoli vyšších daní pro bohaté.
- Proč to nelze splnit: Z vlastní zkušenosti bývalého 1. náměstka pro dopravu na Praze 4 vím, že zadarmo se nepostaví ani přechod pro chodce, natož nová infrastruktura nebo fungující sociální služby. Nelze budovat štědrý stát a zároveň osekat příjmy na kost. Výsledkem bude brutální sekera ve veřejných financích, protože dluhy této vlády zaplatí rodiny s dětmi, na které už peníze nezbydou.
ANO vs. SPD: Bruselská pragmatika vs. národní izolace
Sňatek z rozumu, nikoliv ze srdeční náklonnosti.
- V čem se shodnou: V boji proti nelegální migraci, otázkách vnitřní bezpečnosti a oslovování voličů, na které nejtvrději dopadl pokles reálných mezd.
- Kde jdou tvrdě proti sobě: V zahraniční ekonomice. ANO je pragmatické hnutí, jehož byznys (včetně impéria jeho zakladatele) i sponzoři jsou naprosto závislí na evropském volném trhu a dotacích. SPD naproti tomu hlásá extrémní euroskepticismus a hospodářskou izolaci.
- Proč to nelze splnit: ANO si nikdy nepodřízne unijní větev, na které sedí český průmysl. SPD tak bude muset svým voličům velmi složitě vysvětlovat, proč poslušně sedí ve vládě, která dál jezdí do Bruselu na summity. Vlastenectví SPD evidentně končí tam, kde začínají ministerská křesla a limuzíny.
Bratrovražedný boj v bloku SPD: Národovci versus Libertariáni
To nejlepší politické divadlo – klasické „baroko na oko“ – se ale hraje uvnitř samotné aliance (SPD, PRO, Trikolóra, Svobodní). Spojit je na jednu kandidátku je z hlediska politologie jako snaha upéct dort z česneku a šlehačky a doufat, že to nikdo nepozná.
- Paternalistický stát: SPD, Trikolóra a PRO prosazují silný, ochranářský stát, zřízení státního obchodníka s energiemi (de facto zestátnění trhu) a tvrdé zásahy do hospodářství.
- Minimální stát: Svobodní jsou libertariáni a chtějí pravý opak – zrušení daně z příjmu fyzických osob, volnou měnovou soutěž, zrušení všech dotací a absolutně minimální stát.
- Proč to nelze splnit: Jak chcete splnit slib SPD o státním gigantu na energie a zároveň dodržet program Svobodných na zrušení daní a státních intervencí? Programy obou křídel se vzájemně vylučují.
Protiargument: „Koalice je přece o kompromisu“
Zastánci tohoto uspořádání budou tvrdit, že demokracie je o hledání průniků a pestrost názorů brání extremismu. To ale platí jen tehdy, když máte alespoň základní společný ekonomický rámec.
Když se v jedné vládě sejdou zastánci masivních státních zásahů se zastánci nulového státu, není to kompromis. Je to programová paralýza.
Konstruktivní řešení: Jak z vládního babylonu ven
Pokud nemá vládnutí skončit neustálými koaličními krizemi a vzájemným shazováním vinných na tiskových konferencích, Česká republika potřebuje návrat k normální, poctivé a předvídatelné politice, která má blízko k sociálně-demokratickým kořenům:
- Záchrana veřejných rozpočtů: Konec lhaní o tom, že se stát z krize proškrtá. Potřebujeme spravedlivou progresi. Nechme dýchat běžné zaměstnance a střední třídu, ale zdaníme nadnárodní korporace a omezme nesmyslné vyvádění kapitálu z ČR.
- Sestavení tvrdého prioritního minima: Vyřadit ideologické nesmysly (znárodňování energií i rušení všech daní) a soustředit se na to, co lidi reálně pálí – strategická dopravní infrastruktura a obrovský tlak na dostupné bydlení. Volný trh tenhle problém prokazatelně nevyřešil.
- Pravdivá komunikace vůči voličům: Přiznat rovně a bez alibismu, které sliby byly pouhou předvolební rétorikou a že bez spravedlivě vybraných daní nelze garantovat ani důstojné důchody, ani fungující zdravotnictví.
Podpis
