Článek
Kdo z rozhodnutých voličů opravdu dobře zná program svého vybraného kandidáta? Mají prezidentské programy nějaký význam? V prvotních průzkumech několik měsíců před volbami se hodnotí čistě známost značky, sympatie. Ta/ten se mi líbí! O té/tom jsem něco slyšel.
Nerozhodnutí voliči mají v takovém průzkumu smůlu. Je jich klidně i polovina. Přizná to jen kvalitní agentura. Ono totiž tři měsíce před volbami často neexistuje startovní pole kandidátů. Zatím ani neodevzdali přihlášky k volbě.
Jenže právě hlasy nerozhodnutých voličů jsou zásadní pro každé volby a o jejich shození na správnou stranu plotu se hraje.
Většinový systém
Samotná volba prezidenta je v ČR volbou přímou většinovou. Volič si vybírá mezi kvalifikovanými kandidáty a může zvolit jen jednoho. Pokud žádný z kandidátů nepřekročí 50 % v prvním kole, tedy nezíská většinu hned, jdeme za dva týdny do kola druhého. Tam vybereme v duelu dvou nejlepších. Pro ovlivnění dvoukolové volby se používají dvě osvědčené a popsané manipulační taktiky:
Taktická volba
Volební týmy favoritů vás potřebují natlačit do tzv. taktické volby, aby právě jejich kandidát postoupil do druhého kola. Vybirat si máte jen ze tří favoritů podle výzkumu preferencí. Jiní přece nemají šanci volbu ovlivnit. Není to ale vůbec pravda. Už jsme si řekli, že výzkum preferencí je sám o sobě zavádějící.
Novináři manipulační strategii o taktické volbě rádi podléhnou. Proč? Mají méně práce. Dávat fotky devíti kandidátů? Všech devíti se neustále ptát? Se všemi jezdit na reportáže? Není lepší udělat tlustou čáru a dávat jen tři? Ptát se jen tří? Zvát jen tři? Jen tři mají šanci. Vyvažovat? Proč, když máme svatou trojici?
Televizní debata s devíti lidmi? Proč? Rozdělíme je. Více či méně vědomě tak média prokazují medvědí službu demokracii. Ohýbají veřejné mínění. Lidem předkládají pouze dva tři nejlepší. Povinnost podávat vyvážené informace se snaží formálně dodržet. Ale v titulcích a na titulních stranách vyvážení nikdy nejsou.
Snaha kandidátů postoupit do prvního kola co nejsilnější přináší další obměnou taktické volby. Pojďme donutit ostatní (podle průzkumů slabší) kandidáty odstoupit z voleb ještě před prvním kolem a přitáhnout tak volné hlasy. Taková hrubá manipulace však poškozuje princip demokratických voleb. Každý, kdo se kvalifikoval má právo zúčastnit se prvního kola a změřit reálný zájem o svůj program a o svou osobu volbou, nikoliv průzkumem. Navíc, kde se bere jistota, že opravdu volní voliči bez svého kandidáta, který odstoupil poslechnout jeho rady a doporučení?
Každý kandidát se ziskem hlasů může tyto své hlasy po prvním kole vrhnout na podporu jednoho ze dvou postupujících a ovlivnit výsledek. A to se také v dvoukolových volbách děje.
V jeden okamžik má opravdu taktická volba význam. Když například do voleb od začátku nastoupí dva silní populisté. U takové dvojice hrozí, že opanuje třeba 35 a 15 procent v prvním kole a ostatních pět kandidátů skončí s desetiprocentním ziskem pod čarou. Do takto rozehraného prvního kola opravdu není vhodné posílat více alternativ k populistům. Takto se přesně hrálo na Slovensku v posledních prezidentských volbách.
Metoda odstrčení
Existuje i druhá manipulační taktika. Odstrčení. Spočívá v tom, že v prvním kole potřebujete od sebe odstrčit těžkou váhu. S tou se nechcete v druhém kole utkat. Takže jako favorit skrytě podporujete (nebo alespoň neútočíte na) třetího, čtvrtého, pátého kandidáta v průzkumech. To proto, abyste si do druhého kola přivedli soupeře, kterého spíše porazíte.
Kam takové manipulace povedou?
Kdo ale z českých novinářů tuto odstrkovací taktiku volebních týmu vidí? Kdo vidí, že výzvy k taktizování, skryté podpory a naopak házení špíny, to jsou skutečné manipulace s voliči a veřejným míněním?
Vyvolávání animozit, pocitů viny u kandidátů i voličských skupin totiž může ve druhém kole vést ke znechucení takovému, že nejste schopni k druhému kolu přijít. A s touto metodou bohužel volební týmy pracují také.
Měřit takové manipulace přísně vědecky se zatím nikomu nepovedlo. Proto politické kampaně zůstávají politickými kampaněmi, málokdy se politologům podaří jejich charakter postihnout. Jsou rychlým kolotočem. Tak pozor, abychom z něj nespadli a nenatloukli si nos naší demokracie. Bylo by to nebezpečné.
Jiří Bulan
- autor je publicista, koordinuje dobrovolníky volebního týmu prezidentského kandidáta Pavla Fischera
