Rychlé šípy mají následovníky

Ale přiblížit se tomu za pokus rozhodně stojí.

Tak tedy bylo nebylo, jednoho dne se Gregoár vydal na procházku po Praze. Možná si říkáte, že je to takové neobvyklé jméno. Ano, Gregoár byl Francouz, který ale už nějaký ten rok žil se svými rodiči a sourozenci v České republice. Jeho otec byl totiž ředitelem jedné francouzské firmy, která v tuzemsku vlastnila továrnu na sýry. Procházel se takhle po Strahově a tu ho najednou napadlo, že by se mohl podívat více do centra. Nakonec se ocitl kousek od Pařížské a toulal se po jejím okolí, až narazil na ulici Ve Stínadlech. Taková malá ulička, která skoro ani nebyla uličkou. Každopádně tam na zdi uviděl ježka v kleci a nějaké vontské psaní a různé vzkazy. Řekl si, co to asi může být? Vzal mobil a začal hledat, co že to je ten ježek v kleci.

Dočetl se o nějakém Foglarovi, příbězích o Rychlých šípech a o nějakých Vontech. Našel si nějaké shrnutí, o čem že to je, a zjistil, že Vontové na Starém městě pražském skutečně existují a dělají různé hry a že možná i mají nějaká zajímavá tajemství. Spočítal si, že je to už dost dlouhá doba, co knihy o Rychlých šípech spatřily světlo světa, a že mezitím vyrostlo několik generací kluků a že mnoho z nich má úspěšné firmy a zkrátka i hodně peněz, ze kterých financují Vontskou organizaci.

Hm, zajímavý, ale už byl unavený a rozhodl se jet domů na Strahov. Každopádně po týdnu mu to nedalo a opět začal o Vontech číst. Říkal si, to je přece něco jako skauti, ale neříkej si tak. Každopádně maj pro strach uděláno a dá se s nima zažít hodně dobrodružství. Jako Playstation je fajn, ale pořád je to digitální svět a já chci zažít i něco pořádnýho offline.

Našel si nějaké vontské webové stránky a tam bylo oznámení, že se bude pořádat hra Hon na Široka. Protože měl docela rád parkour, tak se do hry přihlásil. V sobotu přišel na smluvené místo a tam už postávaly hloučky kluků. Zároveň si všiml, že osamělých hráčů, jako on, je tam víc. Jednoho, co se velmi soustředěně rozhlížel kolem sebe, oslovil a zeptal se, zda by neudělali tým. Jenda souhlasil a dodal, že potřebují ještě tři. V pravidlech bylo, že hrají jen týmy po pěti. Organizátor vše ale pečlivě připravil a tak se Gregoár s Jendou dozvěděli, že to je velká náhoda, ale že už jsou přiřazeni do stejného týmu. K nim tam ještě patřili Janek, Jirka a Filip. Tým byl organizátorem, z klukům neznámého důvodu, pojmenován Kormoráni.

Po úvodních formalitách, jako vzájemném představení, vyslechnutí pravidel a cíle hry, se Kormoráni dozvěděli, že v 9:00 se objeví Široko a ukáže jim 4 soutěžní ježky. Jeden byl obyčejný, ani se nedal rozšroubovat, ale za to měl krásně zvonivý zvuk. Kluci úplně měli chuť si s ním zatřást. Ten druhý měl už mnohem hezčí tvar. Byl matný a dal se rozšroubovat. Uvnitř ježka byl umělecky vyvedený nákres plánku létajícího kola. Samozřejmě plánek byl jen jako. Létající kolo neexistuje. To víme všichni.

Třetí ježek už byl krásně lesklý a u toho jim Široko obsah neukázal. „Obsah uvidí jen ten, kdo ježka získá a dokáže ho vyndat,“ řekl Široko. Čtvrtý ježek byl naprosto stejný a obsah rovněž zůstal tajný. Ale byl krásný z mosazi, díky tomu, jak se kluci dozvěděli, dokáže časem získávat patinu a krásně stárnout. Byla to taková prémiovka. Samozřejmě ten se klukům líbil nejvíc. Dokonce se dozvěděli, že se na internetu prodává až za 4 tisíce. Slušná cena za takovouhle hračičku.

Kluci se docela těšili. Gregoár řekl něco, že offline hry mají stále ještě něco do sebe, a protože byl nejstarší, tak měl u kluků docela respekt. Jenda byl jen o rok mladší, tak si s Gregoárem nejvíc rozuměli. Janek byl ještě o rok mladší než Jenda. No a Jirka s Filipem, to byli benjamínci celé party. Abychom to ještě upřesnili, tak to bylo následovně. Gregoár 16 let, Jenda 15, Janek 14 a Jirka s Filipem 12.

No ale už k samotné hře. Gregoár jakožto nejstarší z týmu nafasoval mapu Stínadel, baterku, notýsek, obyčejnou tužku, svíčku, zápalky, dvě švihadla, píšťalku a buzolu. Kluci na to chvíli koukali, některý věci viděli buď po dlouhý době a nebo je ještě v životě neviděli. Jako třeba Jirka s Filipem, ti do dneška neměli šajn, co je to buzola.

Pak k nim přišel nějakej kluk a dal jim obálku. Gregoár to podal Jendovi: „Tak nám přečti, co si na nás přichystali.“ Jenda obálku rozbalil a vyndal z ní mapu a dopis. V dopise byly nějaké instrukce a končilo to větou Hledejte Totomi! Pak se všichni podívali na mapu a tam v Letenských sadech byl zkreslený bod a u toho nápis Totomi. „Himbajs!“ Řekl Filip, který zrovna u koukání do mapy ještě četl nějakou brožurku o Rychlých šípech. „To teda není moc velká záhada, když to napíšou na mapu.“ „Co jsi to říkal?“ Zeptal se Jirka Filipa. „Co?“ „No nějaký to hernajs nebo tak něco?“ „Jo ty myslíš Himbajs. To jsem se tady v tom sešítku dočet, že to říkali Rychlý šípy. No a tak mi přišlo zajímavý to taky říct.“ Janek byl už netrpělivý a říká: „Tak už abychom šli, takhle nás všichni předběhnou a bude po Totomi a možná i po ježcích. Vybavovat se můžeme cestou. Já to chci vyhrát, ne si jen zahrát.“ Ostatní uznali, že na tom něco je a vydali se na Letnou.

Pokračování příště.

O vyprávění Kormoránů se píše i na Twiteru:

V plánu jsou pouze tři díly. Exkluzivně a pouze na Seznam Médiu.