Článek
Pokaždé, když jsem na mobilu tak mám vzadu v hlavě takový ten hlas který říká proč. Proč být na telefonu, to nemám něco lepšího na práci, nebo jen nechci mít něco lepšího na práci? Z tohoto vyplývá otázka. Proč ho nevypnout, nenechat doma a nemít ho? To je zajímavé řešení, ale pak se zamyslím a odpovím si, co když mi někdo bude volat? Co když budu potřebovat někomu zavolat já, nebo napsat, co když budu potřebovat něco zjistit, škola, rozvrh, cokoliv? To jsou dva takové argumenty pro a proti u mně. Samozřejmě to není tak jednoduché může tam fakt být to FOMO, závislost nebo jenom nechuť, také tam fakt může být obava z důležitého telefonátu nebo prostě jsem na místě kde bez mobilu to nejde jinak, ale vážně? Vážně dneska nemůžeme žít bez telefonu, nebo alespoň nemít neustále tu věc přímo v naší kapse a čekat neustále na smyslový vjem nebo touhu, kdy máme potřebu otevřít ho a zkontrolovat. Nebo jenom ho máme u sebe… Blíž nebo dál.
Jednou z definicí závislosti na telefonu je, že je to jedna aktivita, kterou člověk chce dělat. To je určitě pravda, ale taky to neodpovídá i podvědomým tikům ho vytáhnout, zkontrolovat. Nebo mít potřebu ho mít neustále u sebe. Určitě k tomuto počítám i sociální sítě. (Pojmem telefon, mobil myslím i cokoliv spojené s telefonem tj. soc. sítě, maily, telefony, zprávy, atd…)
Celkově co si všímám, tak hoodně mladých lidí v mém věku mladších i starších, ne-li všichni mají telefon nebo většina mám soc. sítě. Řekl bych, že hodně lidí od 14/15 do 20/21 má mobil často. Docela často si s někým píšou, kontrolujou nebo jenom tzv. „doomscrolujou“. Je to něco co nemusí na první pohled vypadat tak nebezpečně, takové psaní si s někým může být fajn, ale nebere to něco z té konverzace? Když dva lidi jsou neustále ve spojení ať se děje cokoliv, nebere to z jejich dalšího setkání, takové to neznámé, kdy oba neví co se stalo mezi tím. Asi to může vypadat že to je zbytečný argument, ale podle mně ne. Nehledě na to, že to není přirozené pro člověka. Člověk je sociální tvor, to ano. Ale taky to je tvor. Nejsme počítačové programy, které neustále potřebují komunikovat, můžeme i čekat.
Další věc je přehlcení informací a „dopaminu“. Díky všudypřítomnému internetu a obsahu, který dokáže zaujmout dokáže mobil (soc. sítě) udržet naši pozornost. Toto není dobré. Ani přirozené. Ale naopak. My lidi nejsme „stavění“ na takové množství informací. Během sta let se nám z tištěných zpráv, pro které musel člověk někam dojít stalo malé zařízení, které máme neustále v kapse, které si žádá naši pozornost a kde jsou stránky a platformy, které vydělávají z největšího času, který ta strávíme. To je VELKÝ skok za sto let. Něco co evoluce není schopna kompenzovat. Taky o tom můžeme přemýšlet i v ideologickém měřítku. Žijeme v kapitalistické společnosti, která aktivně ničí přírodu, zotročuje lidi a vydělává převážně milionářům, těm samým, kteří vesel říkají, že to chtějí změnit a přitom vlastní platformy, které se nás snaží udržet na mobilech a sledováním reelsů o politice a polarizujícím obsahu, abychom si neuvědomili, že oni jsou ti špatní. Toto určitě není celá pravda, kapitalistická společnost je docela flexibilní a dokáže se změnit, při správné kontrole státu a občanské odpovědnosti, ta ale není pokud informace na mobilech jsou ovládány ať už přímo nebo nepřímo těma lidmi, kteří chtějí zachovat status quo.
Obecně můžeme na mobily nahlížet, jako na zdroje všeho zlého, profitu Big Techu, kapitalismu Silicon Valley a negativity na soc. sítích… Nebo se na ně můžeme dívat jinak. Jako na zařízení, které nám přineslo bezprecedentní propojení se světem, známýma a informacema. Vždyť díky mobilu (a internetu) můžeme téměř kdekoliv prohlížet Wikipedii, studie, odborné články i učit se nové znalosti nebo jenom obdivovat umění ve formě hudby, fotografií nebo jiných umělců. Díky tomu malému zařízení můžu uprostřed rušné ulice číst o vzniku nějakého města při cestě z pro mně dosud neznáme kavárný doporučené z googlu při poslechu Vivaldiho nebo skladby skupiny, která včera vydala album. Je to takový malý zázrak, který propojuje svět a lidi. Ukazuje to lidem, jak žijou v jiných kulturách, vývoj těchto zařízení, programů na něm a celý ekosystém zajišťuje ekonomiky celých zemí. Živí to milióny, ne-li desítky miliónů lidí od prodavačů v obchodě přes pracovníka v továrně na mikročipy, programátora, manažera nebo designera grafické stránky mobilů aplikací. Určitě to nemusí být tak špatné, když jsou lidi šťastní na Instagramu. Nebo ne?
Sociální sítě jsou hlavní příčina. Ale asi i hlavní důvod proč mít mobil dneska. Ke komunikaci s lidma přes SMS a telefonáty člověk nepotřebuje chytrý mobil. Jsou ty stejné platformy, které se nás snaží udržet na nich. Platformy jako Instagram, Facebook, Snapchat nebo i hlavně Tiktok. Algoritmy fungují lépe pokud podsouvají nenávistný obsah, obsah, který je krásný nebo jenom zvláštní a my to chceme vidět. Vždyť přece ten kamerový záznam má 5 sekund a jeden reel/tiktok mně nezabije, tak ti musí být zajímavé, když to tu je. To je to co nás drží tam. Demotivuje nás to dělat něco jiného, přece to chceme. Jako čaj v Irsku. Je to všude, pijou ho všichni, ale nikde není, že by byli závislí. Jenom ho mají každý den a prostě jim chutná. Tak to je i s některými sociálními sítěmi. Je tam plno lidí, dávají hezké nebo zajímavé příspěvky, které nás tam drží a algoritmus nás tam udržuje. Sem tam nám tam hodí nějakou reklamu a pak zas příspěvek. My tam jsme třeba pět minut, vlastně se nic nedozvíme, zabijeme čas, dostaneme dopamin a pak už nechceme dělat něco produktivního. Tak hodinu děláme něco jiného a potom se kolo opakuje. Večer před spaním tam jsem dvě hodiny, jdeme spát pozdě a ráno se vzbudíme unavení a tak na pár minut znovu zapnem mobil a pak už mužem jít. Jestli takhle zabijem 2-3 hodiny denně je to naprostá ztráta času.
Toto rozhodně platí o všem na mobilu. Netflix a jiné streamovací platformy, reddit a přispěvky o náhodných otázkách, spotify o rychlé hudbě, zprávy o zkontrolování co je nového ve světě. Spousta těchto věcí by nevadila, kdyby to nebylo furt… Jak se říká, v malém množství to neškodí. Ale tady je to malé množství neustále před nám, nebo spíš čeká, až ho vytáhneme z kapsy.
Je to jako mít tak akorát sladké bombóny nebo čokoládu, která je dobrá i po hodinách jezení.
Člověk chce furt víc a víc.
