Článek
Tak pojďte děti, děda parkuje ve 4.patře garážové budovy na čísle A414 (nejsem blbej, paměť mi zatím skvěle slouží). Jdeme k autu - „Jééé, nevzal jsem si po zaplacení parkovací lístek z automatu pokladny“, který vyjede po zaplacení ze zdířky přístroje. To se mi stalo již minule, uvědomil jsem si to ještě ve výtahu. Sjel jsem zase zpátky do přízemí a lístek na mne zíral ze zdířky přístroje. Tentokrát nezíral.
Říkám si, to už asi bude ten moderní systém, kdy při výjezdu si čtecí zařízení přečte SPZ a pokud máš zaplaceno, závora se automaticky zvedne. Nezvedla.
Zacouvám zpět, abych u závory nepřekážel a vidím vedle závor další platební automat. Jdu k němu ale pak si říkám - proč? když nemám parkovací lístek. Tu zřím na panelu automatu tlačítko a pod ním nápis - „Pokud máte problém, zmáčkněte toto tlačítko“.
Moc tomu nevěřím, to bude takové to tlačítko pro parádu, a nic. V hlavě mi naskočí vize té dozorčí budky v metru, dole u kolejí, kde nikdo nikdy není, je tam jen zaprášený retro telefon a zaprášený pracovní stůl. Zatlačím na tlačítko, z reproduktoru se velmi hlasitě ozve - „Dobrý večer, jak vám mohu pomoci?“ „Dobrý večer, nevzal jsem si po zaplacení parkovného lístek z automatu“. Z reproduktoru se ozve - „Čekejte, jdu se podívat k automatu či tam je lístek vyjetý. Bude to trvat tak 5 minut“.
V tom za mými zády zastaví auto, pán potřebuje zaplatit - uhnu stranou, v tom se z reproduktoru ozve zařvání - „Kde ste?“, pán se tak lekl, že mu vypadla z ruky pětisetkačka. Pán se sehnul a šmátral po zemi, využil jsem situace, naklonil se nad jeho ohnutá záda, abych dostal svou tvář ke středu automatu, kde jsem tušil kameru. Pán pode mnou udělal pár žabiček, aby se dostal z mého horního sevření, nasedl a odjel. Hlas v reproduktoru mi říká - „Parkovací lístek máte v pravé vnější kapse bundy“. Sáhnu na hruď vpravo, ale tam kapsu nemám. Dojde mi že pán z bezpečnostní služby si přetočil záznam na toho dědka, a že to má zrcadlově obráceně. Sáhnu do levé kapsy a vytahuji parkovací lístek. Poděkuji, snažím se tvářit důstojně, nasedám do vozu, přístroj vcucne lístek, závora se otevírá a odjíždíme.
Přeci nejsem blbej, ale přesto se od jisté doby raději pohybuji v zorném úhlu bezpečnostních kamer. Člověk nikdy neví.
