Článek
Rok 1993 přinesl do evropského fotbalu zásadní novinku — tradiční Pohár mistrů evropských zemí se proměnil v novou soutěž s moderním názvem Liga mistrů UEFA.
Změna nebyla jen kosmetická. Poprvé se hrála skupinová fáze, UEFA chtěla atraktivnější formát pro televize i sponzory.
Do finále se nakonec dostaly dva týmy, které symbolizovaly přelom staré a nové éry — francouzský Olympique Marseille, tým s ambicemi boháče Bernarda Tapieho, a slavný AC Milan, vládce Evropy z konce osmdesátých let.
Finále v Mnichově a Boliho zlatý moment
Dne 26. května 1993 zaplnil mnichovský Olympiastadion více než 60 tisíc diváků. AC Milan s Van Bastenem, Rijkaardem či Maldinim byl favoritem, ale Marseille měl tajnou zbraň: fyzickou sílu, taktické poctivce a kapitána Didiera Deschampse, který ve 24 letech vedl tým s neuvěřitelnou autoritou.
Sestřih finálového zápasu
Rozhodující okamžik přišel těsně před poločasem. Po rohu Abediho Pelého vystoupal do vzduchu Basile Boli a hlavou poslal míč do sítě za bezmocného Sebu Rossimu. 1:0 – a to byl také konečný výsledek. Francie se poprvé dočkala vítěze nejprestižnější klubové soutěže.
Sláva a pád
Jenže oslava netrvala dlouho. O několik týdnů později vyplul na povrch skandál s úplatky, když se ukázalo, že vedení Marseille uplácelo soupeře z francouzské ligy před finále, aby hráči Olympique byli odpočatí.
UEFA klub potrestala vyloučením z Ligy mistrů i Superpoháru, a titul z domácí ligy byl odebrán. Evropský triumf z Mnichova sice zůstal v platnosti, ale zůstal také navždy poznamenán.
Dědictví finále 1993
Marseille se na vrchol už nikdy zcela nevrátilo. Bernard Tapie skončil ve vězení, hvězdy odešly a francouzský fotbal se z úspěchu svého prvního šampiona dlouho vzpamatovával.
Pro AC Milan to byl jen krátký výpadek v sérii úspěchů – o rok později se vrátil a v Aténách rozdrtil Barcelonu 4:0. Ale rok 1993 zůstal výjimečný – první Liga mistrů skončila vítězstvím, které se slavilo i stydělo zároveň.
Zdroje informací:
