Článek
V restauraci „Na Blajchu“ se scházejí po mnoha letech staří kamarádi, kteří za mlada cvičili v místní T.J. Sokol. V tělocvičně Základní školy se věnovali sportovní gymnastice pod vedením staršího Sokola.
Byla to padesátá léta minulého století. Někteří sedmnáctiletí kluci brali cvičení poctivě a jiní, mezi nimi i já, jsme se jen sportovně vyžívali. Potom v našich devatenácti letech, jak to bylo v té době obvyklé, jsme nastoupili dvouroční Základní vojenskou službu. Každý z nás sloužil u jiné zbraně, v jiné části Československé republiky. Po vojně jsme měli svá zaměstnání, založili rodiny, měli své starosti a už se tak často nescházeli.
S odchodem do důchodu jsme se začali opět stýkat. Tentokráte to nebylo v tělocvičně, ale v místní hospodě při dobrém jídle a pití. Probírali jsme naše vzpomínky, současnou situaci a došlo i na politiku.
Jak šly roky, z původní pětice: Honza, Zdeněk, Laďa, Mirek a Jirka, postupně odcházeli kamarádi, sokolíci do „věčných lovišť“. Svých osmdesáti pěti let se nakonec dožil jen Honza s Jirkou a Lubošem. Luboš, sokol tělem i duší, se s námi setkává během posledních několika let…
