Článek
Tato zpráva (její plné znění v angličtině) totiž definitivně rozbila pozici Markéty coby oběti zvůle mocných sportovních organizací, které se jí kvůli administrativní chybě rozhodly zničit kariéru.
Bohužel. Markéta si ji zničila sama. A šla tomu hodně naproti.
Už samotná konfrontace s komisařkou byla obtížně pochopitelnou kombinací nevhodného chování a fatální neznalosti pravidel (nikdo po sportovcích nechce, aby uměli antidopingová pravidla kompletně nazpaměť, ale jednoduchou rovnici odmítnutí poskytnutí vzorku = průšvih by měl znát každý). Něčeho, co by se snad ještě dalo pochopit u juniorky, ale ne u zkušené profesionálky. To se snad ani nedá omluvit nějakým zkratem.
Tedy - možná by dalo, kdyby o to Markéta měla nějakou snahu. Kdyby si hned druhý den nasypala popel na hlavu, omluvila se všem zúčastněným , okamžitě absolvovala všechny možné testy a nastoupila dobrovolnou suspendaci. A omezila Instagram - přeci jenom když vedle srdceryvného příspěvku o tom, jak na tom nejste psychicky dobře, dáte fotku v bikinách z dovolené u moře, nevypadá to úplně dobře.
Jenže nic z toho se nestalo, Markéta dodnes zjevně žije v iluzi, dost možná přiživované jejím okolím, že za nic nemůže, že je jen nevinnou obětí. To se potom obhajoba staví dost těžko.
Markéty je mi lidsky líto, nemyslím si, a hádám, že si to nemyslí ani ITIA, že by tím kryla nějaký doping, ale pravidla jsou jasná a platí pro všechny.
Jestli verdikt nezvrátí Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS), o čemž já osobně dost pochybuji, pak jsme svědky pravděpodobného konce kariéry jedné šikovné levoručky, která se kromě vítězství ve Wimbledonu „proslavila“ i aférou, která ve světě sportu jen těžko hledá obdoby.
I takové příběhy píše sport.
