Článek
Možná jste to už také slyšeli: lidské biologické pohlaví prý není binární kategorie. Existují prý desítky různých pohlaví - desítky forem intersexuality. Že jsou pohlaví jen dvě? To je prý mýtus, ta dvě jsou pouze výrazně častější než ta ostatní. Skutečně to tak je? Ok, tak se tedy pojďme seznámit s „argumenty“, se kterými je binární povaha pohlaví zpochybňována.
Kolik těch intersex lidí vlastně je?
Nejrůznější aktivisté s oblibou tvrdí, že nějakou formu intersexuality mají až dvě procenta lidské populace - tedy každý padesátý člověk. A takže jich je prý zhruba stejně jako lidí se zrzavými vlasy. Je vskutku s podivem, že se tento nesmysl neustále omílá dokola, přestože ve skutečnosti neexistuje žádná smysluplná vědecká studie, která by takové tvrzení podporovala. Ale na čem je tedy takové tvrzení založeno?
Inu, na jedné pochybné pseudostudii, jejíž závěry už byly dávno vyvráceny. V roce 2000 totiž americká profesorka biologie a genderových studií Anne Fausto-Sterling publikovala svou knihu „Sexing The Body: Gender Politics And The Construction Of Sexuality“, ve které tvrdila, že přibližně 1,7 % všech živě narozených dětí je intersexuálních. Přičemž jako „intersex“ označila všechny tělesné stavy, které podle ní neodpovídají „platonickému ideálu absolutního pohlavního dimorfismu z hlediska chromozomů, gonád, genitálií a hormonů“. Aktivisté pak začali široce přebírat hodnotu 1,7 %, zaokrouhlovat jí nahoru na 2 % a používat to jako argument pro zpochybnění binarity lidského pohlaví. Problém je, že už úplně ignorují, že zmiňovaná „vědecká studie“ byla úplně zpackaná, na což jiní odborníci začali brzy upozorňovat.
Například Leonard Sax upozornil na fakt, že drtivá většina různých tělesných stavů, které Fausto-Sterling označuje za intersex, není vůbec žádnou kombinací mužských a ženských pohlavních charakteristik (jako např. děloha v mužském těle, neobvyklé kombinace chromozomů apod.). Jde pouze o genetické poruchy, ke kterým ve vzácných případech může dojít při vývoji mužského či ženského těla. A zpravidla tyto poruchy způsobují závažné zdravotní komplikace, nejčastěji neplodnost. Což není nic překvapivého, vzhledem k tomu, že Fausto-Sterling ve své legendární pseudostudii definovala intersexualitu jako souhrn všech stavů, které neodpovídají jakémusi „platonickému ideálu“ mužství či ženství. Jistě, pokud je někdo v důsledku vrozené genetické poruchy neplodný, ať už jde o muže či ženu, pak samozřejmě neodpovídá „platonickému ideálu muže či ženy“. Nic to ale nemění na skutečnosti, že taková žena stále zůstává ženou a muž zůstává mužem. Rozhodně nejde o „něco mezi mužem a ženou“, jak se nám někteří aktivisté snaží naznačit.
Celých 88 procent osob, které Fausto-Sterling označuje za intersex osoby, jsou „neobvyklí“ pouze tím, že mají Kongenitální adrenální hyperplazii s pozdním nástupem (často se tento stav označuje anglickou zkratkou LOCAH). O co se jedná? O genetickou poruchu, která se může objevit u mužů i u žen a má za následek nadměrnou produkci androgenů. Takto postižení muži mívají potíže s plodností, ženy kromě toho mívají často také nepravidelnou nebo úplně chybějící menstruaci. To je celé. Pohlaví takto postižených jedinců je jednoznačně mužské nebo jednoznačně ženské. Nikoli „něco mezi tím“.
Leonard Sax ve své analýze konstatuje, že má-li mít pojem „intersex“ jakýkoli klinicky relevantní význam, pak by měl označovat pouze ty osoby, u nichž opravdu existuje nějaký skutečný rozpor mezi genetickým a fenotypovým pohlavím, případně mají jakoukoli jinou kombinaci chromozomů než standardní XX nebo XY. A pokud bychom z Fausto-Sterlingovou definované skupiny „intersex osob“ vybrali pouze ty, kterých se toto opravdu týká, pak se podíl této skupiny na lidské populaci zmenší na pouhých 0,018 procenta! Co z toho tedy vyplývá? Že když vám nějaký aktivista bude tvrdit, že 1,7 procenta lidí nemá jednoznačně mužské nebo ženské pohlaví, pak jejich počty nadhodnocuje téměř stonásobně. A to už je tedy pořádná dezinformace…
Koneckonců i sama Fausto-Sterlingová později na základě zpětné vazby připustila, že se jí ten „výzkum“ moc nepovedl a dopustila se v něm celé řady metodologických pochybení. Nicméně dodala, že ve výzkumu intersexuality by se mělo pokračovat a někdo by tedy měl její výzkum provést znovu a lépe. To už ale od té doby celá řada vědců udělala a vznikly další studie, jejichž cílem bylo odhadnout podíl intersex osob v populaci. A hodnoty, ke kterým vědci opakovaně docházeli, se k podílu 1,7 % ani zdaleka neblížily. Navzdory tomu ale i po více než dvou dekádách mnozí aktivisté stále uvádí dávno vyvrácenou hodnotu 1,7 %, často ještě zaokrouhlenou na 2%…
Něco mezi mužem a ženou?
Ale pojďme v naší analýze dál. I přes to všechno, co zde již bylo zmíněno, je pravda, že intersex lidé skutečně existují. I když je jejich podíl na populaci v podstatě zanedbatelný, neznamená to, že neexistují vůbec. Ano, velmi vzácně se skutečně může narodit někdo, kdo má v mužském těle samičí chromozomy XX nebo naopak v ženském těle samčí chromozomy XY. Případně někdo může mít i chromozomy XYY, XXXY, XXYY a další variace. A třeba anglická Wikipedie zmiňuje hned 41 různých forem intersexuality. Znamená to tedy, že kromě pohlaví mužského a ženského existuje ještě 41 dalších? Samozřejmě že ne. Když si totiž začneme zjišťovat trochu více podrobností o jednotlivých podobách „intersexuality“, okamžitě zjistíme, že ve skutečnosti je to 41 lékařských diagnóz týkajících se velmi vzácných, ale zpravidla také velmi závažných genetických poruch. Podívejme se na několik příkladů:
- de la Chapellův syndrom - přítomnost samičích chromozomů XX v mužském těle. Tato porucha způsobuje zejména neúplný vývoj varlat, neplodnost a rakovinu.
- Swyerův syndrom - přítomnost samčích chromozomů XY v ženském těle. Prevalence je extrémně nízká - týká se to asi jedné ze sto tisíc narozených dívek. V důsledku této poruchy se jim nevyvinou sekundární pohlavní znaky (a někdy ani některé primární), nejsou schopny přirozenou cestou otěhotnět a mají extrémně vysoké riziko vzniku rakoviny, která může začít již v kojeneckém věku.
- Klinefelterův syndrom - jeden nebo více nadbytečný chromozom X u mužů - nejčastěji varianta "XXY". Způsobuje nedostatečně vyvinutá varlata, absenci spermií v ejakulátu a z toho plynoucí neplodnost. A dále také zvýšenou lámavost kostí.
- Turnerův syndrom - vzácná porucha, kdy u žen částečně nebo úplně chybí jeden ze dvou chromozomů X. Způsobuje poruchy tělesného růstu a neplodnost. Otěhotnění přirozenou cestou je pro takto postižené ženy nemožné. Umělé oplodnění někdy možné je, ale takové těhotenství pak zpravidla končí potratem.
- Kryptorchismus - porucha sestupu varlat do šourku. Tato porucha je léčitelná hormonálně či chirurgicky, pokud se léčba zahájí již v raném dětství. Jinak si chlapci do života odnesou poruchy s plodností a extrémně vysoké riziko vzniku nádoru na varlatech.
- Polyorchismus - stav, kdy muž má více než dvě varlata. Překvapivě to nemusí způsobovat žádné závažné zdravotní problémy. Tento jev se však vyskytuje tak vzácně, že v celých lidských dějinách nebylo zaznamenáno ani 200 případů.
- Hypospadie - vrozená vývojová vada u mužů - rozštěp močové trubice na spodní straně penisu. Způsobuje zejména potíže s močením.
- MRKH syndrom - vrozená vývojová vada u žen, charakterizovaná zakrněním nebo úplnou absencí dělohy. Následkem je, jak jinak, neplodnost.
A v tomto výčtu by šlo pokračovat ještě hodně dlouho. A byl by to jen dlouhý výčet vrozených poruch, z nichž skoro všechny způsobují neplodnost, velká část z nich způsobuje rakovinu a dále různé z nich způsobují ještě celou řadu rozmanitých problémů - od osteoporózy až po těžkou mentální retardaci.
Všichni jedinci, kteří jsou postiženi výše zmiňovanými genetickými vadami, si samozřejmě zaslouží respekt a kvalitní zdravotní péči, stejně jako lidé s jakýmkoli jiným postižením. Účelem tohoto článku rozhodně není jejich odsuzování. Nikdo by neměl být odsuzován za to, že se narodil s nějakou vrozenou vadou. Podobně jako žádný rozumný člověk nemá potřebu odsuzovat třeba vozíčkáře nebo nevidomé. Naopak, ve vyspělé společnosti by s nimi lidé měli být solidární a nápomocní k tomu, aby se i lidé s postižením mohli do společnosti začlenit. Aby nečelili zbytečné diskriminaci nebo dokonce násilí. To však nic nemění na tom, že postižení je prostě postižení, nemoc je nemoc. Zdravý člověk není ani slepý ani závislý na invalidním vozíku. A genetické vady způsobující typicky neplodnost a rakovinu by stejně tak neměly být považovány za nějaká „další plnohodnotná pohlaví“.
Shrnutí
Tvrzení, že lidské pohlaví není binární, je založeno na systematickém ignorování tří zásadních skutečností:
- Ke zplození potomka jsou potřeba dva jedinci opačného pohlaví. Dvě lidská těla, z nichž jedno produkuje vajíčka a druhé spermie. A to, kterou z těchto dvou funkcí bude konkrétní lidské tělo mít, je určeno kombinací chromozomů - buď XX nebo XY. Tento princip je naprosto binární. Neexistuje žádný třetí typ pohlavních buněk, který by zde měl nějakou funkci.
- Všechny skutečné formy intersexuality jsou extrémně vzácné. Intersexuálních jedinců není 1,7 procenta. A to ani zdaleka. Takto vysoká hodnota vychází z nesmyslných tvrzení Anne Fausto-Sterlingové. A její tvrzení byla už dávno spolehlivě vyvrácena.
- Drtivá většina skutečných forem intersexuality jsou ve skutečnosti jen genetické poruchy, které mají závažné zdravotní důsledky, často dokonce smrtelně nebezpečné.
Všichni jsme se ve škole učili o dvou pohlavích. A světe div se, učili jsme se to zcela správně…
