Článek
Malování čerta na zeď a žití v permanentní nedůvěře ke svému okolí je asi neoddělitelná část české mentality. Prostě žijeme v tom, že v kapitalismu všichni chtějí všechny podvést, ošidit, očůrat …. Je to velmi špatné vysvědčení. Ani po více než 35 letech od zbavení se totalitního režimu nejsme schopni pochopit, že v kapitalismu podání ruky anebo slib je něco, co je závazné a zároveň ztvrzením závazku mezi rovnocennými partnery.
Po letech tápání včetně zrušení tendru na stavbu dvou nových jaderných bloků v Temelíně jsme se dopracovali do stavu, kdy po velmi ČEZem pečlivě připraveném výběrovém řízení vláda před devíti měsíci rozhodla o výstavbě dvou nových bloků v Dukovanech (a opci na dva bloky v Temelíně) a vybrala za preferovaného dodavatele korejskou firmu KHNP. Tím byl nastartován proces, jehož prvním milníkem měl před několika dny být podpis EPC smlouvy (Engineering – Procurement – Construction, tzv. smlouva na klíč) mezi dodavatelem KHNP a odběratelem ČEZ – EDU II.
Ale k podpisu nedošlo. Oficiálním důvodem je, že dosud nebylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pravomocně ukončeno řízení o rozkladech proti prvostupňovým rozhodnutím o veřejné zakázce zadavatele Elektrárna Dukovany II, a. s., na výstavbu nového jaderného zdroje, resp. zdrojů, podaných společnostmi Électricité de France a Westinghouse Electric Company LLC. Úřad uvádí, že takové řízení obvykle trvá 60 dní, k dnešku to již protáhl o zhruba 80 dní. Dobře, nabíráme zpoždění hned na začátku – jak typicky české.
Ale informace o tomto prostém faktu není pro veřejný prostor zajímavá. Ten obsadili různí bankovní ekonomové, prezidenti svazu cestovního ruchu a řada dalších komentátorů a analytiků bez jakékoliv odpovědnosti, kteří jadernou elektrárnu viděli jen na fotce, o zkušenostech s výstavbou nemluvě. Vše se začalo točit kolem výše podílu našeho průmyslu. Najednou se dovídáme, že projekt je ohrožen, protože Korejci nechtějí zapojit náš průmysl do výstavby, že mají zájem jen o „lopaty a krumpáče“. Můžeme na to nahlížet v duch úsloví „vlci vyjí, ale karavana táhne dál“, na druhé straně je nutné mít na paměti jeden z Murphyho zákonů – „může-li se něco pokazit, pokazí se to“.
O co tedy jde? Problémem je snaha dostat do EPC smlouvy mezi EDU II a KHNP jakýsi povinný podíl českého průmyslu (zřejmě ve formě smluv o smlouvách budoucích), za což výrazně pléduje i prezident Svazu průmyslu a dopravy. To v podstatě není možné, protože celý proces v souladu s požadavky vlastníka projektu, a tedy i výběr subdodavatelů, musí být kompatiblní s evropským soutěžním řádem. Mám za to, že EPC smlouva musí velmi precizně definovat rozsah a obsah dodávky, a tedy i parametry jednotlivých technologických zařízení a souborů. To se poté stává podkladem pro definování požadavků na subdodávky, přičemž tuto logickou posloupnost nelze otočit. V souladu s tím korejský dodavatel jednoznačně informuje, že po podpisu EPC kontraktu zahájí vypisování výběrových řízení na subdodávky. Zde musím uvést, že řada mých kolegů, kteří dlouhodobě působili v cizině a jsou tedy „indoktrinováni“ tamním způsobem myšlení, nejsou v stavu pochopit jinou než přirozeně logickou posloupnost uzavírání kontraktů.
Mediální smršť ataků kvůli lokalizaci vrcholí. Řada kompetentních lidí off record nepochybuje o tom, že se jedná o placenou kampaň, jejímž cílem je vše znejistit, což ve svém důsledku jednoznačně nahrává ohrožení celého projektu výstavby, který při takto nastavených podmínkách již v samotném počátku prací nabere časové zpoždění samozřejmě doprovázené i růstem nákladů. Komu to bude sloužit si musí analyzovat vláda jako nositel odpovědnosti za státní energetickou politiku.
A jak si tedy v této zakázce století stojí český průmysl? Dle mého docela dobře. Je jisté, že turbínu bude dodávat plzeňský Doosan Škoda Power, což bude zřejmě rozšířeno na celý turbínový ostrov. KHNP v současnosti je v kontaktu s přibližně dvěma stovkami českých firem, přičemž je vysoce pravděpodobné, že s řadou z nich bude smlouva uzavřena – nejen díky exkluzivitě svých dodávek, ale i jejich kvalitě, a tanečky okolo lokalizace je nechávají chladnými. Vláda chce, aby v době podpisu smlouvy bylo jistých 30 % našich dodávek. Pokud sečtu hodnotu dodávek turbinového ostrovu a těch, které jsou díky zmíněné kvalitě a exkluzivitě nepopiratelné, pak jsem určitě nad 30 % objemu celého kontraktu, a tedy naše vláda může být spokojena. A pak je samozřejmě vysoce pravděpodobné, že očekávaný finální podíl našich firem (alespoň 60 %) bude dosažen. Přesto několik firem využívá maximálních lobbistických tlaků k zabránění podpisu smlouvy do doby, než závazek jejich subdodávek pro KHNP bude právně garantován.
Jsem z generace, která vyšla ze školy a s obrovským nadšením (a tehdy samozřejmě bez vidiny jakéhokoliv finančního ohodnocení) jsme se vrhli do práce a za svůj život jsme odevzdali hezký kus kvalitní práce. Stojí tady dvě velké jaderné elektrárny, které spolehlivě dodávají zhruba 35 % naší spotřeby elektřiny. A svět o nás ví. Naše zkušené firmy, které mají odborně schopné a sebevědomé zaměstnance a konkurenceschopné výrobky se o svůj díl na výstavbě nových jaderných elektráren bát nemusí. Firmy, které jedou na byznys modelu „nejdřív ve vágní smlouvě všechno slíbím, abych posléze z objektivních důvodů navyšoval cenu“ se budou muset smířit s tím, že existuje konkurence, která si na toto nehraje.
Korejci vyhráli proto, že ve výběrovém řízení byli nejlepší ve všech posuzovaných parametrech, jak nám v červenci minulého roku sdělil premiér Fiala. Navíc byl vybrán dodavatel, který se charakterizuje schopností dodat stavbu „on time and within budget“. Je tedy logické, že jejich subdodavatelé musí být také nejlepší – toho lze dosáhnout jedině přes výběrová řízení. Pokud platí, že český jaderný průmysl je špičkový (a já tomu věřím), pak se o své zakázky nemusí obávat. Pokud nic neumím, tak si budu chtít zakázku pojistit „bianco šekem“ – to je celý smysl tlaku o smluvní závazek 30 nebo xx % již při podpisu EPC kontraktu. A to je ta hra s ohněm. Zdržování hladkého rozběhu průmyslu nikomu neprospěje a navíc je naprosto zřejmé, že jakékoliv odkládání podpisu smlouvy (přestože formálně je vše již dojednáno) je v podstatě pro současnou vládní koalici smrtelné.
A co otázka v názvu článku? Odpověď neznám, ale mám neodbytný pocit, že to hrozí. Doufám ale, že každý, kdo má zájem na budoucí prosperitě České republiky, musí udělat vše pro to, aby projekt výstavby nových zdrojů v Dukovanech nebyl ohrožen. Neustále platí, že kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody.
Jiří Marek, prezident spolku Jaderní veteráni
