Článek
George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair) by v hrobě rotoval jako násada na vrtačku. Něco podobného byste možná slyšeli od zástupců tuzemské dezoscény. Tito ochránci pravdy a „probuzení“ se totiž tímto výrokem a Orwellem často ohrazují, a rádi. Musím se tím tentokrát ale ohradit i já. Ale naprosto v jiném kontextu.
Žádná cenzura ani totální kontrola státu v našich končinách neprobíhá. To je první věc, kterou si musíme ujasnit. A kdo tohle tvrdí, tak lže. V tom zklamu naše obrozence nové pravdy, kteří toto tvrzení rádi používají. Ale přeci jen v současné době a současném světě zažíváme některé úseky z prorockého díla 1984 od George Orwella.
Především ale od nás dál na východ. Země, kde dnes znamená včera. Země, které si dle libosti sami dosadíte, vyjmenovávat je nebudu.
Proč ale Orwell rotuje v hrobě?
Odpověď je jednoduchá.
Dezoscéna po celém světě, nejenom v České republice, by oháněním se Orwellem dokázala vytvořit tak přesné podmínky, jako které fungovaly v Oceánii. Nastal by okamžik, kdy svobodomyslné a demokratické myšlenky by se staly myšlenkovým zločinem (thoughtcrime) a ideopolicie by se neštítila lidi s těmito myšlenkami vaporizovat.
Nechci žít ve světě, kdy se k moci dostávají Velcí Bratři a ve svých dost ošklivých malých rukách drží takřka neomezenou moc.
Winston Smith měl tu smůlu, že uvěřil prvnímu O'Brienovi, který se před ním zjevil. Tahle paralela s dnešním světem je geniální. A dá se použít i naopak. Alternativní weby nabízejí přeci spásnou pravdu. A jedinou pravdu. A já jsem ten rebel, probuzený rebel, který tu pravdu čte.
Je ale úplně jedno, jestli změním údaje o přídělu čokolády, nebo s kým je zrovna Oceánie ve válce. Důležité je, že mě utěší všemocný Velký Bratr.
Dílo 1984 je skvělým příkladem, díky kterému můžeme učit nejmladší generace již od kořenů o věcech, které po konci druhé světové války opravdu nastaly.
Nenechme 1984 ožít. Realita ještě není tak zlá. A není tak pozdě.
