Článek
Čína byla před vznikem ČLR zmítána po desetiletí vnitřními boji. Ve třicátých letech byla napadena Japonci, s nimiž vedla krutou válku. Tato válka s Japonskem byla zahájena již v roce 1937 a samozřejmě byla součástí světového konfliktu, tedy 2. světové války. V tomto konfliktu zahynulo neuvěřitelných 20 miliónů Číňanů, často za velmi krutých okolností, které jsou opravdovou skvrnou světových dějin (např. dobytí Nankingu japonskými vojsky a jejich následné řádění ve městě, spojené s vražděním a násilnostmi).
V Číně se vedla prakticky souběžně s tou válkou s Japonskem, byť s přestávkami, občanská válka mezi čínskými komunisty a čínskými nacionalisty (Kuomintang). Tato válka v roce 1949 skončila vypuzením vojsk Kuomintangu z Pekingu a z dalších velkých měst Číny. Když už předtím čínští komunisté prakticky ovládli venkov, který je silně podporoval. Kuomintang se v roce 1949 stáhl s poklady ze Zakázaného města z pevninské Číny na Tchaj-wan. Uchýlil se tam v podstatě pod ochranu Spojených států.
Čína hledala od počátku vzniku lidové Číny optimální ekonomický model svého rozvoje. V těch prvních letech, můžeme říct po celá padesátá léta, rozvíjela s pomocí zejména sovětských, ale také československých odborníků de facto sovětský ekonomický model. Tedy budovala přednostně těžký průmysl. Od poloviny padesátých let docházelo k rozporům mezi sovětskými a čínskými komunisty. Čína se vydala pod vedením předsedy Mao Ce-tunga vlastní cestou, hledáním vlastního společenského modelu. Byla to cesta ne vždy šťastná a ne vždy úspěšná. Od počátku osmdesátých let, kdy se Čína vydala cestou uskutečňování ekonomických reforem pod vedením Teng Siao-pchinga, začal její bouřlivý ekonomický a společenský rozvoj.
Čína byla v roce 1949 zaostalou zemí s válkou zdevastovaným průmyslem a polofeudálním zemědělstvím. Z 600 milionů tehdejších obyvatel Číny byla naprostá většina analfabetů. Také postavení čínských žen bylo naprosto nerovnoprávné a to všechno chtěl nový stát změnit.
V posledních 45 letech se Čína rozvíjí rychlostí, která je udivující a nemá ve světových dějinách obdoby. Stala se vlastně ekonomicky nejsilnějším státem světa tedy podle parity kupní síly (tzn. s vyloučením vlivu nadsazených směnných kurzů západních měn). Dosáhla velkého ekonomického rozmachu a vládnoucí kruhy Číny, tedy čínská komunistická strana, se od Tengových reforem snaží o spojení soukromé iniciativy svých občanů v oblasti podnikání, s plánovitým ovlivňováním ekonomiky a státu. Tento model je, zdá se, velmi úspěšný.
Čína dlouhá léta dosahovala po roce 1980 každoročně dvouciferných temp hospodářského růstu. I v tomto roce předpokládá růst své ekonomiky na úrovni nejméně 5%. Růst ekonomiky samozřejmě umožňuje jednak vytváření nových pracovních míst a trvalý růst životní úrovně čínského lidu.
Při jednom z mých četných pobytů v Číně, jsem v roce 2019 viděl analýzu jedné singapurské univerzity, která se zabývala mimo jiné růstem životní úrovně čínského obyvatelstva. Opírala se přitom o své propočty růstu národního důchodu na jednoho obyvatele za posledních čtyřicet let. Došla k závěru, že růst příjmů průměrných Číňanů vzrostl za 40 let reforem, tedy do začátku dvacátých let tohoto století zhruba dvacetinásobně.
V Číně se také podařilo vytvořit silnou střední třídu obyvatel, jejíž počet se odhaduje až na půl miliardy lidí. Číňané zreformovali naprosto svůj vzdělávací systém, zefektivnili střední školství, vysoké školství, což bylo, jak se ukázalo, novou výrobní silou ve společnosti. Stejně tak jako uvolnění, do té doby nevyužitého obrovského intelektuálního potenciálu čínských žen, při jejich zrovnoprávnění v rámci nově vytvářené společnosti.
Čína dnes rozvíjí největší světový ekonomický projekt Pás a stezka (Belt and Road). Tento projekt Čína zahájila v roce 2013 a napumpovala do něj více než 1 bilion amerických dolarů. Smyslem tohoto win-win projektu, je posílit a modernizovat infrastrukturu zemí rozvojového světa, především v Asii, Africe, Latinské Americe, ale i v Evropě. Číňané poskytují v rámci projektu úvěry. Čínské firmy staví z těchto úvěrů napŕ. potřebnou infrastrukturu. A úvěry jsou pak spláceny vládami zemí, které k projektu přistoupily zejména dodávkami surovin.
Pro Čínu má samozřejmě tento projekt velký význam. Přibližuje suroviny potřebné pro stále rostoucí čínský průmysl po nově budovaných silnicích, dálnicích, železnicích až do přístavů, které často budují rovněž Číňané. Pokud jde o benefity pro Čínu, tak ty jsou rovněž zřejmé. Zajistí si nepřetržitý tok surovin pro svůj průmysl. A kromě toho, protože část projektů je uskutečňována také ve střední Asii i v Rusku, v Pákistánu, či Íránu dochází k hospodářskému oživení západních oblastí Číny, které tak dohání ekonomicky vyspělejší východní provincie.
Západ zatím proti projektu Belt and Road nedokázal postavit pro rozvojový svět žádnou srovnatelnou alternativu, a to ani Evropská unie, ani Spojené státy.
