Článek
Podle Kielského Institutu pro hospodářství Česká republika ke konci února tohoto roku přispěla na ukrajinskou věc neuvěřitelnou částkou 232 miliard Kč. Nemám, proč bych tuto informaci renomované německé instituce rozporoval. V pořadí zemí, pokud jde o přispěvatelství na záležitosti Ukrajiny, je Česko na 8. místě. Rozsahem své pomoci se dostalo i před (trochu vyšumělé) velmoci, jako je např. Francie.
Zatím nikdo z vládních činitelů nespecifikoval, z čeho se částka 232 miliard Kč skládá. V každém případě je to částka obrovská, z níž jenom část představuje materiální pomoc zbraňového charakteru. K tomu by bylo potřeba ještě připočíst desítky, možná stovky milionů korun, které jdou na Ukrajinu ze soukromých zdrojů. Část z nich představují humanitární dary, což je správné, ale část je rovněž zbrojního charakteru.
Vláda by ale předně měla především doložit, jaká je vlastně struktura pomoci ukrajinské věci v objemu 232 miliard, nežli se pustí na Ukrajině do dalších výdajů.
To, že špičky vládní koalice pokračují ve své ukrajinské politice i nadále je zřejmé i po této státní návštěvě ukrajinského prezidenta. Prezident Pavel mu slíbil muniční podporu a bylo by zajímavé vědět, kolik nás to bude stát.
Pokud jde o zmiňovanou obnovu několika nemocnic na Ukrajině, předpokládám, že tato pomoc půjde na vrub Evropské unie a jejích financí. A že bude poskytována až po ukončení války na Ukrajině. Do té doby to nemá velký smysl.
Fantazírování prezidenta Pavla a dalších činitelů vládní moci o brzkém členství Ukrajiny v EU je také nesmyslné. Všichni dobře informovaní vědí, že to bude trvat ještě dlouhá léta.
A přijetí Ukrajiny do NATO je podle názoru současné americké vládní administrativy úplnou chimérou. A z toho by měli vycházet čeští i ukrajinští politici.
