Článek
Fotky zakuklenců v neprůstřelných vestách zasahujících v našich nemocnicích zase plní titulní stránky novin. Marně vzpomínám, kdy by podobné divadlo provázelo zátah na ministerstvu obrany, ministerstvu vnitra – policejním prezidiu či nějakém jiném klíčovém státním orgánu.
Zdráhám se uvěřit, že svodům korupce propadají jen manažeři nemocnic, případně nějaký ten starosta či předsedové sportovních svazů fotbalistů a tenistů. Spíše to dělá dojem, jakoby od určitého patra výše a na určitých resortech existovala absolutní beztrestnost.
Veřejnosti jsou předhazovány kauzy lidí třetí mocenské kategorie. Využívá se jejich mediální známosti nebo zajímavosti prostředí. Jiné sféry veřejného života policii a státní zástupce a mainstreamová média zjevně nezajímají.
Do zbrojních zakázek dnes jdou ročně desítky miliard, výběr se většinou provádí bez tendrů a jen zcela sporadicky nějaká okrajová média vyslovují pochybnosti o adekvátnosti cen a kvalitě pořizovaných věcí. Jakoby zde byl z nejvyšších pater policie a státního zastupitelství befel, na co se zaměřit a co naopak zcela přehlédnout či potlačit.
Celé to působí podezřele a účelově. Uvěřím v opak, až uvidím policejní zakuklence zasahovat v souvislosti s nákupem zbraní, s nákupem tisíců policejních mikin nebo s nákupem softwaru za stovky milionů pro nějaké ministerstvo. Pak uvěřím, že u nás platí ,,padni komu padni“. Teď mám dojem, že jde o vyšetřování na zakázku. Tím netvrdím, že není na místě, jen to jednostranné zaměření vypadá poněkud divně.
Snad to není tím, že za vlečení ředitele nemocnice v poutech hrozí odměna, povýšení či vyznamenání a za stejné vláčení dejme tomu výstrojního generála hrozí vyhazov.
Jiří Paroubek
