Článek
Pomíjím výstřední požadavky náčelníka Generálního štábu Armády ČR Řehky, kterému už nestačí vynakládat na válečné účely 2% HDP a dožaduje se zvýšení tohoto procenta. V této souvislosti si vždy vzpomenu na středoamerickou zemi Kostariku, kde již od počátku 19. století nemají armádu. A nemají tam ani žádné vojenské puče, které v jiných latinskoamerických zemích byly zejména v minulosti velmi časté. Nemají ani zvrácené požadavky armádních činitelů na nákupy nových zbraní. Kostarika, na poměry obvyklé na jih od hranic Spojených států, je velmi prosperující zemí.
Armáda je zkrátka drahý špás a to zejména tehdy, když „civilisté“ ve vládě nedrží své generály na uzdě. Generálům musí být jasné, jaké jsou meze jejich požadavků. A také jaké jsou skutečné problémy naší země. Z třicetitisícové české armády žádnou odstrašující sílu nevybudujeme. Nákupy útočných stíhaček schopných nést rakety s jadernými hlavicemi, tanky Leopard a desítek obrněných vozidel etc. představují obrovské budoucí výdaje státu, které prakticky v příštích deseti letech mohou ohrozit finanční stabilitu země. Republika má totiž jenom omezenou finanční kapacitu, nakládat na její bedra příliš, je špatná cesta. Už dnes máme veřejný dluh v rozsahu 3,5 biliónů korun. A tato vláda jde cestou rychlého zvyšování tohoto dluhu, nechápe třeba naprosto jednoduchý důsledek jeho rychlého zvyšování, které spočívá v růstu nákladů na jeho obsluhu. Už dnes je náklad zahrnutý ve státním rozpočtu v rozsahu 100 miliard korun a bude se zvyšovat. Je samozřejmé, že pokud se budou zvyšovat vojenské výdaje a výdaje na obsluhu dluhu státu, bude to po očekávané stagnaci (nebo jen mírném růstu české ekonomiky), znamenat, že nebude dostatek peněz na výdaje ve školství, zdravotnictví, sociální oblasti, vlastně na celé veřejné služby. Prostě, současná vláda dělá dobrodružnou ekonomickou politiku.
Na víkendovém zasedání vojenského výboru NATO zazněla slovy de facto vybízející amerického prezidenta Bidena a jeho ministra obrany, aby povolil útoky raket z ukrajinského území (naváděné vesměs z amerických družic na cíl) do hloubi území Ruska. Co jiného již mohou Rusové považovat za casus belli, tedy důvod k válce, nežli toto. Připomíná mi to situaci před začátkem 1.světové války, kdy si rakouská generalita chtěla vyřídit účty ze Srbskem, neboť rakouské vládnoucí kruhy měly představu, že právě Srbsko překáží Rakousku v jeho dalším pronikání na Balkán. Tedy především do území obývaných jižními Slovany. Rakouská armáda se domnívala, že Srbsko vojensky vyřídí v lokální válce během několika málo týdnů a vůbec nekalkulovala s možností, že by na obranu Srbska vystoupilo Rusko, Francie a Británie. Německý císař předtím dal lehkomyslně bianco šek Rakousku. A společně tak všichni válkou ukončili éru Belle Époque. Se všemi dalšími konsekvencemi, které znamená nejprve světová válka, milióny mrtvých, milióny zmrzačených, zruinování hospodářství mnoha zemí. Poté došlo k rozšíření diktátorských režimů v několika klíčových zemí Evropy, což vydláždilo cestu k další světové válce za dvacet let.
Prostě, je potřeba zkrotit generály, kteří si myslí, že válka je správný lék na řešení konfliktů mezi státy. Dovoluji si tvrdit, že špatný mír je lepší než jakákoliv válka. Ve válce totiž umírají lidé. Česká veřejnost teď má jiné starosti v důsledku povodní, tak příliš nevěnovala pozornost velmi závažným vyjádřením směřujícím k válce s Ruskem, včetně negativní role, kterou sehrál český prezident Pavel na víkendové generálské sešlosti v Praze.
