Článek
Významná část české politické elity, včetně té armádní, bude teď zpracovávat české veřejné mínění k tomu, abychom byly - my, občané - srozuměni s tím, že vojenskoprůmyslový komplex (především americký) musí dostat více peněz ze státních rozpočtů členských zemí NATO.
Tento týden jsem měl možnost mimo jiné vidět televizní debatu na ČT, které se zúčastnili pánové Alexandr Vondra a Jakub Landovský. Musím říci, že názory těchto pánů byly od sebe nerozeznatelné. J. Landovský je bývalý sociální demokrat, dřívější zástupce – velvyslanec republiky u NATO a v současnosti je krásně obsloužený svými americkými přáteli, coby šéf Aspen Institutu pro Střední Evropu. A. Vondra je známý reakcionář, europoslanec v ultrakonzervativní frakci EP a místopředseda ODS.
Oba dva horovali pro navýšení vojenských výdajů Česka, ze současných 2 % HDP, což představuje téměř 160 miliard Kč, na nejméně 3% HDP, což by představovalo až 240 miliard Kč. Oba dva se ani nezapýřili, když tyto řeči vedli. Stydím se, že členem politické strany, kterou jsem v minulosti vedl, byl i J. Landovský. Je zvláštní, jak se někteří lidé nechají koupit za kariéry, které pak z leknutí udělají.
Oba dva pánové ovšem blouznili stejně, jako před pár dny prezident Pavel a náčelník generálního štábu Řehka. Také podle nich prý musíme být vděčni vojensko-průmyslovému komplexu, že zajistí naší obranyschopnost. Korunu tomu dala jinak příjemná moderátorka, která sdělila, že Rusové budou prý mít zbrojní výdaje na úrovni 6% HDP. To je argument jak „víno“.
Těch 6% HDP bude maximálně znamenat ekvivalent 100 až 120 miliard dolarů. Velká Británie a Francie samotné budou mít vojenské výdaje také zhruba na této úrovni. A Německo, pokud dosáhne 2% vojenských výdajů ze svého HDP, ruské vojenské výdaje nejspíš hravě překoná. Evropští členové NATO tedy budou mít v souhrnu výdaje, které násobně překonají ruské válečné výdaje. Rusko tedy má sílu na to, aby řešilo konflikt na východě Ukrajiny ve svůj prospěch a to je tak všechno, čeho je schopno a k čemu je ochotno. Bláboly o tom, že na Ukrajině se bojuje vlastně za Prahu, Berlín či Paříž, jsou pustou demagogií.
Pavlové, Vondrové a jim podobní by měli vnímat ekonomickou realitu, v níž se Česká republika nachází a bude nacházet. V důsledku Trumpovy politiky vytváření celních bariér, tedy politiky protekcionismu vůči evropskému zboží, můžeme očekávat útlum hospodářského růstu EU. Bláboly o tom, že se Spojenými státy nemá Česká republika velkou obchodní výměnu, jsou jenom bláboly. ČR je navázána na Německo a obecně Evropskou unii. A pokud ty budou stagnovat, bude stagnovat i česká ekonomika.
V příštích dvou až třech letech nás čeká nejspíše stagnace ekonomiky nebo jen velmi nízký hospodářský růst (tak do 1 %). Představy o tom, že bychom si při stagnaci státního rozpočtu mohli dovolit razantně navyšovat vojenské výdaje, jsou vlastně protinárodní. Zvyšování vojenských výdajů by de facto znamenalo snižovat výdaje ve velké většině kapitol státního rozpočtu. Jedna z možností je, že neporostou důchody. Další možnost je, že budou omezovány veřejné služby, včetně zdravotnictví, školství, sociálních zařízení, že nebude tolik peněz na zdravotní výkony všeho druhu a také na léky.
Je potřeba lidem říkat, co vlastně chtějí Pavlové, Vondrové a Landovští a jim podobní. Jaké důsledky to pro obyčejné lidi, pro miliony obyčejných českých lidí, bude mít. Roztočí se nejspíše další kolo inflace, takže obří inflace let 2022 a 2023 (v souhrnu 30%) dostane sestřičku. Dalších třeba 5 až 7% inflačního růstu.
A pak se Pavel a spol. vrátí k myšlence zavést u nás euro. Což by ve svých důsledcích vedlo k dalšímu růstu cen. Tedy za dané situace. Prostě životní úroveň našich lidí je nesmyslnou politikou Evropské unie a také současné vlády a prezidenta silně ohrožena.
