Článek
Když jsme v lednu minulého roku, spolu asi se třicítkou lidí hlásících se k levici, tedy sociálních demokratů, komunistů, národních socialistů, ale také členů strany Domov, zakládali spolek Nespokojení, shodli jsme se na tom, že pokud levice jako celek má být ve volbách do poslanecké sněmovny úspěšná, musí postavit jednotnou kandidátku. A základní metodou práce při takovéto spolupráci je přestat se vzájemně kádrovat. Tady přeci nejde o to, kdo je větší či menší socialista anebo obecně levičák, anebo kdo komu v minulosti šlápl na kuří oko, ale o to, aby spojená levice pomohla k porážce kandidátky Spolu a hnutí STAN v příštích volbách do poslanecké sněmovny. Jako základní metodu spolupráce ovšem já vidím vzájemnou toleranci.
Přečetl jsem si včera doslovný přepis vyjádření Petra Druláka pro jakési médium, které založil spolu s panem Semínem, sice s nevelkým dosahem diváků a posluchačů, ale přesto si myslím, že je potřeba na názory tohoto muže upozornit.
Podle toho co vím, zaregistroval on a jakýsi pan Štercl nebo Štercik, v průběhu minulých týdnů politický subjekt Stačilo! Předpokládal jsem, že na kandidátkách do poslanecké sněmovny do tohoto subjektu by se mohla sejít celá levice.
Dovolím si poučit pana Druláka, který se domnívá, že by nebylo dobré, aby tento levicový subjekt byl heterogenní. Levice prostě heterogenní je a bude. Myslím naopak, že je to její velká přednost, které lze využít právě ve volbách do sněmovny.
A přesně takhle uvažovali představitelé francouzské levice, když ustavovali Novou lidovou frontu. Zvítězili v parlamentních volbách, a i když nesestavili vládu, stali se silou, se kterou je potřeba do budoucna počítat. A třeba už za půl roku či rok, když padne Barnierova pravicová minoritní vláda.
Budou to nejspíš macronisté, kteří už v příštím volebním období přestanou hrát nějakou podstatnější politickou roli v politickém systému Francie. Ale podstatné je, že byla obnovena ve Francii síla tradiční levice, jako jsou socialisté a také radikální levice, kterou dnes představují členové Mélenchonovy strany. A vedle nich komunisté a také levicoví Zelení.
Pan Drulák, jenž spoluzaložil v létě politický subjekt Stačilo!, které má navázat na úspěch koalice Stačilo! pod vedením K. Konečné v evropských a krajských volbách, ovšem zrovna není vzorem tolerance. Podle něj, by mu narušovala „jednotu“ Stačilo!, ve volbách do sněmovny účast lidí, jako jsem já a Jana Maláčová a možná i Luboš Zaorálek. Je otázkou, jestli si dnes levice může dovolit sektářství, vzájemné kádrování a intoleranci. A je také otázkou, jestli pan Drulák má zrovna politický výtlak srovnatelný s K. Konečnou, aby utáhl na svých bedrech sám takový obří úkol, jako je dostat levici zpátky do sněmovny. A nejlépe, jako budoucího koaličního partnera hnutí ANO. Partnera, který by byl schopen i korigovat politiku A. Babiše. Nechci mluvit o sobě, Bůh uchovej. Jenom tiše připomenu, že jsem byl premiérem a předsedou sociální demokracie, v době, kdy se stala nejsilnější stranou v zemi, a to na všech úrovních, od zastupitelstev po parlament. Chci levici pomoci, a proto vím, že to mj. nepůjde na základě vzájemného kádrování.
Ale pokud jde o Janu Maláčovou, je to bývalá úspěšná ministryně práce, se kterou nebyl spojen (konec konců ani se mnou ne) žádný reálný skandál a za kterou byl vidět na ministerstvu kus poctivé práce. Při vší úctě k panu Drulákovi, jehož některých článků z poslední doby si vážím a shodují se s mými názory, ale tento muž byl spíše salónním diplomatem. A když přišel do politické praxe, nastal problém. Jako náměstek ministra zahraničí nevydržel dlouho. A jako velvyslanec Česka ve Francii, vydržel zhruba do poloviny svého čtyřletého mandátu.
Sledoval jsem jeho statečný boj za svobodu názorů vůči vedení ministerstva, ale to je něco jiného, nežli politická práce s lidmi. Proto bych ho chtěl jemně upozornit, že ČSSD, kterou vedu, nenaskakuje, do rozjetého vlaku koalice Stačilo!, na poslední chvíli. V krajských volbách, jsme spolu s dalšími levicovými stranami, zejména komunisty kandidovali v 7 krajích. A všude kde jsme kandidovali, byla kandidátka Stačilo! úspěšná. A o to nám jde také na celostátní úrovni.
