Článek
Jsou jenom obecným, vágně zdůvodněným odvoláním se na některá ustanovení české ústavy. Nicméně, a to je podstatné, Filip Turek se nedopustil žádného protiprávního jednání, ani velezrady, což jsou jediné relevantní důvody, které by mohly zabránit jeho jmenování ministrem ze strany prezidenta.
Zajímavá přestřelka se strhla v nedělním odpoledni mezi ministrem zahraničí Macinkou a prezidentem Pavlem ve věci některých unáhlených slibů prezidenta Pavla, které učinil na Ukrajině. Konkrétně se jedná o prezidentem přislíbenou dodávku několika letounů české armády na Ukrajinu, jež by tam měly sestřelovat drony. Jedná se zřejmě o letouny L-159 Alca. Ty ovšem, jak se ukázalo, jsou pro českou armádu nepostradatelné.
Jde o něco jiného. Prezident se pokouší nově vykolíkovat hřiště, které je ovšem dáno poměrně striktně naší ústavou. Ta představuje pravidla hry, které by měl ctít i prezident republiky. Za formulaci zahraniční politiky státu odpovídá premiér, tedy vláda. A za provádění této politiky a servisní činnost zahraniční politiky odpovídá ministr zahraničních věcí, který je šéfem diplomatické služby republiky. Prezident republiky je osobou, která je součástí výkonné moci státu, ale rozhodně není v pozici „velícího důstojníka“.
Při návštěvě Ukrajiny a jednání s jejími představiteli poněkud překročil svoje pravomoci, které mu dává ústava. Vláda - jak sdělil ministr Macinka - nerozhodla o tom, že by snad byla ochotná dodat do Kyjeva několik leteckých strojů, které by se aktivně účastnily války. Prostě, politika vlády oproti té předchozí se změnila a pan prezident jako kdyby nechtěl přihlížet k výsledkům voleb. A k nové realitě, která se vyvinula po sněmovních volbách. Ochota české vlády dodávat zbraně Ukrajině zdarma již neexistuje. A to je dobře. Nechápu, proč by na válku na východě Evropy, do které nám vcelku nic není, měli doplácet čeští daňoví poplatníci. Pan prezident by si za domácí úkol měl přečíst ústavu a zejména pasáže věnované jeho pravomocem v oblasti zahraniční politiky. Ty sice nejsou nulové, ale nejsou ani nějak velké. Česko je parlamentní republika s rozhodující rolí vlády a premiéra při formulaci zahraniční politiky státu. A to musí respektovat i prezident, jakkoliv se může omylem domnívat, že snad přímou volbou získal od občanů větší podporu pro své zapojení do řízení státu.
Ukazuje se, že vláda bude muset prezidenta Pavla umravnit. Je to vlastně jednoduché. Konec konců, já jsem kdysi pohrozil prezidentu Václavu Klausovi, když jsem se s ním dostal do menšího kompetenčního sporu tím, že vláda může přikročit ke zmrazení jeho zahraničních cest. A bylo po odboji…
Prostě, prezidenta a jeho kamarilu na Hradě, ty různé Koláře a Žantovské, musí někdo umravnit. Ti hoši musí pochopit, že ústava není gumová a v naší zemi neexistuje prezidentský či poloprezidentský systém. A jakékoliv výmluvy, o něž se prezident Pavel pokusil následnou bagatelizací stanoviska ministra Macinky, jsou nevhodné a trapné. A jeho odvolávání se na postupy či rozhodnutí minulé vlády je úplně mimo.
