Článek
I oni se obávají o budoucnost naší země, ale neobávají se o budoucnost naší země proto, že je ohrožována vojenskými konflikty na Ukrajině či na Středním východě, resp. možností jejich rozšíření a vyústění ve světový jaderný konflikt. Nevidí problémy ani v tom, že díky válečnické politice české vlády došlo v posledních dvou letech (2022 a 2023) k růstu inflace v souhrnu obou let až o 30% a z toho plynoucímu poklesu životní úrovně širokých vrstev lidí.
Jejich svět je jednoduchý, konzervativní síly tvořící současnou vládní koalici všechno zmrskaly (s čímž souhlasím) a proti vládě stojí prý „populistická opozice a antisystémové strany“. Ty prý „nenabízí věcná řešení strukturálních problémů republiky“.
Tolik tedy zřejmě hlavní iniciátor blábolu nazývaného manifest, Petříček. Koalice prý „selhala v modernizaci země a politikou kompromisů, škrtů a polovičních řešení přispěla ke zhoršení životní úrovně a kupní síly obyvatel“. Koalice to zkrátka neumí, řekl bych já, ale její problém spočívá zejména ve dvou věcech:
1. Koalice vůbec nezvládá národohospodářskou problematiku, není schopna zajistit oživení ekonomiky a tedy přirozený růst příjmů státního rozpočtu.
2. Vydala se cestou podpory válečného dobrodružství na Ukrajině, které nás i podle pravicových ekonomů stálo již 120 miliard Kč.
A to vůbec nemluvím o tom, že díky politice Washingtonu a Bruselu jsme postupně (jako země) odstavováni od nákupu levných ruských surovin, což se samozřejmě promítá ve zvýšených cenách vstupů pro náš průmysl a ve vysokých spotřebitelských cenách pro lidi.
„Manifest“ žádnou takovou, ba ani povrchní analýzu ekonomiky státu nepřináší. Je to jen propagandistický blábol z pera rusofobů, komunistožroutů a babišožroutů, tedy lidí s poměrně omezeným viděním světa.
Lidé jako Petříček a Dienstbier zdevastovali sociální demokracii svými progresivistickými nápady, při jejichž uplatňování strana narážela na odpor (inkluze, neomezený příjem migrantů z Asie a Afriky, neomezená podpora zkorumpovaných kyjevských elit a válečnické strategie NATO) a postupně ztrácela podporu veřejnosti. Takže, poslední volební výsledek SOCDEM dosáhl 1,9 % hlasů voličů…
Nelze zapomenout ani na to, že to byli tito lidé, kteří dělali vše pro to, aby v zatím posledních volbách do Poslanecké sněmovny neprošla Hamáčkem vedená sociální demokracie sítem 5% hlasů. Hamáček jistě nebyl žádné světlo, ale vystupovat prakticky veřejně proti němu a podkopávat legitimně zvolené vedení strany bylo jednou z příčin, jež zapříčinily debakl strany ve sněmovních volbách.
A díky tomuto debaklu sociálních demokratů se podařilo pravici vytvořit vládu bez Andreje Babiše a jeho hnutí.. Pokud by tehdejší ČSSD měla jen o 20 tisíc hlasů více, což bylo dosažitelné, pokud by strana byla jednotná, mohla vzniknout po volbách středolevá koalice fungující v podstatě jako koalice ANO-ČSSD předtím. A nemuseli jsme se po tři roky dívat na zjevy jako jsou Bartoš, Černochová, Pekarová, Lipavský, Stanjura a spol. ve vládních a vysokých ústavních funkcích.
S panem Peksou, dalším „manifestantem“, tehdy ještě jako pirátským europoslancem jsem se setkal jen jednou v nějaké televizní diskuzi. Přišel do debaty, jak je zvykem u činitelů této strany, zcela nepřipraven, arogantní a s nemístným sebevědomím. Proto jsem s ním vytřel podlahu.
A o dalších signatářích manifestu škoda mluvit. Prostě je to plácnutí do vody a je třeba jen uvítat, že lidé jako Petříček rychle opustí po vzoru krys loď sociální demokracie. A pak bude cesta ke spolupráci spojené levice, tedy stran, které si zachovají plnou organizační samostatnost, otevřená. A otevře se i cesta ke slušnému volebnímu vítězství tohoto levicového bloku ve sněmovních volbách. Je to potřebné již proto, že hlavním ochráncem zájmů zaměstnanců a důchodců nemůže být dlouhodobě miliardář, ale politická levice. A také jde o to, aby A. Babiš a jeho strana, byli ve vládě politicky korigováni.
