Článek
A uvažuje s poměrně robustním nárůstem HDP 2,7 %. Díky tomuto fantasknímu růstu by příjmy státního rozpočtu mohly meziročně zaznamenat přírůstek 60 až 70 miliard Kč. Pokud to bude ale jenom 1 % meziročního nárůstu HDP, anebo dokonce jeho stagnace, což jsou obvyklé dosavadní výsledky činnosti této vlády v ekonomické oblasti, může se nám o takovém nárůstu příjmů státního rozpočtu v příštím roce jen zdát. V příjmech státního rozpočtu pak budou chybět nejspíše desítky miliard korun.
Kromě toho, Ministerstvo financí vidí příliš optimisticky také očekávaný nárůst příjmů z odvodů státem kontrolovaných organizací o 8 miliard korun. A podle seriózních zdrojů jsou nadhodnoceny i příjmy z prodeje emisních povolenek zhruba o 10 miliard korun.
Vzpomínám na doby svého premiérství, kdy jsem byl u sestavování jednoho státního rozpočtu, kde mi způsobovaly vrásky na čele i stamilionové sumy. Nyní se vláda pohybuje v říši pohádek tisíce a jedné noci, pokud jde o rozpočtové příjmy s naprostou bravurou zkušeného iluzionisty, a hauzíruje přitom s desítkami miliard. Myslím, že současná vláda je připravena na to, vytvořit té budoucí vládě, která převezme velmi pravděpodobně odpovědnost za stát již na konci roku 2025 po volbách, těžko řešitelný problém.
A pokračujme dál. Povinný optimismus vlády v oblasti rozpočtových příjmů je do značné míry pochopitelný. Je jen škoda, že „odborníci“ Ministerstva vnitra pro léta 2005 a 2006, tedy když jsem stál v čele české vlády, posuzovali hospodářský růst velmi skepticky a velmi pravděpodobně jej podsekli úmyslně tak, aby vláda nemohla rozvinout některé své rozpočtové představy ve prospěch lidí. Přitom hospodářský růst tehdy atakoval po oba roky v Česku do té doby i od té doby nevídaných 7 %.
Podhodnocené výdaje
Chce se dodat, úmyslně podhodnocené výdaje. Na výdajové straně rozpočtu chybí zhruba 40 miliard Kč. Ministerstvo financí se pohybuje v oblasti přání, pokud jde o položku na krytí dotací na obnovitelné zdroje energie v řádech mnoha miliard korun. Také objem prostředků na platy nepedagogických pracovníků v kapitole Ministerstva školství je nedostatečný, opět v řádech miliard korun. Zejména komický byl ovšem návrh pocházející snad z Ministerstva financí, který jako kdyby vypadl z dílny Jaroslava Haška. Školníky ve školách by prý nově měly platit obce. Toto už je nápad hraničící s duševní poruchou.
Jediné co by mohlo současné vládě trochu pomoci s rozpočtovými příjmy, je roztočení inflační spirály, ke kterému nemusí být tak daleko, jak se v tuto chvíli zdá. Samozřejmě, už to snad nebude inflace v řádech desítek procent, jak jsme ji zažili v letech 2022 a 2023 (v souhrnu 30 %), ale může se vyšplhat někam na úroveň mezi 7 % až 10 %.
Proč? Německá ekonomika zažívá těžké období, které se v tuto chvíli negativně projevuje především v automobilovém průmyslu. To se pochopitelně promítne také do české ekonomiky, a pokud v novém roce Trumpova administrativa rozhodne o dodatečných clech na dovoz evropského zboží do USA, např. ve výši 10 % (podle posledních zpráv, prý jen ve vybraných oborech, mezi něž bude jistě patřit automobilový průmysl), bude to faktor posilující inflaci a utlumující hospodářský růst. To je nejlepší cesta k stagflaci, tedy ke stagnaci ekonomiky a k inflaci. A to ještě velkoryse přecházím možnost toho, že se reakce Číny na dodatečná cla na dovoz čínských elektromobilů projeví drsnějším způsobem. Zatím jsou to jen uvalená dodatečná cla na dovoz evropské brandy do Číny (rozuměj cognacu či armagnacu a jiných vínovic).
Současně je Fialův a Stanjurův státní rozpočet také ideologický a vlastně dochází k jeho další významné militarizaci. Jestliže před šesti či sedmi lety nedosahoval rozpočet Ministerstva obrany v běžném roce ani 50 miliard Kč, v příštím roce už to budou 2 % HDP a tedy přes 150 miliard Kč. A samozřejmě, pokud příjmy státního rozpočtu v důsledku stagnace ekonomiky nejdou reálně nahoru a roste jedna z kapitol rozpočtu, tedy kapitola Ministerstva obrany, bude to vážný úder pro výdaje v oblasti státních služeb. Tedy ve zdravotnictví, školství, sociální oblasti, ale také v oblasti vědy, výzkumu a inovací apod. Vláda také nebude mít dost peněz k tomu, aby zajistila reálný růst důchodů. Již v letošním roce budou velmi pravděpodobně vyplacené důchody o 5 až 7 miliard Kč vyšší, než předpokládá státní rozpočet. A to se pochopitelně promítne do výchozí základny důchodů i v příštím roce.
Blíží se zřejmě konec války na Ukrajině. Předpokládám, že to bude impuls mimo jiné k tomu, aby po skončení tohoto konfliktu se nová vláda (Fialova vláda toho pro svou rusofobii a nerealismus není schopna) vrátila k odběru levných dodávek plynu, ropy a dalších surovin z Ruska. Český průmysl drtí drahé ceny energií. Řekněme to otevřeně, že celá prosperita EU a zemí jako jsou Německo i Česko před covidovou krizí a ukrajinskou válkou, byla postavena na dodávkách levných ruských surovin. Tyto suroviny jsou nahrazovány dovozy odjinud, často ze Spojených států, jsou ovšem dražší, což snižuje konkurenční schopnost českého průmyslu.
Prostě, Fialův a Stanjurův rozpočet je špatný a nelze ho ani vylepšit přijetím desítek pozměňovacích návrhů, se kterými poslanci přišli do poslanecké sněmovny a o nichž hlasovali.
Fialova vláda vytváří obří rozpočtové schodky a s ohledem na slabá místa rozpočtu, který připravila na příští rok. Je proto zcela otevřená možnost, že plánovaný rozpočtový schodek 241 miliard korun se v příštím roce spíše promění v rozpočtový schodek mezi 280 až 300 miliardami korun. Za čtyři roky činnosti Fialovy vlády se tak státní dluh zvýší o 1 bilion korun. To je skutečný pomník vlády rozpočtové odpovědnosti.
