Článek
Za starého režimu to byla opora komunistického vojenského zpravodajství, když byl trénován, včetně jazykové výbavy, k vysazení v imperialistické cizině. Jako předseda ZO KSČ byl nomenklaturním kádrem příslušného územního výboru KSČ. Ihned po sezoně, tedy po 17. listopadu 1989 odevzdal členský průkaz KSČ a vrhnul se na novou kariéru, v nových poměrech. Jako voják z povolání byl nasazen v bývalé Jugoslávie a vedl si dobře. A postupoval v očích svých nadřízených natolik dobře, že mu bylo po funkci náčelníka generálního štábu české armády svěřeno řízení Politického výboru organizace NATO.
To znamená, že musel být rozpracován a prověřen zpravodajskými službami, včetně CIA či Intelligence Service a dalšími, protože nesmělo být pochyb o tom, pro koho tento muž vlastně pracuje. Zda pro ty, kterým kdysi věrně sloužil až do pádu bývalého režimu. Anebo těm současným mocipánům. V současné době je mužem, který se v prezidentském úřadu snaží prosazovat největší pitomosti, které si lze představit. Počínaje například vynakládáním více než 400 miliard korun v cílovém stavu na zbrojení a související výdaje. Nelze zanedbat ani další z jeho nápadů, který mu byl implantován jeho toxickým okolím, těch různých Kolářů a Žantovských, kteří se dožadují urychleného zavedení eura v Česku.
V posledních dnech se snaží být jakýmsi zprostředkovatelem „smíření“ se sudetskými Němci. Jako kdyby někdo potřeboval toto smíření, které už v zásadě na bázi obou národů proběhlo dávno. A smíření na povel, např. tak, jako je tomu v armádě na buzerplace, když se zavelí, prostě určitá část národa nechce akceptovat.
Jiný zdařilý soudruh, tedy ještě donedávna soudruh, Jiří Dolejš, se nyní s jistým odporem vyjadřoval k účastníkům protestního shromáždění, které proběhlo proti konání sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Na Dominikánském náměstí v tomto krásném moravském městě se k protestu sešlo 10 až 12 tisíc lidí. Protože si Dolejš ve svém článku otírá svojí nevymáchanou papulu také o moje jméno, musím jemně reagovat. Jiří Dolejš se stal, možná vlivem svého politického souputníka Vladimír Špidly, levicovým liberálem. Co na tom, že levicová pražská kavárna neexistuje. Oni si přece s Dienstbierem a Pavlíkem vystačí sami. I když jich bude jen jako do křížového mariáše.
Upřímně, neumím si představit lidi, kteří o sobě říkají, že jsou socialisté a kteří se vlastně neliší od TOP 09 či STANu, se kterými se shodují například v pohledu na Sudetendeutsche landsmanchaft, na Ukrajinu, Perský záliv atd… Pak je tedy otázka, zda se ještě sami považují za levici. Anebo zda už ve svém poznání dospěli dál a výš tak, jako kdysi Petr Pavel…
