Článek
Je však člověk sám též invazním druhem? Jaká fakta svědčí pro tuto tezi, a která naopak proti ní? Odpověď najdete na konci článku
Studiu biologických invazí se na odborné úrovni věnuji patnáct let a za tu dobu jsem se setkal s různými, často protichůdnými názory veřejnosti na danou problematiku. Jedním z nejčastěji opakovaných narativů, které slýchávám na přednáškách a seminářích pro studenty i veřejnost, je označení člověka za nejinvaznější druh na planetě. Někdo to podotkne s mírnou nadsázkou, jiný to myslí zcela vážně. Vlastně se nedivím, jelikož lidé se rozšířili do všech koutů světa, množí se jako diví, do značné míry mění krajinu k obrazu svému a mnohdy se k přírodě chovají necitlivě, ba přímo jak na dobytém území. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že pojmem „invaze“ v tomto článku nemyslím vojenskou agresi, ale invazi biologickou – ta je zapříčiněna zavlečením druhu mimo jeho původní areál výskytu, kde se tento druh následně uchytí, začne se množit, šířit do okolí a páchá mnohdy až kolosální škody environmentální a ekonomické. Přesto člověka za invazní druh označit nelze. Proč? Na tuto otázku se pokusím odpovědět v následujícím textu.
Hustota obyvatel Hongkongu dosahuje více než sedmi tisíc lidí na čtvereční kilometr.
Psal se přibližně rok 54 000 před naším letopočtem – tedy vlastně nepsal, protože v té době ještě nebylo vynalezeno písmo. Navíc odborníci toto datování stále ještě upřesňují – pro příběh, který čtete, to ovšem není až tak zásadní. Každopádně se někdy v té době na území Evropy, řekněme v údolí řeky Rhôny v jihovýchodní Francii, v okolí chorvatské Krapiny či u jeskyně Šipka poblíž dnešního Štramberku v Moravskoslezském kraji setkaly první skupiny neandertálců (Homo neanderthalensis) s nově příchozími homininy z Afriky. Ti byli menší, subtilnější, s úzkými nosy a klenutými čely. Byli to příslušníci dalšího lidského druhu, Homo sapiens. Česky je to člověk rozumný. Nomen omen, dalo by se říci, ale k druhovému názvu lze jistě zaujmout i značně kritický přístup. Obzvláště proto, že takto pojmenoval tento druh sám sebe, jedná se tedy o jasný příklad antropocentrismu (řecky anthrópos znamená člověk a kentron značí střed). To je určitý filozofický a myšlenkový směr, podle nějž je člověk středem všeho dění. Z pohledu v kožešinách zabalených a hustá obočí ustaraně vraštících neandertálců tomu tak ovšem nebylo, jelikož antropocentrismus by jistě raději uplatňovali sami na sebe. A právě v tomto ohledu narazili, protože se svět postupně přestal otáčet kolem nich – on se tedy v globálním měřítku kolem nich netočil nikdy, lokálně to tak ale vnímat mohli. Ať tak či tak, člověk rozumný byl tu a neandertálci na to museli reagovat. Člověk rozumný se totiž projevoval tak, že bychom ho mohli označit za pravý invazní druh. Dokázal se rychle přizpůsobit novým podmínkám, množil se a šířil do okolí, svým chováním přímo i nepřímo značně měnil krajinu kolem sebe, a tedy i životní prostor ostatních živočišných a rostlinných druhů včetně překvapených neandertálců. K tomu všemu navíc projevil i značné nadání v oblasti abstraktního myšlení, kdy dokázal přicházet s různými život převážně usnadňujícími inovacemi. Tomu prostě konzervativní neandertálci nedokázali čelit, i když jejich čela byla mohutná a mozkovna objemná. A navíc se s nimi člověk rozumný i křížil a bylo-li by možné si trochu zaspekulovat, nebylo by obtížné představit si, že by neandertálské ženy mohly dávat přednost samcům Homo sapiens, kteří sice měli o něco menší ramena než jejich vlastní muži, ale kdo by odolal všem těm atraktivním novinkám, jako například vrhač oštěpů či luk, které činily život pohodlnějším?
Letecká přeprava umožňuje rychlý přesun na velké vzdálenosti. Lidem tedy geografické bariéry, jako jsou oceány, hory či pouště již nebrání v šíření se.
Zkrátka, Homo sapiens se choval značně progresivně a prosadil se na úkor jiných druhů. Oproti tomu neandertálci, kteří byli skvělými specialisty přizpůsobenými na přežití v chladném podnebí, postupně strádali čím dál více – jednak vlivem měnícího se podnebí, avšak též kompetitivním chováním a soupeřením o zdroje ze strany člověka rozumného. A tak nakonec mohli být i rádi, že ke křížení došlo, jelikož se ukázalo být jediným možným způsobem, jak alespoň část neandertálských genů mohla pokračovat dále, když druh jako takový nenávratně zmizel v propadlišti dějin přibližně před čtyřiceti tisíci lety.
Znečištění vody, půdy a ovzduší je do značné míry zapříčiněno člověkem. Přesto není projevem biologické invaze.
Na tomto příkladu lze demonstrovat problematiku biologických invazí včetně zohlednění efektivního využívání nabídky prostředí (člověk rozumný byl úspěšný v konkurenčním soupeření o zdroje), adaptability (člověk rozumný se dokáže přizpůsobit široké škále environmentálních podmínek), významu klimatických změn (oteplování a zkracování mrazivého období zvýhodnilo generalistu před chladnomilnými specialisty), ovšem též nutnost nahlížet na toto téma komplexně a z nadhledu, jelikož není vždy jednoduché správně rozlišit pozitivní a negativní stránky (např. zmiňované křížení může být pro původní druh vysoce negativním jevem, v konečném důsledku ovšem může značně prodloužit evoluční čas přežití alespoň některých genů). Když k tomu všemu ještě přičteme případné zavlékání nepůvodních patogenů, získáme poměrně přesný obrázek toho, jak to ve světě invazních druhů chodí. A zjistíme, v čem tkví jejich úspěšnost.
Kočka je jedním z velmi úspěšných invazních druhů. Na mnohá místa na planetě ji zavlekl člověk. Sám invazním druhem však není.
Člověk nemůže být z podstaty věci invazním druhem
Ačkoliv z výše napsaného textu by mohlo vyplynout, že člověk se opravdu invazně projevuje, je třeba zmínit jeden hlavní rozdíl – ať už záměrně či neúmyslně, je vektorem nepůvodních a případně invazních druhů vždy jen člověk. Pokud tedy nepřipouštíme možnost, že člověk rozumný mohl zavléct na nové území sám sebe, dostává jeho definice jako invazního druhu značné trhliny. Je tedy třeba zdůraznit, že z tohoto důvodu člověk rozumný není, nikdy nebyl a ani nemůže být invazním druhem a jedná se o druh pouze samovolně se šířící. Pravdou však je, že neandertálcům už je to jedno.
