Článek
Česká republika není rozlohou zase až tak velká země, ale zdá se, že si to odpovědná vládní místa /např. ministerstvo zemědělství a životního prostředí/ dostatečně neuvědomují. Jinak by nepovolovaly výstavbu obřích skladových /někdy i výrobních/ hal v otevřené krajině, a to na místech, kde byla dříve zemědělská půda, případně pastviny, lesíky atd. Tahle monstra „na zelené louce“ mívají na délku až půl kilometru a je evidentní, že do volné krajiny nepatří. Jedním z mnoha příkladů je např. shluk obřích objektů tohoto typu před Prahou, ze směru od Poděbrad. Při jízdě autem máte za sebou lesnaté Kersko, pokračujete jakž takž volnou krajinou a náhle - šok! Nekonečné haly, betonové, umělohmotné či plechové, s věhlasnými logy na bocích, nad vchody a vjezdy, obklopují z obou stran vozovku a ve vás se všechno vzpírá, abyste vstřebali fakt, že už tu není volný výhled do úrodné polabské krajiny, že už tu nejsou pole a louky a remízky, jak jste byli na cestě do Prahy zvyklí. Chováme se tak, jako by „Čechy rodné, Čechy mé“ byly nekonečné a na nějakém tom hektaru uzmutému přírodě či zemědělské půdě vůbec nesejde. A to nechci rozebírat stále se rozrůstající vesnice a městečka, která též často expandují do svého okolí, tedy do polí a volné přírody. Kdy tenhle trend skončí, ptám se? Snad až bude celá republika zastavěná? Vím, že nadsazuji, ale rád bych tímto článkem burcoval veřejné mínění, které - zdá se- tuto tristní skutečnost nebere zatím dostatečně na vědomí.
Staromilec, ale hlavně nostalgický sympatizant minulého režimu řekne: „Vidíte, tohle za našich časů nebývalo.“ A má pravdu, i když opomene dodat, že na to nebyly prostředky, kterými kapitalismus v jistém smyslu oplývá. Proti tržní ekonomice v zásadě nic nemám, ale stát by taková zvěrstva páchaná na krajině neměl přehlížet. Je dost volných pozemků a proluk ve městech či na jejich okrajích, kde by inkriminované stavby tolerovány být mohly. Jistě, jejich výstavba v takových lokalitách by přišla dráž, než na zelené louce, ale to je přece problém investorů, ne státu. Pokud v tomto ohledu na zvýšené náklady nemají prostředky, nechť se svých plánů vzdají. Suma sumárum: Dle mého mínění je třeba, aby v tomto směru došlo k úpravě legislativy a přísnějšímu vymezení mantinelů, které by více chránily naše životní prostředí. Kapitalismus, poctivý kapitalismus, je hnací silou hospodářského pokroku s příznivými dopady na životní úroveň. Vedle pozitiv však má sklon k dravosti, a tu je třeba hlídat a kočírovat. Proč se tak v řadě případů neděje, je palčivá otázka, na kterou by nám měli odpovědět politici, ministři příslušných rezortů, odborníci. Zdá se však, že v tomto ohledu dávají přednost bobříku mlčení. Ať se pak nediví, že v křiklavých případech, jaké tu zmiňuji, člověka napadá ledacos. Třeba i osobní zájmy, spekulace a to nejhorší ze všeho - korupce.
