Jak nás věrnostní aplikace supermarketů nutí utrácet stále více

Nejméně dva řetězce - Albert a Lidl však k motivaci svých zákazníků používají i další marketingový nástroj. Slevu či kupon přímo závislý na výši útraty, ať již jednorázové (jako v případě Albertu) nebo měsíční jako je Kupón Plus u Lidlu. Nabídku obou řetězců jsem nejednou využil a časem si všiml, že v dalším „kole“ se mi odměna vzdaluje, resp. je podmíněna vyšší útratou než minule. Při porovnáním s kamarády, kteří v daném řetězci tak často nenakupují, se zároveň ukázalo, že Lidl mění i zboží, které člověk dostane zdarma. Jak se může nárok na získání odměny u dvou zákazníků lišit ukazuje následující obrázek.

Jak můžeme vidět, rozdíl v možnosti dosáhnout nejvyšší odměny je u Lidlu 3 000 Kč za měsíc. Mj. poté, co jsem jako „aktivnější“ zákazník v Lidlu dosáhl v říjnu „maximální útraty“ ve výši 9 000 Kč, v listopadu mě řetězec „odměnil“ zvýšením hranice o dalších 1 000 Kč.

Podobnou taktiku používá i Albert, který v určitých intervalech nabízí možnost získání odměny za jednorázový nákup. I zde se mi odměna postupně zvyšuje. Napřed stačilo utratit 700 Kč, poté 1 000 Kč a aktuálně je to 2 400 Kč za jeden nákup. Jak se říká, nechci slevu „zadarmo“.

Za problematické považuji, že používání aplikací je podmíněno souhlasem s uživatelskými podmínkami, jejichž nedílnou součástí je též personalizace (individualizace) přijímaných sdělení. Tedy i různých „slevových“ kuponů, které daný řetězec může přizpůsobovat nejen výši a frekvenci nákupů, ale i tomu, co nakupujeme. Nebo naopak nenakupujeme a rád by, abychom koupili.

Až se nás u pokladny zase zeptají „A aplikaci máte?“, zkusme si vzpomenout na to, že jedním pípnutím dáváme řetězci k dispozici nejen informace o našem nákupu, ale v mnoha případech též účinný nástroj, kterým nás přiměje utrácet stále víc a více.