Článek
Já už také patřím k té starší generaci a nejsem žádný sklerotik. Lidé byli dobří, horší, dacani, špatní, hajzlové a estébáci. Kdybychom to chtěli dneska srovnávat, pak také dojdeme k podobným kategoriím. Je zřejmé, že dneska bychom možná to obohatili o tuneláře nebo „fabrikanty“, ty, kteří jen zneužívají práci druhých a nezaplatí vám, ať děláte, co děláte. Hlavně, že oni se mají dobře. Kdyby si na to poctivě nebo svou přičinlivostí vydělali, pak nenamítám. Mě nevadí boháči, ale ti, kteří dluží svým zaměstnancům nebo obchodním partnerům, kteří zapříčinili exekuce bývalých svých zaměstnanců z důvodu, že jim nezaplatili a oni nemají čím zaplatit ani nájem.
Ale tomuhle se nechci věnovat.
Máme jiné přece téma, i když vše se vším souvisí.
Byla to normální sobota, začínal víkend v sedmdesátých letech. Každou sobotu byla taneční zábava, čaje nebo diskotéka. Ta byla právě v jedné větší vesničce v kulturním klubu. Tvrdý rock střídal ploužáky. My jsme se ploužili a dělali vše přitom, co se má i nemá. Stejně jako dneska byly v oblibě ploužáky, protože se holky s kluky mohli k sobě přitisknout a myslet na to nádherné, co by spolu mohli dělat. Tehdejší pouštěci muziky DJ si samozřejmě hráli s dýmy i světly, a tak mnohdy během celého ploužáku byla téměř tma. Stejně to tak bylo v jedné severočeské vesničce. Ploužili jsme se… všichni jsme byli zaměstnáni svým protějškem. Dělalo se kolečko a uprostřed sálu bylo volno. Tehdy mi moje tanečnice špitla do ucha: „Ti vedle nás jsou moc rozžhavení, to po rozsvícení doslova oslepnou…“ Neoslepli. My jsme zírali a přitom dělali, že nic nevidíme. Organizátoři vypadli ze sálu, DJ začal další sérií ploužáků a zase bylo přítmí, pozvolně přidával na světle.
Mnozí si toho nevšimli, ale my ano, protože jsme málem přepadli o taneční, no nevím, prostě o pár, který pod vlivem hudby se zapomněl a „rozdal“ si to přímo na parketu. Nakonec byla legrace, protože jsem si všiml, že to byla jedna Pražanda, která jezdila sem tam za svými rodiči nedaleko chalupy mých rodičů. Jen jsme se letmo pozdravili a tvářili se jako by se nic nestalo. Je pravda, že oba během několika vteřin zmizeli ze sálu. Později se mi Eva přiznala, že ani neví jak se to stalo, ale náhle byli oba obnažení a měli na sebe takovou chuť, že si ani neuvědomili, že je kolem plný sál.
Dneska lidé si vyhledávají povzbudivé obrázky nebo videa na internetu. Nám tehdy stačilo o mnoho méně. Stačila hudba, jemné dotyky, polibky a pak se už někteří neudrželi…
Přiznávám, že jsme jim tu spontánnost záviděli. Nikdo je neodsuzoval, nemoralizoval, protože šlo o diskotéku pro mladé a nikdo ze starších tam nebyl, aby z toho udělal nějakou kádrovou provokaci.
