Článek
Disclaimer: Reformu ÚOHS spolu s Rekonstrukcí státu a Transparency International prosazujeme už řadu let. Poslední rok navíc intenzivněji spolupracujeme s Ministerstvem pro místní rozvoj, pro které Datlab mj. připravoval podkladová data pro důvodovou zprávu reformy a Národní strategii. Prosím čtenáře, aby předložený argument posuzoval podle obsahu, a ne podle afilací autora. Bohužel to v rámci debaty o ÚOHS není pravidlem.
Na vládu putuje zákon s potenciálem definitivně rozložit koalici. Reformu antimonopolního úřadu má vláda v programu, zatím budí emoce mezi odbornou veřejností, a tak trochu i pnutí na ose Brno-Praha. Co se děje tak zásadního? Řadu zlepšení a procesních změn z dílny Ministerstva pro místní rozvoj nechť zhodnotí znalci správního práva (já mezi ně nepatřím), ten asi nejpodstatnější rys novely však právníci překvapivě málo akcentují. Úplně na placato: jde o to, jestli o všech sporných veřejných zakázkách má rozhodovat jediný člověk.
Předseda ÚOHS je dnes asi nejmocnější úředník v ČR. Může rozhodnout, kdo bude stavět metro D, nebo jestli Agrofert smí koupit další firmu. Proti jeho rozhodnutí se sice lze bránit, děje se tak pouze v naprosté menšině případů - vleklé soudní pře totiž jen zřídka dávají smysl. Pokud jste například v roli ministra Bartoše, který chce spustit digitální stavební řízení v tomto volebním období, prostě se musíte řídit vůlí předsedy úřadu. Buď chcete držet své politické priority, nebo se soudit až do voleb.
Člověk nebo systém?
Klíčové důvody pro reformu najdete třeba na webu Rekonstrukce státu. Zaměřím se na ten nejzásadnější: koncentrace moci. V zahraničním srovnání není běžné aby takové pravomoci měla jedna osoba, výjimkou je to i v rámci českých institucí. Zásadní rozhodnutí v demokracii necháváme z dobrých důvodů kolektivním orgánům. Všechny vyšší soudy rozhodují kolektivně, NKÚ řídí kolegium, ERÚ a ČNB zase rada. Suverén rozhodující spory o miliardách korun je atypický úkaz u nás i v zahraničí. Je to špatně z více důvodů - od rizika korupce po nestabilitu spojenou s jeho výměnou.
Dalšího předsedu bude vybírat nová vláda necelý rok po svém nástupu. Výběrové řízení je nepovinné, může být docela dobře dosazen zcela politický nominant, jako to učinila opakovaně ČSSD. Představte si na této pozici třeba Jaroslava Faltýnka (a vzpomeňte oč šlo v kauze Stoka).
Ať už osvícený, zpolitizovaný nebo zkorumpovaný, jeden člověk nemůže řešit vysoké ceny v supermarketech, fúze podniků a největší zakázky v zemi. Ta agenda je prostě příliš široká
Proč je reformu těžké prosadit?
Politici předsedou ÚOHS chcějí být zadobře. Rozhoduje totiž zcela běžně o zakázkách ministerstev, krajů i měst. Právě tato rozhodnutí mohou mít velký efekt na jejich úspěch ve funkci (a Andrej Babiš i mimo ni, právě kvůli rozhodování o fůzích). Podobně je na tom většina odborné věřejnosti. Právníci z velkých advokátních kanceláří, úřadů i firem možná nepotřebují mít předsedu na své straně, rozhodně ho ale nemíní dráždit. Dříve či později bude rozhodovat i o jejich zakázce. Čest v tomto směru patří mnohým výjimkám, počínaje Adélou Havlovou a právě týmu MMR a ministru Bartošovi. Ti plněním vládního programu, tedy realizací reformy, vystavují riziku své další aktivity včetně zmíněné digitalizace stavebního řízení.
V případě ÚOHS je tu pak navíc zjevná perverze, kdy dotyčný úředník zcela otevřeně a veřejně lobbuje proti politickému programu vlády, tedy reformě vlastního úřadu. Navíc z poměrně silové pozice. Bude dobře, když o jeho osudu rozhodne parlament, tedy orgán kolektivní. Až bude jeho moc rozptýlena mezi odborné senáty, bude po perverzi.
