Článek
Asi je nás víc, komu na ruštině vadí azbuka. Nebo na azbuce ruština? Ještě jinak: ne ruština, ale ruskost.
Ano, to je ten pojem. Konec konců, vždyť ta azbuka za to nemůže. Vždyť její přímá předchůdkyně vznikla tady u nás na Moravě a vymysleli ji dva Řekové. Jenže Rusové kradou nejen kufry a cizí území, ale i cizí kulturu.
Tedy ne ruština, ale ruskost. Nestyďme se říct, rusáctví. Patrně budete vědět, o čem je řeč.
Avšak i ta ruština je zrádná, někdy dokonce v nečekaně aktuálním kontextu.
Že se píše batoh a čte se vagón, dobře, to je ta azbuka. Že kdo má v ruštině krásný život, tem má červené břicho, nebo kdo šahá po žízni, ten kráčí životem, to už zní hezky. Že podvodník značí potápěče a pitomník je sirotčinec, to je přece taky docela roztomilé, uznejte.
Jenže, jak se řekne rusky mír? Budete se divit: mir. Leč, tady už je čertovo kopýtko. Nakonec, to by v tom byl čert, aby v ruském pojetí míru neměl svoje kopýtko, že.
Mir totiž neznamená jen mír, ale taky svět.
Takže například ruští kosmonauti ze stanice Mir netuší a nikdy se nedozvědí, zda kroužili kolem Země v Míru nebo ve Světě, případně tak nějak v obojím zároveň.
Světu mír, zprofanované komunistické heslo, vypadalo ovšem napsané azbukou opravdu hezky: Mupy mup. Začátek dětské říkanky nebo dadaistické básně. Možná i ve svahilštině by to mohlo něco znamenat.
Mupy mup, miru mir. Světu mír nebo míru mír (což by mohlo být něco podobného, jako třeba umění pro umění). Případně světu svět? Anebo, a teď se podržte, míru svět. Že by se měl svět podřídit onomu ruskému, jedině správnému míru? Tomu, kde odzbrojení znamená odzbrojit všechny kromě sebe? Kde mír je nutno vybojovat, jinak to není mír? Možná.
Ale používá-li Jeho Vysokoprevoschoditělstvo Tavárišč Putin, Spasitel náš, Slunce naše jasné, slovo mir, pak začíná být jasné, co tím myslí: svět.
Ještě jinak, Sovětský svaz od grónských ledovců (Trump ať se jde vycpat) až po australské pouště. Vždyť i tu Aljašku přece kdysi ruský car vlastnil i prodal, aby měl peníze na dluhy z karet a ještě zbylo na chlast. A kam už noha Rusa jednou vkročila…
Putin chce svět a tedy musí mít svět. A nemůže-li mít, pak zničit.
Když jako dítě začínal svoji politickou kariéru coby nezletilý chuligán a příležitostný lupič z leningradského pouličního gengu (k čemuž se donedávna hrdě hlásil!), pak tento princip platil jistě měrou vrchovatou. A že mu setrval do velmi pokročilé dospělosti? Jsou i tací, bohužel.
Tady je Rusko a tady je svět. Doslova. Nejde ani tak o Ukrajinu jako takovou. To je „jen“ tragédie, můžeme-li být malilinko cyničtí. Tady jde opravdu o svět jako celek, bez nadsázky. Což je katastrofa v pravém slova smyslu.
Sotva ustoupila pandemie (vzpomeneme na ni ještě vůbec?), už nastoupila válka, a vleče se a vleče. Putinův boj za mír. Nebo mir?
Tedy ten pravý Russkij mir, kdy se samopaly vymění za samovary, v Bruselu i ve Washingtonu se budou líbat ikony (nejvíc ta Putinova), juchat při častuškách s garmoškou a balalajkou, a vodka v našich zemljankách poteče proudem.
Vize je to hrůzná, ale snad to stále ještě není úplně za dveřmi. Doufejme.
A tak by svět, tedy ne ten Putinův „mir“ měl něco zásadního podnikat pro ten opravdový mír. Ani ne ten „chcimírovský“. Zatím to nějak vázne, a otázka zní, proč.
Jenže ten svět, to jsem přece i já. A my všichni. Budeme na to myslet třeba při jakýchkoli volbách?
