Článek
Proč spojuju evropské emisní povolenky pro domácnosti a prase? Vysvětlím na popisu zabíjačky, jak se dělávala bez omračování či zastřelení prasete. To se silou přidrželo, píchlo do krční tepny a nechalo se škubat a svíjet a vykrvit takříkajíc zaživa. Nebylo mrtvé hned, srdce mu tlouklo a v té předsmrtné hrůze vytlačilo veškerou krev z těla. Emisní povolenky s námi udělají totéž.
Je vlastně šokující, že o záležitosti s dopady potenciálně tak strašnými se v podstatě ve veřejném prostoru skoro nediskutuje. Opozice sem tam kvákne, vláda vše popře nebo zbagatelizuje, případně věc uzavře konstatováním, že to tak stejně musí být. Takže je asi zbytečné se tím zabývat, kosa prostě dopadne. Nikde žádná čísla, analýzy, domyšlení důsledků…
Tak se na to podívejme sami a nějaká čísla zkusme propočítat. Snaha EU nahamtat peníze z produkce CO2 (oficiálně proto, aby se tyto prostředky nalily do zelenějších technologií, prodražily se ty staré a populace se tak převychovala) byla, jak jsem uznamenal na netu, vyčíslena třeba u pohonných hmot na 18 korun za litr. Inu, tankovat za 50 místo 32, u toho si ještě možná zelení nadšenci rádi přesednou na kolo. Jenže tím to nekončí. Cena energií se propisuje do cen úplně všeho kolem nás, od výroby a přepravy cihel až do posledního rohlíku. Připomeňme si fialovou inflaci, která v minulém období ukrojila z příjmů domácností desítky procent, a pochopíne její zničující opakování.
Emisní povolenka je vlastně přejmenovaná daň. Kdysi se v některých státech daně pronajímaly – zájemce zaplatil paušál a na určitém území vybíral daň místo státu. Pochopitelně tak, aby vydělal, tedy efektivněji a drsněji než státní aparát. Evropská unie v moderním pojetí také prodává – plošné zdanění za produkci CO2, jehož výše ani není známa, bude ji určovat trh. A nikdo neví, jaké točky tato ždímačka na peníze nabere.
Vyjděme z odhadu, že každé domácnosti se může prodražit život o 120.000 ročně (někomu víc, někomu míň), tedy 10.000 měsíčně. Při prodražení jízdného, jídla, tepla, vody… to je vcelku realistický odhad. Při počtu 4,5 milionu domácností v ČR se jedná o zhruba 500 miliard korun. Půl bilionu ročně. To je částka odpovídající asi čtvrtině ročního rozpočtu našeho státu. Ale tentokrát ji nemá vyprodukovat celá ekonomika, ale obyčejní lidé. Za to, že žijí, dýchají, jí, jezdí, topí si.
Ponechme zatím stranou, co s těmito penězi EU udělá. Soustřeďme se na to, jak takové výdaje zacvičí s našimi domácnostmi. Kvičící prase, z něhož stříká krev, neumře hned, dokonce si to snad ani nepřipouští… domácnosti budou také krvácet, dřít, snažit se protloukat… a každý rok se jim živobytí prodraží, každý rok jim uberou kyslík, utáhnou šrouby. Ti chudí to nezvládnou, pak budou do mlýnku padat další a další. Nebojte se, vy relativně bohatí, i na vás dojde, byť to může trvat celá léta. Sto tisíc ročně, později třeba víc, vás dostane postupně. Je potřeba, aby se prasátko vyždímalo do mrtě, ne aby chcíplo moc rychle, chápeme?
Lidé, kterým se rozevřou nůžky mezi příjmy a výdaji, postupně přijdou o své byty a domy. Prodají je dobrovolně, nebo jim je seberou. Exekutoři a realiťáci se už teď tetelí blahem s vidinou „rozhýbání trhu“, jak tomu říkají. Desetitisíce, statisíce nemovitostí, které propadnou peklu. Pardon, trhu. To je to, oč tu běží.
Podívejme se na to z větší výšky – co tvoří majetek národů a jak je lze o všechno připravit? V první řadě jsou tu firmy, banky, výrobní prostředky. S tím se obchoduje nejsnáze, nejrychleji a taky je to už dávno v tahu. To nám veksláci prokramařili už v divokých devadesátkách. Pak je tu zemědělská půda, obrovská část rozlohy státu. Kdysi s miliony vlastníků. Už léta jich valem ubývá, protože u nás si na rozdíl od jiných států toto vlastnictví vůči zahraničnímu kapitálu nechráníme. No, do třetice tu jsou miliony domů a bytů v soukromém vlastnictví. Na ty je políčeno emisním prasečím vykrvením. Cílem je, aby populace ve vlastní zemi neměla nic. Jo, ještě za čtvrté – lesy. Zatím můžete jít volně do lesa, ty jsou ještě naše. Třetinu státu pokrývají lesy, z toho většinu tvoří státní majetek Lesy ČR. Nebojte, i na ten už je políčeno. Když se nedají dost dobře vymyslet plány na otevřený rozprodej, vynalézají kramáři tentočky, jak tuto firmu umístit na burzu, jak do ní vloudit cizí kapitál a tak dále.
Jak už bylo řečeno, kramáři a exekutoři se těší na budoucí žeň. To jsou ale jen takové domácí pijavice, pomocníci daleko většího zla zvenčí. Had škrtič se jmenuje EU. Tento satanský spolek se už dávno odcizil ušlechtilým ideám o spolupráci národů a kdesi cosi. Už dávno je to jen ždímačka na peníze, požírající celé státy. Už jen sektářsky zaslepení lidé vidí v EU záštitu demokracie a jakýchsi hodnot. Normální člověk vidí totalitu, uplácení médií, covidgate a aspirace vyžrat a zdanit všechny národy.
A ve jménu čeho? To je to nejlepší na konec – ve jménu zastavení klimatických změn. Mohl bych zabíhat do absurdní blbosti tohoto snažení po fyzikální, geologické a jiné stránce, to ale není smyslem tohoto článku. Ukážu zase jedno prosté číslo, ať je jasno. 5%. Takový je (stále klesající) podíl zemí EU na světovém nárůstu CO2 (takto velmi vzácného plynu, bez něhož by nebyl život). Rozumíme? Nic. To je podíl EU, a toto nic, důležité jako žabí prd pro výšku hladiny rybníka, máme zaplatit stamiliardami vykrvenými z domácností.
Ti chytřejší už pochopili. O klima tu vůbec nejde a nikdy nešlo. Jde o ty baráky!
Pokud o ně nechcete přijít, konejte zavčas. Nečekejte, až se šrouby zase přitáhnou a z vás bude víc a víc stříkat krev. Už za dva měsíce řekněte dost, stačilo! Fialový hnus není schopen trhnout kormidlem. Naopak to byl fialový hnus, kdo nás na tento ledovec navedl. Zrádci a zaprodanci, co v bruseli podepsali úplně všecko a ještě hujersky něco přidali. Tyto pitomce a zločince je nutné vykopnout z vlády. A pak fofrem uklízet a spravovat. Díry jsou v lodi pořádné, ale na ledovec najet nemusíme. Ještě to jde otočit.
