Ezošmejdi versus psychošmejdi

Už nějakou dobu si všímám volání po regulaci v oblasti poradenské psychologie, psychoterapie nediagnostikovaných duševních obtíží a seberozvoje. Odborný hlas volající po zpřísnění často argumentuje tím, že je to džungle, do které vstupuje kdekdo a lidi je potřeba chránit před neodborníky a ezošmejdy, kteří na oboru péče o duševní zdraví parazitují.

Jsou popisováni jako lidé bez magisterského vzdělání a sebezkušenostního výcviku, kteří sami trpí psychickými obtížemi a mají sklony ke zneužívání svých klientů, někdy dokonce sexuálnímu.

No, dobře. Tací ezošmejdi existují. Ale oni také existují odborníci, kteří přesto, že titul a výcvik mají, trpí také duševními obtížemi a mají úplně stejné sklony jako ezošmejdi. Jak bychom říkali jim? Psychošmejdi?

Házet všechny dobré alternativní léčitele a terapeuty do koše se šmejdy je stejně hloupé, jako tam házet všechny dobré psychology, psychoterapeuty a psychiatry. Pokud jste dobří, máte výsledky. Vaši klienti se zbavují svých obtíží, překračují svá omezení a žijí kvalitnější životy.

Přestože například mnoho psychologů neváhá cokoliv alternativního šmahem označit za ezo (používají to jako nadávku či ostrakizaci), tak úplně stejně neváhají sebe ve svých odborných publikacích označovat za moderní šamany. Nemyslím si, že je to pouhá metafora nebo přirovnání bez důvodu. Vnímám za tím touhu, být tím, kdo má vlastní přímé poznání o tom, kým je.

Pro mě je to právě ten, kdo se rozhodl poznat, kým je. Názor na sebe nebo teorie o sobě, jinak řečeno slova, mu nestačí. Intenzivně na sobě pracuje, sbírá odvahu čelit pravdě o sobě, selhává a znovu se staví na nohy, odkrývá své největší strachy a nejhlubší omezení, čelí jim a získává vhled. Pozoruje svou mysl, učí se tak o jejich mechanismech, podmíněnosti, hrubých a jemných projevech. Vystupuje z jejího vlivu. Uvědomuje si, že co nepozná a nepřekročí, nemůže nejenom skutečně pochopit, ale nemůže v tom pomoci ani druhým. Jeden z mých šamanských učitelů mi občas opakoval: „Pamatuj, že nemůžeš pomoci nikomu, dostat se dále, než ses dostal ty sám. “

Odborník oproti laikovi má mnoho naučených znalostí. Umí si tak své vlastní vnitřní konflikty a obtíže vysvětlit; pomáhá druhým, přesto sám sobě často pomoci neumí. Šaman poznal, a toto sebepoznání jej změnilo, chcete-li transformovalo a odemklo jeho potenciál. Šaman umí pomoci jak sobě, tak druhým. Možná proto je postava šamana pro odborníka tak přitažlivá.

Odborník se vzdělává tak, že hodně čte a pozoruje převážně druhé. Dále hodně analyzuje, srovnává, měří, interpretuje a teoretizuje. Tak si formuje názor a získává znalosti. Většina znalostí je intelektuálního rázu, což není dostatečné, aby k jeho vlastní transformaci mohlo dojít. K tomu ještě může na jednu věc existovat více odborných názorů, takže se v tom odborníci mohou sami občas ztrácet. Odborník se většinou stane stoupencem nějaké názorové školy, která je mu nejbližší nebo ke které byl přesvědčen, a její teoretický náhled a přístupy aplikuje ve své profesi.

Sebezkušenostní výcvik a odborné terapie jsou vedeny především verbálně (jsou hodně povídavé). Šaman, u kterého jsem studoval, říkával, že: „Tak dlouho se o problému mluví, až se na něco prostě přijde. “ Ten šaman znal oboje, jak moderní psychologii, kterou vystudoval a desítky let praktikoval, tak také dovršil svou šamanskou cestu.

Šamanské školy sebepoznání věděly a vědí, že slova a logika mohou pomoci, ale také si uvědomují jejich omezení, která neumožňují člověku jít dostatečně hluboko, aby dosáhl vlastního uvědomění tolik potřebného pro skutečné osvobození od problému či odemknutí potenciálu.

Ti především poznávají sebe. Druhé nezkoumají, neanalyzují a příliš neteoretizují. Jdou v sobě hluboko. Jak hluboko? Až na dno. Sebezkušenostní cesta často čítá mnoho let a tisíce hodin, podle toho, kolik zátěží a nevědomých aspektů si šaman v sobě nese. Šaman jde za slova, názory, přesvědčení, představy a překračuje svou osobnost. Snaží se nedomnívat a neinterpretovat, ale nahlížet přímo. Čím dále je, tím méně se na slova spoléhá. Získává schopnosti a přímé poznání, které nestaví na teoriích.

Skuteční šamani také nepáchají sebevraždy a neužívají psychofarmaka. V kontrastu s tím, jsou lékaři a odborníci na duševní zdraví profesní skupinou páchající nejčastěji sebevraždy (alespoň podle statistik z USA) a užívání psychofarmak je mezi nimi běžné. Kdyby aspirant šamanství zjistil, že jeho mistr bere psychofarmaka, odešel by od něj, protože by vnímal, že jeho mistr má v sobě problémy, které nepřekročil.

Ano, v ezu je hromada bludů, ale ta je v oborech péče o duševní zdraví, která vycházejí z moderního vědeckého poznání, také. Stačí si přečíst něco o historii, která je vedle úspěchů, dlážděná také spoustou omylů a nešťastných generalizací, a uvědomit si, že ještě nedávno se tyto omyly pokládaly za moderní vědecké poznání a kdo si myslel něco jiného, byl často vysmíván. Jak budeme vidět dnešní moderní vědecké metody ve zpětném zrcátku ode dneška za několik desítek let? Netvrdím, že nemáme zkoumat vědeckým způsobem. Tvrdím, že nemáme omezovat alternativy jenom proto, že s nimi odborníci nemají zkušenost.

Moderní vědecké přístupy a terapie se zaměřují na léčbu konkrétních symptomů nebo nemocí, což může vést k opomíjení širších aspektů zdraví a rozvoje člověka. Také o podobě zdravého a celistvého člověka spíše teoretizují, než by jej skutečně znaly. Zdravý člověk je pro ně dostatečně uvědomělý, civilizovaný a odolný, aby si se svými vnitřními konflikty a neurózami poradil.

Alternativní metody, na druhou stranu, přistupují k léčbě holisticky, zahrnující nejen mentální a emocionální, ale také fyzické a duchovní aspekty, jednoduše proto, že poznaly, že je to jeden ucelený systém, a nikoliv několik nezávislých systémů. Odborná veřejnost to začíná pomalu připouštět, ač velmi pomalu, a ne vždy ochotně.

Alternativní metody mohou také nabídnout doplňkové nebo alternativní řešení v případech, kdy moderní léčba selhává.

Šamani jsou velezkušení průvodci, kteří svou cestu ušli a své vnitřní konflikty překročili. Neteoretizují, negeneralizují a přistupují k člověku individuálně podle jeho kapacity. Nemusí si do hlavy vkládat složité teorie a napínat svůj intelekt k prasknutí. Ten, kdo poznal terén, se nemusí učit z map a atlasů fauny a flóry dané oblasti atd. Teorie jsou omezenou a nedokonalou představou o skutečnosti a často nás svádí k podceňování vlastních schopností skutečnost poznat přímo.

Ačkoliv teoretický a filozofický základ dostáváte, tak na něj není kladen velký důraz. Za důležitější než teorie a slova je považováno právě vlastní přímé poznání. Skutečný šaman také nebude nikdy léčit či pomáhat v rozvoji člověku, ke kterému cítí náklonost, která by jeho pomoc omezila nebo tomu, kdo je vyspělejší než on sám. Ví, že dokud sám v sobě nepřekročí stinnou stránku či omezení, nemůže druhému pomoci.

Rozumím, že není jednoduché v téhle „džungli“ nalézt rovnováhu, ale tvrdit, že pravdu mají pouze odborníci používající moderní vědecké metody je stejné, jako si myslet, že jedině věda a technologie určují vyspělost lidské civilizace.

V některých vyspělých zemích je odborná vědecká veřejnost otevřenější. Seriózně se zabývá alternativními metodami a spolupracuje na jejich aplikaci třeba v některých experimentálních projektech. Uvědomuje si, že alternativní metoda může být minimálně účinným doplňkem léčby. U nás je ale většinová odborná komunita uzavřená do sebe a odmítavá … v tom lepším případě. V tom horším zesměšňuje vše jiné a často přechází do agrese v jakémsi domnění, že starost o duševní zdraví a rozvoj potenciálu lidí patří jim, protože jenom oni vědí.

Lidé jsou ale svobodní a jak budou řešit své obtíže či seberozvoj mimo oblast veřejného zdravotního pojištění, je pouze na nich. Přístup ke zdraví, prevenci a seberozvoji by měl být komplexní a zahrnovat různé terapeutické směry, které respektují individuální potřeby lidí a jejich životní náhled. Nepotřebují někoho, kdo jim bude podsouvat sebe s tím, že pouze jeho přístup je jediný pravdivý a účinný a vše ostatní je podezřelé či nesmyslné.