Článek
I když dnes už Trump odsunul Ukrajinu na vedlejší kolej a rozjíždí byznys as usual, je možná dobré si připomenout, co sliboval. A totiž, že ukončí válku za jediný den. A podle CNN (odkaz 1) toto prohlášení zopakoval celkem 53×. Již během kampaně v letech 2023 a 2024 při desítkách příležitostí, zcela vážným tónem, způsobem a v kontextu, prohlásil, že válku na Ukrajině ukončí buď do 24 hodin, nebo i dříve. To samé pak zopakoval v rámci obou prezidentských debat v roce 2024. Všichni odborníci a komentátoři to považovali za zcela nemístné vytahování. Později se ke svým výrokům Trump vyjádřil, že byl „trochu sarkastický“, když se v kampani opakovaně chlubil, že dokáže ukončit válku na Ukrajině během pouhých 24 hodin, a to ještě před nástupem do úřadu (odkaz 2). Ponechme stranou, zda tímto „sarkasmem“ chtěl zranit (více) Ukrajince, nebo Rusy a obraťme pozornost k meritu věci. Asi se shodneme, že za den ani týden či měsíc není možné tak vážný problém, jako je (tato) válka, vyřešit. Přesto tu možnost, jak složitá a dlouhá vyjednávání mezi Ukrajinou a Ruskem s využitím diplomacie USA ukončit a nabídnout řešení v jediném dni, byla.
Když totiž Donald Trump vyhlásil, že v zájmu bezpečnosti USA je získat Grónsko a také Kanadu jako 51. stát (odkaz 3), tak proč ne také Ukrajinu. Možná by ke skutečnému jednání o „míru“ na Ukrajině s Putinem stačila nabídka, aby se Ukrajina stala 51. státem USA, pokud si to sama odsouhlasí. Trump přece blafuje a produkuje velikášská (nejen geopolitická) vyhlášení neustále. A v jednání s Ruskem má stále zjevně navrch Putin. Tak proč to nezkusit? Moc možností, kromě toho, že by Ukrajinu silně vojensky podpořil (což bez příslušných plateb odmítá) nemá. A cenu za „mírové“ řešení situace přece již sám stanovil – nerostné bohatství Ukrajiny. A protože dohoda v tomto ohledu již byla podepsána, pak by stačilo ji doladit a zejména se dohodnout s Ruskem o společném (vzájemně výhodném) využívání ložisek na jím okupovaných oblastech, zejména na Donbase (lithium, zirkon, tantal a grafit), což Trump pravděpodobně ani neví. Koneckonců Rusům by mohl říci něco jako „prodali jste nám Aljašku, teď máte možnost se na tom dealu také přiživit, jinak si koupíme Ukrajinu bez vás“.
A protože v takovém „dealu“ by nešlo jen o peníze, ale zejména o geopolitiku, tak by z jednání musely odcházet uspokojené obě strany, nejen USA (a Ukrajina), ale také Rusko. A tak by USA mohly přihodit, že se nebudou vměšovat do záležitostí střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán), tedy, že tam Západ nebude „vyvážet“ demokracii. A Rusko tam bude mít „volnou ruku“. A nejen to, USA a Západ by mohly s Ruskem (nejlépe bez Putina) zformovat spojenectví proti Číně. Bylo by to v bytostném zájmu obou zemí. Spojené státy si to uvědomují již dlouho, ale nemají dost silné páky jak Čínu ekonomicky oslabit. Mimo jiné proto, že nejsou (zatím) fašistickým režimem, nemají – na rozdíl od Číny a Ruska – pod kontrolou svoje miliardáře a korporace. O této možnosti – jakkoli se hodnotí jako nepravděpodobná – se již diskutuje (4, 5). Čína totiž v rámci svého projektu Pás a stezka (6), jehož cílem je ovládnout svět, rozvíjí svoje „bezpečnostně“ ekonomické aktivity v celé Asii, tu střední (kudy vedou dvě větve novodobé Hedvábné stezky) nevyjímaje. Rusko má totiž jednu velkou Achillovu patu, a tou je Dálný východ a samo si se vzrůstajícím geopolitickým tlakem Číny v této oblasti neporadí. Již v r. 2005 Rusko tomuto tlaku ustoupilo (7, 8), když podepsalo s Čínou smlouvu o demarkaci čínsko-ruské hranice (postoupilo Číně 337 km² území) a dohodlo se na společném využívání do té doby ruského ostrova Bolšoj Ussurijskij (Heixiazhi/Chej-sia-c' tao).
Ale Rusko ztrácí de facto kontrolu nad dalšími plochami Dálného východu. Někde to byli zkorumpovaní gubernátoři, nyní jsou to vládou kontrolované firmy, které již Číně prodaly značné plochy lesů i zemědělské půdy. A největší město velkého regionu Vladivostok (čínsky Chaj-šen-waj) je již podle řady komentátorů ekonomicky čínský (8). Jedinou alternativu, kterou Rusko má, pokud nechce de facto přijít o kus Dálného východu, je spojit se s USA, Japonskem, Jižní Koreou a Tchaj-wanem. To by však muselo být jiné Rusko, nikoli Rusko pod Putinovou fašistickou diktaturou.
Ale vraťme se k Ukrajině. Protože lze očekávat, že by Putin s Ukrajinou coby 51. státem USA nesouhlasil, pak by Trump mohl vytáhnout další trumf – skutečný „Trump‘s trump“. Trumf se totiž anglicky řekne trump. Proto také Donald Trump neustále operuje se sílou karet a sám sebe považuje za největší trumf světové geopolitické hry. A tímto novým trumfem je vyřešení problému s ilegálními přistěhovalci. Mohl by „ilegály“ na místo leteckých transportů do Salvadoru (9, 10) a jinam posílat jako „dobrovolníky“, aby bojovali za Ukrajinu. Ti, kteří by to přijali, dostali by americké občanství. Ty ostatní by na bojiště rovnou odvezl a nechal nasadit podobně jako Putin trestance s tím, že bojem proti Putinovi si vykoupíte trest.
Zdají se vám takové návrhy jako fantasmagorie? Možná, ale nejsou o nic více fantaskní, než Trumpovy představy, že se podaří zastavit migraci nebo že se do USA vrátí automobilový průmysl či dokonce výroba spotřebního zboží. A i kdyby to nevyšlo, za pokus to stojí.
3) Fact check: Nine Trump false claims about Canada, Daniel Dále, CNN, 12.3. 2025
4) Can Trump Channel Nixon to Turn Russia Against China? Temur Umarov, Carnegie politika, 14. 3. 2025,
5) China and Russia Will Not Be Split, The „Reverse Kissinger“ Delusion
Michael McFaul and Evan S. Medeiros, April 4, 2025 https://www.foreignaffairs.com/united-states/china-and-russia-will-not-be-split
6) Kulaté výročí iniciativy Pás a stezka, Simona Fantová, 29.11. 2023
7) Russia turns to China to develop its Far East, Junhua Thang, 26.7. 2024
https://www.gisreportsonline.com/r/russia-far-east/
9) U.S. sent 238 migrants to Salvadoran mega-prison; documents indicate most have no apparent criminal records, Cecilia Vega, 6.4. 2025
10) Zločinci z řad nelegálních migrantů i ti s americkým občanstvím. Salvador nabídl USA přijímání deportovaných
