Článek
Vztahy mezi Spojenými státy a Íránem patří k dlouhodobě k neuralgickým bodům americké zahraniční politiky. Jaderná dohoda s teokratickým režimem byla prizmatem zastánců diplomacie jedním z nejvýznamnějších úspěchů Obamovy administrativy. Jejím podpisem došlo k bezprecedentnímu průlomu nepřátelských vztahů Washinghtonu a Teheránu, trvajících od íránské islámské revoluce v roce 1979. Dohoda omezovala íránský jaderný program výměnou za zmírnění mezinárodních sankcí. Cílem Západu bylo zamezit Teheránu ve výrobě jaderných zbraní, mimo jiné prostřednictvím kontrol a inspekcí íránských jaderných zařízení na několika místech v zemi. Barack Obama ujednání prezentoval jako alternativu k vojenskému střetnutí a současně nejlepší způsob, jak vzrůstající hrozbu nevyzpytatelného režimu odvrátit.
Nastupující americký prezident Donald Trump, který se úřadu ujal v roce 2016, se však proti dohodě od počátku ostře vymezoval. Američtí konzervativci JCPOA kritizovali především z důvodu její neefektivnosti. Předmětem kritiky byla také skutečnost, že dohoda žádným způsobem neomezovala Írán ve vývoji balistických střel, dokonce ani nezohledňovala dlouhodobé snahy Teheránu o destabilizaci Blízkého východu, patrné mimo jiné v podpoře teroristických skupin – libanonského Hizballáhu a palestinského Hamásu. Trumpova administrativa nakonec v roce 2018 přijala rozhodnutí od dohody odstoupit a obnovila proti Íránu tvrdé ekonomické sankce. Republikáni vsadili na politiku „maximálního tlaku“ s cílem přinutit Írán k vyjednávání o nové, širší dohodě. Rozhodnutí od JCPOA odstoupit podporoval od počátku také klíčový spojenec USA v regionu – Izrael.
Tato strategie měla za následek prudký pokles výkonnosti íránské ekonomiky, vysokou inflaci a dočasné oslabení schopností Teheránu svůj jaderný program financovat. Kromě toho ale vyvolala také eskalaci napětí, které po několika bezpečnostních incidentech vyústilo v zabití prominentního íránského generála Kásima Sulejmáního. Trumpova administrativa ovšem zdůrazňovala, že jejím cílem není pouze eliminace íránské jaderné hrozby, ale také celková změna chování teokratického režimu, které je možné dosáhnout jedině prostřednictvím konfrontace a vytrvalého tlaku.
Střídání v Bílém domě, do kterého po volbách v roce 2020 usedl Joe Biden, přineslo vyhlídky na možnost obnovy multilaterálního ujednání. Nová americká administrativa proklamovala snahu k JCPOA znovu přistoupit, a připojit se tak k ostatním signatářským zemím, které v roce 2018 odmítly následovat Trumpovo rozhodnutí dohodu vypovědět. V obnovení jednání viděli američtí demokraté základ pro vyřešení dalších sporných otázek týkajících se íránské politiky, především zmíněného vývoje balistických střel a regionálních aktivit. Přestože v následujících měsících a letech odstartovaly pokusy o návrat k jednacímu stolu, zůstala JCPOA vlivem řady okolností neobnovena.
Protesty v Íránu: lidskoprávní dilema pro USA
Na podzim roku 2022 vypukly po celém Íránu masové protesty, které odstartovala smrt Mahsy Aminii. Mladá kurdská dívka zemřela v důsledku brutálního zásahu mravnostní policie, která ji zatkla proto, že neměla správně nasazený hidžáb. Demonstrace, které v nebývalé míře odhalily dlouhotrvající nespokojenost Íránců s tamním režimem, byly tvrdě potlačeny represivními složkami. Stovky Íránců přišly o život v ulicích, zatímco další byli nemilosrdně odsouzeni k smrti na popravištích.
Teherán si svým jednáním vysloužil široké odsouzení ze strany mezinárodního společenství. Oprávněná kritika porušování lidských práv v Íránu postavila Bidenovu administrativu před složité morální a politické dilema. Americký prezident čelil na domácí scéně silnému tlaku, aby vyjádřil podporu demonstrujícím a zaujal vůči Íránu tvrdý postoj. Jakýkoliv pokus o obnovu JCPOA by tak v očích veřejnosti znamenal legitimizaci íránského represivního režimu, vážně porušujícího lidská práva.
Válka v Gaze a regionální napětí
Teroristický útok Hamásu na Izrael z října roku 2023 a následná válka v pásmu Gazy zásadním způsobem ovlivnily již tak složitá jednání o oživení JCPOA. Nebývalá intenzita útoku Íránem podporované teroristické organizace na židovský stát nejen dramaticky zvýšila napětí na Blízkém východě, ale také naplno odhalila agresivní zahraniční politiku Teheránu, jehož je, vedle Spojených států, Izrael proklamovaným nepřítelem číslo jedna. Logistická, vojenská a finanční pomoc, kterou sunitskému Hamásu šíitský Írán dlouhodobě poskytuje, vzedmula na proizraelsky orientované politické scéně USA novou vlnu opovržení. Podezření, že Teherán masakr ze 7. října nejen podporoval, ale sám osnoval a podnítil, donutilo Spojené státy k ještě výraznějšímu přehodnocení svých diplomatických plánů na budoucí návrat k jaderné dohodě. V dalších měsících kromě toho došlo opakovaně k otevřenému střetu Íránu s Izraelem, při kterém se teokratický režim nezdráhal na Izrael zaútočit ze svého území, mimo jiné s využitím balistických střel.
K důraznému postoji vůči Íránu se dlouhodobě snaží Spojené státy přimět také další blízkovýchodní aktér, balancující íránské snahy o regionální dominanci – Saudská Arábie. Rivalita Saudů a Íránu totiž zůstává aktuální navzdory jistému diplomatickému sbližování Teheránu s Rijádem v posledních několika měsících. Riziko pro administrativu J. Bidena by tak v případě pokusů o pokračující jednání s Íránem bylo příliš velké. USA by takovým krokem riskovaly ztrátu důvěry svých klíčových spojenců, což je s ohledem na probíhající válku na Ukrajině pro Bílý dům krajně nežádoucí scénář.
V konečném důsledku tedy současný konflikt na Blízkém východě posílil geopolitickou polarizaci, zamezil bezprostřední možnosti diplomatického řešení a ukázal, že problém jaderného programu Íránu nelze oddělit od bezpečnostních otázek, ovlivňujících stabilitu celého regionu.
Perspektivy dalšího vývoje
Budoucnost jaderné dohody se na konci roku 2024 jeví jako ztracená. Plán na obnovu JCPOA se velmi pravděpodobně zařadí na seznam nesplněných slibů a neúspěchů končícího prezidenta Joea Bidena, byť byl její krach způsoben kombinací náročných překážek a nepředvídatelných událostí, přesahujících možnosti jeho administrativy.
Donald Trump bude s návratem do Bílého domu přebírat region Blízkého východu v horším stavu, než v jakém jej na začátku roku 2021, po úspěchu s Abrahámovskými dohodami, zanechal. Očekává se, že ve vztahu k Íránu zaujme ještě tvrdší postoj, zavede rozsáhlejší systém ekonomických sankcí, vsadí na ostrou rétoriku vůči tamnímu režimu a potenciálně dojde i na hrozby vojenským zásahem. Podporu k takovému jednání nalezne přinejmenjším u spojenců v Jeruzalémě, velmi pravděpodobně ale také mezi dalšími blízkovýchodními aktéry, kteří se agresivním Íránem cítí ohroženi.
Přestože se tedy jaderná dohoda stala minulostí, potřeba vypořádat se s íránskou jadernou hrozbou je nanejvýš aktuální. Jaderný program Teheránu není pouze regionálním problémem, ale potenciálním katalyzátorem širší destabilizace s globálními důsledky.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/protesty-v-iranu-si-vyzadaly-na-ctrnact-tisic-zatcenych-lidskopravni-situace-v-zemi-je-vazna-uvedl-v-13347
https://www.iir.cz/kontroverzni-odstoupeni-usa-od-iranske-jaderne-dohody-a-jeho-mezinarodni-dopady
https://www.jpost.com/middle-east/iran-news/article-829374
https://www.jpost.com/middle-east/article-777901
https://www.jstor.org/stable/resrep63598
