Článek
V těch chvílích se rodí potřeba vyrovnat se — ne ideálu, ale obrazu.
Obrazu podnikatele z devadesátek, vítěze, který si bere, co chce. Stůj co stůj.A tak se člověk oblékne do obleku, usedne do středu scény, obklopí se symboly výkonu: autíčky, oleji, nářadím, penězi. Věří, že tím získá váhu. Že tím přehluší ticho uvnitř.Ale co zůstane po této proměně?Zůstane obraz — stylizovaný, expresivní, plný gest a světel. Ale přítomnost se vytratí. Lidství se ztrácí tam, kde se gesto mění v kalkul, kde se oblek stává maskou, kde se slovo přestává dotýkat.Moc je reprezentace. Lidství je ticho.A právě v tom tichu — po osobní prohře, po stylizaci, po vyvaření obrazu — se možná znovu rodí otázka:Kdo jsem, když už nejsem tím, kým jsem chtěl být?
