Článek
Dosavadní důchodové reformy pouze upravují parametry jako věk odchodu do důchodu, vyměřovací základ, délka účasti v důchodovém pojištění apod. Avšak nikdo nenavrhuje nové zdroje pro financování důchodů.
V době, kdy klesá porodnost a v důsledku toho se dá očekávat méně osob na pracovním trhu, bude méně pracujících odvádět pojištění na platby většího počtu důchodců.
Nikdo nijak nediskutuje dopady nástupu AI a průmyslu 4.0 na pracovní trh. To vše bude mít opět nepříznivé dopady na objem vybraného pojištění, z kterého se financují důchody.
A neustálé úpravy parametrů typu posunování věku pro odchod do důchodu, parametry pro předčasný důchod, vyměřovací základ, délka pojištění, to zákonitě nepokryje v budoucnu objem vyplácených důchodů v budoucnosti.
Proto je zapotřebí hledat v budoucích letech další zdroje pro dorovnávání chybějícího objemu finančních prostředků z vybraného pojistného pro vyplácení důchodů, aby nebyl deficitní.
Jednou z možností je zatížit prodej zboží a služeb odvodem - daní, která by se mohla jmenovat Důchodová daň. Její výše by mohla být každý rok pohyblivá ve vazbě očekávaného deficitu z výběru pojistného na důchody. A především by ji museli hradit všichni, nikoli jako u DPH, kdy tuto daň hradí v podstatě jen obyvatelé, maloživnostníci. A ty organizace, které si DPH na vstupu neodečítají, stejně v podstatě žijí ze státních příspěvků a pod. Takže, jak píší, DPH platí sice všichni, ale v podstatě se tato daň mnohým vrací.
Dalším možným zdrojem je zatížit odvodem do důchodového pojištění těžbu nerostných surovin, jako je tomu v Norsku. Z nerostných surovin, které jsou na území republiky, by měli mít prospěch všichni obyvatelé. Ne jen ti, co drží práva na jejich těžbu. Je sice pravda, že i tito platí daň z příjmu, avšak až z toho příjmu, který může být v jednotlivých letech různý a i díky daňovým optimalizacím má charakter minimálního možného danění. Tím, že by daň byla z vytěženého objemu nerostných surovin, byl by příjem do důchodového pojištění vyšší.
