Článek
11. listopadu je den válečných veteránů. Znáte symboliku dne válečných veteránů? Nejen u nás je symbolem vlčí mák. Na obrázku vlevo vidíte věnec květin po směru hodinových ručiček si je popíšeme:
Vlčí mák: Je odvozen od básně Na polích Flanderských od Johna McCrae (bude zobrazená o něco níže). Nosí se Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Novém Zélandě, Jižní Africe a třeba v České republice (u nás se den válečných veteránů slaví oficiálně od roku 2004) a mnoha dalších zemích.
Pomněnka: Nosí nebo nosívala se v Německu. Das Vergissmeinnich květina, co na mě nezapomene.
Sedmikráska: Nosí se v Belgii. Má být symbol míru, lásky a vzpomínek.
Fialový vlčí mák: Reprezentuje zvířata zabitá v boji.
Chrpa: Nazývána Bleuets de France. Nosí se především ve Francii. Odvozená od barvy francouzských uniforem a básně Alphonse Bourgoina Bleuets de France. V originále bude také dole.
Měsíček: Taky nazýván marigold se nosí v Indii, nahradil vlčí mák v roce 2018.
Akácie: Je uprostřed a reprezentuje Austrálii a Nový Zéland, kde připomíná bitvu u Gallipoli. Někdy se kombinuje s Australskou nebo Novozélandskou vlajkou a vlčími máky.
Napravo je Ramonda nathaliae je nošena v Srbsku, v částečně v okolních zemích a srbské diaspoře. Květina je endemit Balkánu a byl popsán srbskými botaniky a pojmenován po srbské královně Natalii. Zelenočerná stuha symbolizuje medaili za albánskou kampaň.
A teď slibované básně.
John McCrae
Na flanderských polích
Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
(český překlad Jindra Svitáková)
A dvě v původním jazyce:
Alphonse Bourgoin
Bleuets de France
«Les voici les p’tits « Bleuets »
Les Bleuets couleur des cieux
Ils vont jolis, gais et coquets,
Car ils n’ont pas froid aux yeux.
En avant partez joyeux ;
Partez, amis, au revoir !
Salut à vous, les petits « bleus »,
Petits « bleuets », vous notre espoir ! »
V srbštině.
"Duboko dublje još dublje
tonem u plavo još plavlje
letim visoko još bih gore
slutim nevinost tek rođjene zore.
Svilen i plav ko krv princa
plavi vojnik na putu do sunca
sa nadom jaše na plavoj ptici
slušam tišinu oko mene su krici.
Moj bog ima Plave oči
moj bog je protiv kraljeva noči
da letim ko drugi tražim pravo
sklopiču ruke i misliti plavo.
Povuci i mene u tu svilu
budi nežan nemoj na silu
šapni mi tajnu svevišnju i plavu
možda zajedno taknemo Slavu.
