Článek
Během semináře jsme diskutovali témata náboženských svobod, a to konkrétně na velmi komplikovaném případu z Francie (Loste vs. Francie, více zde), kdy pěstouni nejenže nerespektovali náboženské vyznání dívky, kterou měli ve své péči, a vnutili jí své náboženské názory, ale nadto ji otec sexuálně zneužíval. Případ dále řeší nečinnost francouzského státu, respektive neschopnost státu dívku ochránit, a zajistit její práva vycházející z listiny základních práv a svobod. Děsivý je nejenom samotný případ, ale také neochota Francie uznat chybu při zajišťování práv, svobod a péče pro tuto dívku. Naštěstí Evropský soud pro lidská práva svým rozsudkem minulý rok doručil „spravedlnost“, ale stalo se tak až po více než 40 letech. Mám tím na mysli spravedlnost hlavně pro budoucí podobné případy, protože v tomto případu se kloním ke staré právní zásadě, že spravedlnost doručená pozdě, není spravedlnost žádná. Snad tedy do budoucna díky tomuto rozhodnutí bude možno v obdobných případech postupovat mnohem rychleji a razantněji směrem k ochraně základních lidských práv a svobod dětí.
Téma náboženské svobody je mnohovrstevnaté, a ačkoliv jsem se cítil o něm být schopen diskutovat na semináři, netroufám si na to teď. Zaujal mne ale jiný aspekt víkendové diskuze, a to téma žaloby na vlastní rodiče. Je vůbec možné žalovat své rodiče? A proč bychom to dělali? Když odhlédneme od více či méně bizarních zahraničních příběhů jako „Indian Man to Sue Parents for Giving Birth to Him“, kdy tento muž tvrdí, že ho rodiče měli bez jeho svolení a on teď musí celý život trpět život, nebo případ kdy se snaží na svých rodičích získat povinnost platit výživné až do smrti (čí?), více zde (ještěže vystudoval ty práva). Méně bizarní a více pochopitelné jsou pak případy, kdy rodiče probendí peníze potomka na vysokou školu (ačkoliv je tento článek možná spíše jen hoax) a je velmi zajímavé uvažovat nad otázkou, zda by děti mohli žalovat kvůli sharentigu – tedy sdílení fotek vlastních dětí bez jejich povolení (protože jsou většinou tak malé, že neví, co je sharenting, fotka nebo sociální sítě). Zde velmi zajímavý článeček na toto téma.
Zamysleme se ale nad případy, kdy taková závažná věc, jako žaloba na vlastní rodiče, dává smysl. Může uspět žaloba na rodiče v případě, kdy matka během těhotenství kouří nebo bere drogy, což by prokazatelně mohlo mít trvalé následky? Zde asi můžeme tušit, že taková žaloba není úplně mimo. A co v případě zmíněného náboženského vyznání nebo celkově o stylu výchovy ve vztahu rodič – dítě? To je velmi těžká otázka, neboť rodiče mají právo vychovávat dítě v souladu se svým přesvědčením. Můžeme tedy nechat děti, aby si na vše udělaly názor sami? To v realitě asi dost možné není, vždy budeme na děti přenášet své hodnoty a postoje, i kdyby nakrásně naší hlavní hodnotou byla otevřenost a tolerance. Ve světle kulturních válek jsou navíc děti jedním z hlavních bodů diskuze a řeší se, co je indoktrinace nebo co je zdravý rozum.
Má se tedy rodič bát, že ho jeho dítě bude jednou žalovat? Já doufám, že většina rodičů vychovává své děti co nejlépe mohou a snad takových žalob nebude přibývat. Ale přece jen v jedné oblasti si nejsem jistý, že se mé přání vyplatí. Nás všechny totiž podle mě čeká jedna velká kolektivní žaloba to, až se děti zeptají, co jste, maminko a tatínku, udělali proti klimatické krizi? A proč jste nechali planetu „shořet“, i když jste s tím mohli něco dělat? Tak na tuhle otázku se snad žádný rodič těšit nemůže. O to méně na žalobu, kterou s největší pravděpodobností prohrají úplně všichni.
