Článek
Kozlov je malá vesnice mezi městem Bochovem a Toužimí. Do roku 1945 byla osídlena pouze německy mluvícím obyvatelstvem. Po jejich odsunu z Kozlova, jako i do jiných vesnic v příhraničí přišli nový osídlenci a mezi nimi byli i prarodiče sester, které v Kozlově trávily každý víkend a prázdniny. A právě vzpomínky na dětství je navedly na nápad, že něco udělají s místním hřbitovem, kam se pohřbívalo v letech 1855-1947.
„Chodili jsme s dědou na hřbitov sekat trávu. Vždycky vzal kosu a brouskem ji pečlivě nabrousil. Nám říkal ať jsme tiše a neběháme, že je to pak neúcta k nebožtíkům. Pamatuji si, jak byl hřbitov krásný. Náhrobky s fotografiemi lemovaly cestičky s bílými kamínky. Středem vedla kaštanová alej, až k hlavnímu kříži. Prostě nádhera,“ vypráví Jitka, mladší ze sester.
Markéta pro změnu vzpomíná, jak s babičkou chodila do kostela na mše. A tak je jejich náplní spolku pečovat i o kostel, který je od roku 1958 prohlášen za kulturní památku. Je nejstarší dochovanou nemovitou památkou v celém Bochovském regionu. Do února 2026 zde působil spolek Kostel Kozlov z. s., díky kterému prochází od roku 2004 postupnou obnovou. V roce 2026 se přetransformoval na Okrašlovací spolek Náš Kozlov z. s., který převzal pomyslné otěže a pokračuje v plánované obnově tohoto historicky cenného gotického kostela.
„Máme radost z již odvedené práce, těší nás, když se tu zastaví turisté a jsou v úžasu, jak krásný hřbitov a především kostel tady na vesnici máme. Náš kostel je srdcem naší vsi, není to jen stavba z kamene a cihel, bylo to místo, kde se lidé po generace setkávali při příležitostech veselých, ale i smutných, které k životu patří. Je fajn pocit, že to co děláte má smysl, a že to, co pomalu pohlcoval zub času, znovu vracíte k životu. Aby tu zůstalo něco i pro generace, které přijdou po nás. A třeba časem bude opět plnit svou funkci, a lidé se tu budou opět scházet i z okolních přifařených vesnic,“ zakončují rozhovor sestry Markéta a Jitka.
Držíme oběma palce, stejně tak celému Okrašlovacímu spolku Náš Kozlov. Díky takovým spolkům a lidem přetrvává naděje, že minuly časy, kdy jsme jen přihlíželi chátrání historických památek. Kéž by takových nadšenců bylo více.
