Článek
Takovéto hrdiny, kteří se nebáli jít s kůží na trh a a svou neúnavnou prací se stali průkopníky ve svých oborech, je třeba si připomínat. Jedním z těchto průkopníků je právě i hořický rodák Jan Klepl, jehož jméno se v posledních letech stále více a více dostává do podvědomí historické obce.
Jan Klepl měl to štěstí, že při svém studiu na Filozofické fakultě zažil ještě přednášky a působení první generace Gollových žáků. Setkal se tak s osobnostmi, jako Josef Pekař, Václav Novotný nebo Josef Šusta. Právě těmito historiky byl Klepl ve své profesní kariéře značně ovlivněn.
Kleplova činnost byla neobyčejně široká a mnohostranná. Primárně by se však jeho osobnost měla spojovat s Archivem Národního technického muzea, jelikož jeho význam byl pro tento ústav vskutku zakladatelský. Nejenom, že Klepl svou činností tuto instituci doslova vybudoval, ale byl to právě on, kdo vznesl požadavek archivu jako dokumentačního střediska. V praxi byl tento požadavek formulován tak, že by archivy neměly pasivně čekat na iniciativu jednotlivých podniků, institucí nebo i jednotlivců, kteří dobrovolně odevzdají materiály archivům, ale samy by měly vyvíjet aktivitu a získávat materiály.
Hlavním impulsem ke zřízení tohoto ústavu byla snaha o záchranu a uspořádání písemných památek a prací týkající se průmyslu, obchodu a techniky. Archiv zahájil svou činnost v říjnu 1931 a kromě záchrany písemných památek byla předmětem zájmu nově ustanovené instituce i publikační činnost, kdy vydával především odborné neperiodické publikace. Neméně důležitá však byla i osvětová činnost, v rámci které se ústav snažil informovat veřejnost o významu a účelu Archivu. Toho se Archiv snažil dosáhnout pomocí nejrůznějších přednášek a akcí pro školy a veřejnost. Během několika let dokázal Jan doslova z popela vypiplal ústav, který se pod jeho vedením proměnil z provinčního pracoviště na okraji zájmu, ve špičkové archivní centrum.
Po válce se Archiv zaměřil na shromažďování vzpomínek pracujících ze všech oborů činností. Klepl si totiž začal uvědomovat, že při skládání hospodářských dějin mu chybí jedna důležitá část mozaiky, a to vzpomínky a postřehy samotných aktérů. Jeho prvotní motiv byl doplnit tyto dějiny o vzpomínky na pracovní poměry v podnicích nejrůznějších velikostí a charakteru. Klepl svým neutuchajícím zájmem o tuto problematiku vlastně objevil pro budoucí generace historiků nový pramen. Byl to totiž právě on, který dokázal svým nedostižným uměním udělat z obyčejných vyprávění dělníků a řemeslníků cenný historický materiál s velkou výpovědní hodnotou.
Svou téměř třicetiletou soustavnou publikační, přednáškovou a osvětovou vědeckou činností prokázal obrovský zápal, který bylo vidět jen u mála vědeckých pracovníků. Jan Klepl svým novým přístupem k pramenům ukázal nové cesty hospodářským dějinám, stal se iniciátorem metodiky podnikového archivnictví a průkopníkem systematického shromažďování narativních pramenů k moderním českým dějinám. Jeho jméno bude navždy spjato s vybudováním archivní péče o dokumenty hospodářského a technického vývoje.
Archiv pro dějiny průmyslu jen díky němu pevně zakořenil na československém vědeckém poli a jeho neortodoxní a dosud nevídaný přístup k podnikovým pramenům měl za následek vznik zcela nového vědního oboru a nastartoval systematickou ochranu písemností v podobě podnikového archivnictví.
Čest jeho památce.
