Článek
Já, kutil
Honí se mi hlavou, jak je těžké státi se kutilem. Na své chatičce, zděděné po otci, jsem se rozhodla k několika designovým úpravám. Například položit nové linoleum ve verandě. Poměrně jednoduchý úkon, na který netřeba shánět řemeslníka, jste-li průměrně šikovní. A já jsem šikovná nadprůměrně, takže brnkačka.
Vystěhovala jsem všechen nábytek z verandy před chatu a budu doufat, že nebude pršet, když už nepršelo měsíc. No ale napřed musím natřít dřevěné obložení. Přece ho nebudu natírat, až tu budu mít to nové linoleum, to dá rozum. No ale, napadlo mě, napřed to musím obrousit! No ale napřed musím obrousit rámy u oken! No ale v tom případě, musím obrousiti rámy u dveří! No ale v tom případě musím obrousit i dveře! Nejdou totiž vysadit. No, tak to budu brousit minimálně do Vánoc!
Přitáhla jsem žebřík a začala jsem brousit. A protože jsem kutil amatér (rozuměj nemehlo), opřela jsem si žebřík do otevřeného okna a jak jsem stoupala po špriclých, žebřík změnil těžiště a bez varování podjel a zarazil se o parapet, do kterého se zasekl! Ani vám nebudu líčit, jak jsem se lekla a byla jsem ráda, že mám jen přeražené holenní kosti o žebříkové špricle, a ne i vyražený zuby o parapet! Na holeně a na hlavu jsem přiložila mokrý hadr a šla jsem nainstalovat sud na dešťovou vodu pod okap, abych přišla na jiné myšlenky. No, ale napřed musím natřít chatu za sudem, protože až v něm bude voda, tak s ním ani nehnu. To znamená napřed tu zeď obrousit! To znamená napřed sundat okap! Panebože! Připadám si jak v povídce Františka Nepila „Jak se zdobí vánoční stromeček,“ taky musíte pořád něco napřed…! No nebudu to prodlužovat. Přijela jsem domů úplně hotová a jen jsem zavřela za sebou dveře, začalo pršet! Takže budu mít sice vodu v sudu, ale všechen nábytek, včetně gauče z verandy, vystěhované před verandu bude mokré.
Co z toho plyne? Jako kutil je dobré míti parťáka, co vám podrží žebřík!
V příští lekci se dozvíte, jak na novou podlahu.
