Článek
Můj tatínek pocházel ze staré selské rodiny a z kraje pod Pálavou. Nevím, zda to bylo sluncem, vínem nebo povahou, ale veselo s ním bylo skoro pořád.
Doma jsme měli všechnu možnou „havěť“ a ještě pořád slyším v uších znít jeho slova - na talířku ti to nesmrdí, co? To když jsem ohrnovala nos nad smradem jdoucím z chlíva a nebo nad tím, že jsem musela přeskakovat přes slepičince.
Žádnej nápad na zvelebení jeho „zvěřince“ mu nebyl cizí, a tak když přišel s tím, že se koupí koza, už se ani nikdo neodvažoval nic namítat.
Stalo se, koupila se koza a já si vyslechla „kázání“ o tom, jak je tu super, protože kozí mléko je zdravé . No jo, jenže aby koza dávala mléko, musí mít nejdřív kůzlata. Ale samo se jí to asi nestane a tak se sháněl kozel. Od jednoho podobně postiženého kamaráda se tatík dozvěděl, že dobrýho koza mají ve vedlejší dědině. No fajn, jenže jak tam k němu tu kozu dostat?
A tak tatínek rozhodl, pojede škodovkou. Auto, v té době výdobytek komunistického blahobytu Škoda 120 GLS, je pro kozu to pravé. A protože tatík uměl řídit tak leda vůz s koňmi, protože jak říkával, chlupatej benzín je zadarmo, zavelel, že řídit bude můj muž. Dali tedy kozu do kufru auta a chystali se vyjet. Možná se teda chystali vyjet ti dva lidští pasažéři, koze se to ovšem nezdálo a tak kopala v kufru, až se plech nadzvedával. To už se nezdálo ani tatínkovi, a tak zavelel, že koza půjde dozadu na sedačky.
Jenže než se pánové stačili usadit na svá sedadla, koza hup a už seděla vpředu. Naštěstí teda ne za volantem… tatík sedl dozadu za kozu, ale pak mu došlo, že by to mohl být malér a na chvilku vysedl a vrátil se s šátkem… uvázal ho koze na hlavu a prohlásil, že by se lidé v protijedoucích autech mohli nabourat, kdyby viděli, že proti nim asi jede čert a tak vyjeli…
Abych to nenatahovala… byli tam u toho kozla víckrát, za řidiče byli i mí bratři, tatínek tu radost jezdit s kozou na výlety dopřál všem. Až po několika jízdách prohlásil, že je ta koza stará pracovnice nejstaršího řemesla, teda on to řekl krátce a jadrně, že nechce trkat, ale akorát se vozit v autě. A bylo. Popravdě, nakonec ta kůzlata byla… ale to je na další povídání…
