Článek
Moderní Německo se snaží být globálním mesiášem, který chce zachránit nejen Evropu, ale celý svět před klimatickou katastrofou. Klimatická agenda již dávno překročila rámec vědecké debaty a proměnila dokonce až v nové náboženství, kde pochybnosti nejsou tolerovány a kde kritici dostávají nálepku „popíračů“, jejichž názory jsou okamžitě delegitimizovány.
V Německu se tato posedlost přeměnila ve fanatizovanou společenskou normu. Uhlíková neutralita se objevuje na účtenkách v bioobchodech, školy dávají přednost klimatické výchově před matematikou. Mezitím se ovšem německá ekonomika dostává do vážných potíží.
Německo zažívá plíživou, ale systematickou deindustrializaci. Průmyslová výroba je dnes téměř 10 % pod úrovní roku 2023 a využití kapacit kleslo na 76 %, což odpovídá krizovým obdobím. Produkce v energeticky náročných odvětvích, jako je chemie a kovovýroba, se propadla až o 20 % oproti předkrizovým letům a více než 300 podniků v chemickém sektoru ukončilo činnost. Elektřina pro průmysl je stále více než 2,5krát dražší než v USA. Podíl zaměstnanosti v průmyslu přitom klesl pod 24 % a přímé zahraniční investice dosáhly nejnižší úrovně za deset let, zatímco německé firmy investují rekordní částky v zahraničí. Význam průmyslu v HDP pomalu slábne a hrozí, že Německo přijde o své tradiční výrobní srdce
A nejen to. Dochází k omezování svobody jednotlivce a podnikání, který byl ještě před několika lety nepředstavitelný. Nejsou to jen nářky Tomáše Čupra ohledně podnikání v Německu. Samotné příkazy, zákazy a regulace se šíří z Berlína do Bruselu a odtud do celé Evropy, kde se stávají závaznými zákony, aniž by občané členských států měli možnost o nich skutečně rozhodnout.
V této hře ovšem Německo není samo. Na jeho straně stojí armáda neziskových organizací, korporátních lobbistů a aktivistických skupin, jako jsou Fridays for Future, které vytvářejí ideologickou kulisu pro novou zelenou Evropu. Německé firmy s dostatečným kapitálem dokážou nové regulace využít ke svému prospěchu, zatímco podniky v menších a ekonomicky slabších zemích čelí vážným problémům a hrozbě likvidace. Náklady na ambiciózní ekologické projekty platí nakonec státy jako Česko, Itálie nebo Španělsko, zatímco německá ekonomika sbírá pochvaly za ekologickou odpovědnost.
Tento přístup se projevil také během migrační krize v roce 2015. Kancléřka Merkelová tehdy určila morální standard pro celou Evropu, když prosadila otevření hranic a nálepku xenofoba nebo rasisty automaticky dostal každý, kdo si dovolil vznést jakoukoli kritiku. Země Visegrádské čtyřky byly vystaveny neuvěřitelnému tlaku z německých médií a politických kruhů a byly nuceny bránit se obviněním z nedostatku solidarity.
Nyní však Německo samo čelí důsledkům vlastní politiky. Energetická krize, ztráta konkurenceschopnosti a dramatický odliv investic ukazují, že cesta ke klimatické neutralitě nebude jednoduchá ani levná. Přesto Německo stále trvá na svém přesvědčení, že tato bolestná cesta je nezbytná.
Z pohledu libertariána jde o nebezpečný precedens. Pod rouškou morálky a vyššího dobra se totiž skrývá nový druh autoritářství, který místo tanků a pancéřových pěstí používá zákazy a regulace. Evropu tak dnes ohrožuje dominance jednoho státu, který svoji vizi vnucuje všem ostatním s odkazem na morální povinnost, a neakceptování této vize znamená nejen ekonomické sankce, ale i sociální vyloučení.
