Článek
Ve světovém měřítku vůbec nejúspěšnější a nejcitovanější český akademický ekonom Filip Matějka ve své nedávné přednášce o nepozornosti mluvil o tom, jak je v éře rozbité společnosti, z níž zmizely ideje a směřování, těžké získat přízeň voličů. Že je to fakticky možné jen „jídelním lístkem“, kde se každé zájmové skupině slíbí něco zcela konkrétního. Důchodcům dřívější penze. Rodičům vyšší příspěvek. Živnostníkům nižší odvody. Firmám nižší daně. Prostě každému něco, aby se dala dohromady co nejširší koalice zájmových skupin. Pohromadě to nedrží. Nikam to nesměřuje. Ale nabírá to dost hlasů na vládnutí
Je to těžko financovatelné, protože to znamená nižší příjmy státu a výrazně vyšší výdaje. Bez toho, že by to nastartovalo nějakou silnější vlnu prosperity a růstu životní úrovně, to nutně nemůže skončit jinak než vysokými dluhy.
Andrej Babiš a jeho nová koaliční vláda s Motoristy a SPD tento příběh teď přesně žijí. Koaliční program, který dali dohromady, nabízí pro každého něco – nejen pro voliče těchto tří stran, ale i pro část dosavadní vládní koalice. Je to skutečně „catch all“.
A protože v programu této koalice žádný recept na to, jak udělat z Česka ekonomického tygra s rychlým růstem v čase technologické revoluce opravdu není, je to cesta, která povede k výraznému růstu státních výdajů a dluhů.
Těch konkrétních slibů zcela konkrétním cílovým skupinám je v programu hodně. Nemá cenu je rozebírat všechny, protože je do detailu nezná ani nastupující premiér Andrej Babiš, který byl překvapen, že jeho koalice nabízí nulovou DPH na léky.
Pět věcí je ale zásadních a stojí za to je pozorně sledovat, protože budou mít výrazný ekonomický nebo politický dopad.
Důchodová past
Drtivě největší část státního rozpočtu spotřebovávají starobní penze. A ta částka se bude se stárnoucí společností dál zvyšovat. Jedním z mála skutečných úspěchů odcházejícího kabinetu Petra Fialy bylo rozhodnutí o postupném prodlužování důchodového věku s prodlužující se délkou života.
Každý rok znamená miliardové úspory. Andrej Babiš postavil kampaň na tom, že „asociální“ oddalování penze zastaví. Téměř polovina jeho voličů jsou lidé v penzi nebo ti, kdo ji mají těsně na dohled.
Téma odkladu odchodu do důchodu je jedním z nejvýbušnějších v celé Evropě. V minulých dnech jsme sledovali, jak Francie rozbořila reformy Emmanuela Macrona, které posouvaly důchodový věk z 62 na 64 let. Dvě třetiny současného francouzského parlamentu slibují voličům dřívější penze.
Andrej Babiš svůj slib „65 let a dost“ vepsal do koaličního programu. O výši rozpočtových schodků víc než cokoliv jiného rozhodne, jestli tento slib nová vláda skutečně splní. Někteří optimisté se domnívají, že nikoli.
Platy učitelů na 75 tisících
Druhým výrazným slibem, který ale nemá tak obří finanční dopad jako penze, je zvyšování platů zaměstnanců veřejného sektoru. Symbolem jsou platy učitelů, kde nová koalice slibuje, že na konci volebního období, tedy v roce 2029, bude průměr 75 tisíc korun. To je slib hodně gumový, protože nevíme, jak se budou vyvíjet platy v celé ekonomice.
Původní slib vlády Petra Fialy o 130 procentech průměrného platu v zemi byl jasnější. Fialův kabinet ho ale nesplnil. Průměrný plat v zemi nyní dosahuje necelých 50 tisíc korun. Těch 130 procent by bylo 65 tisíc korun. V první polovině letošního roku ale průměrný plat učitele dosahoval podle 49 231 korun. Byl tedy právě na úrovni průměru.
Zvýšení sociálních výdajů
Obrovský růst čeká sociální výdaje. Babišova koalice se chystá zvýšit rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun ročně. Zároveň chce znovu zavést přídavky na děti a školkovné nebo slevy na jízdné pro seniory a studenty.
Právě sociální výdaje jsou už dnes nejvyšší zátěží. Pečovatelský stát nabobtnává do rozměrů, které není schopná ekonomika táhnout. Program této vlády znamená růst výdajů o desítky miliard korun. A hlavně prohlubování návyku na to, že stát velké části společnosti rozdává nějaké typy dávek. Toho se těžko zbavuje a bude to překážka pro jakoukoliv další vládu. Tohle jsou přesně ty konkrétní přímé platby pro zcela konkrétní skupiny voličů.
Snížení daní a odvodů živnostníkům
Jestli něco z plánů nové koalice může ulevit ekonomice k vyššímu růstu, jsou to nižší daně a zátěž pro ty, kdo pracují. Tím, že Babišova vláda slibuje, že nezvýší žádné daně a naopak některé z nich sníží na úroveň, kam je navzdory slibům zvedl kabinet Petra Fialy, je to přímý útok na opoziční voliče.
Nová koalice slibuje, že vrátí daň z příjmů firem ze současných 21 na 19 procent, tedy na laťku, z níž ji zvedal Petr Fiala. Stejně tak slibuje snížení odvodů živnostníkům. To jsou určitě kroky, které ekonomice a prosperitě pomůžou. Nejsou to ale žádné speciální vychytávky, které by mohly přitáhnout do země například více investorů do branží s vysokou přidanou hodnotou, kteří by přišli za speciálně výhodnými daněmi.
Není to nic ve stylu Itálie, která nabídla zahraničním investorům, že ze svých příjmů v zemi nezaplatí daň vyšší než 200 tisíc eur ročně bez ohledu na to, kolik vydělají. To se už dnes projevuje vyšším růstem ekonomiky. A tím, že s nižšími daněmi klesají i dluhy. Politicky je ale snížení daní od Andreje Babiše mimořádně chytrý tah, který ztíží opozici práci. Bude těžké proti tomu vystupovat a bude pro to muset hlasovat. Případně jít ve svých návrzích ještě dál.
Zestátnění ČEZ
Výkup 30 procent akcií ČEZ od soukromých investorů je dlouhodobým plánem Andreje Babiše. Oficiálně tvrdí, že tím stát získá kontrolu nad cenami energií, které jsou pro spotřebitele podle aktuálních dat Eurostatu nejvyšší z celé Evropské unie.
Tak přímočará cesta ale k nižším cenám nevede. I plně státní ČEZ musí elektřinu volně obchodovat v rámci evropského trhu, který rozhoduje o cenách. Totéž platí i pro další plně státní firmy.
Současná vlastnická struktura, kdy se ČEZ pohybuje na hraně mezi státní a soukromou firmou a vybírá si roli, která je pro něj zrovna v té chvíli výhodná, ničemu neprospívá.
Buď vláda považuje firmu za skutečně strategickou a pak má smysl ji plně ovládat a nezodpovídat se z některých operací soukromým investorům. Nebo má být naopak plně privátní, pokud usoudí, že ten strategický význam nemá.
ČEZ ve své současné podobě je nebezpečně silným politickým hráčem. Často silnějším než vláda. Zároveň se ale dá snadno využít, jako jsme to viděli v případě windfall tax.
Projasnění vlastnické struktury firmě i politice prospěje. Argument, že to poškodí kapitálový trh, míří mimo. To, že je nejzajímavějším titulem burzy polostátní energetická firma, vypovídá spíš o celkové slabosti kapitálového trhu.
Pokud Andrej Babiš svůj program skutečně bude plnit, což se dá očekávat, riziko prudce rostoucích dluhů je vysoké. Nezastaví ho žádný koaliční partner. Jen investoři, kteří nám při růstu dluhů zvednou úroky. Bohužel nikdo, včetně Andreje Babiše, neví, kde ta hrana leží
Zdroje:
Bez úprav převzato z: https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/zdroje-tu-nejsou-nova-vlada-zvedne-vydaje-statu-o-desitky-miliard-1428535
