Článek
Před chvílí zmizely v pralese ženy místních indiánů, aby donesly večeři mužům, kácející stromy na juková pole. A teď nás žene průvodce za nimi, že musíme na vlastní oči vidět, jak se kácí les. Vzal mačetu a začal klestit cestu liánami a křovím. Jelikož jsem vyšší nežli on, přestalo mě to po pár metrech prolézání větví bavit a vrátil jsem se zpět. Není možný, aby tudy prošly ženy s kotlíkem rybí polévky a cestou obsah nevylily.
Volám na kamaráda Petra, který se opozdil a chystal se přidat ke skupině: ,,Nevidíš tam nějakou pěšinu do lesa?“ Byla tam. Po pár set metrech nás ohromil strašlivý rachot, vzduch se naplnil vůní pryskyřice a padajícím listím. Proti nám se vyřítili křičící indiáni. Cestou zahazovali mačety a sekyry. Jen tak tak jsme dokázali uskočit z cesty, aby nás neušlapali. Když hlomoz ustal a listí dopadlo na zem, vzduchem přestaly létat třísky, indiáni se pomalu vraceli a sbírali svoje zahozené nářadí.
Stoupli jsme si stranou k ženám a obdivovali, s jakou zručností dokážou rozpůlit kmen mačetou. Když strom podetnuli, přešli k sousednímu a pak k dalšímu. Zvedli jsme s Petrem hlavy, abychom prozkoumali, proč nic nepadá. Koruny byly tak blízko u sebe, že je spojovaly větve a liány. Ty je držely ve stále vzpřímené poloze a nenechaly stromy padnout. Když houpajících kmenů bylo na dvě desítky, první indián se vydal s křikem do hloubi lesa, následován svými druhy a hrozivým praskáním kmenů. Celá stěna zeleně padla k zemi a nad námi se otevřela modrá obloha. Tíha té masy sebou vzala i několik zdravých stromů. Jejich kmeny se lámaly jako třísky a vydávaly hluk, který nás prve vylekal.
_DSC2309
Indiáni si sedli na zem a spokojeně odpočívali, ženy jim podaly polévku. V lese bylo ticho, jen z dálky se k nám přibližovalo praskání větví. Ten hluk způsoboval náš průvodce s ostatními členy výpravy. Když si prosekali cestu až k nám, čekalo je hurónské přivítání. Indiáni se mu posmívali, že od té doby co žije ve městě, má televizi a ledničku plnou piva, zapomněl se pohybovat po lese.
Martin, člen naší skupiny poznamenal jedno důležité pravidlo:" Zážitek nemusí být krásný, stačí, když je intenzivní." A začal si drbat svoje škrábance od prolézání větví. Blížil se soumrak a s ním i mračna komárů, lačnící po krvi a jejím pachu. V pralese stejně jako v životě je dobré mít průvodce, učitele, který vám vyklestí cestu, ale ještě lepší je čas od času z ulehčené pěšiny sejít a najít si svoji vlastní stezku.
_DSC2306
PS: ještě k těm krásným nebo intenzivním prožitkům. K těm lepším patřila rybí polévka od indiánů. Chutná a pálivá s jukovým chlebem. Cpali jsme se všichni až k prasknutí. I když jsme věděli, že to intenzivní má teprve přijít. Že zítra zažijeme boj o poslední ruličku toaletního papíru.
