Článek
Když jsem napsal článek o tom, že bychom mohli na Silvestra kvůli krvavé válce na Ukrajině udělat mírové gesto a místo rachejtlí zapálit za okny svíčku jako připomínku toho, že nám válka na Ukrajině není lhostejná, strhla se proti tomuto mírovému návrhu neuvěřitelná vlna nevole.
A co mě překvapilo ještě více, byla skutečnost, že vznikla otevřeně nepřátelská reakce vůči nevinným Ukrajincům. Styděl jsem se za to, že jsem Čech, protože dobře vím, jak se rakouští občané pozitivně postavili k českým uprchlíkům, když Češi v roce 1968 utíkali do Rakouska před Rudou armádou a komunistickým režimem.
A to přesto, že od konce druhé světové války uplynulo relativně málo času. Vztahy mezi Čechy a Rakušany byly tehdy zatíženy válečnými událostmi, nacistickou minulostí Rakouska i poválečným odsunem německy mluvícího obyvatelstva z Československa, z něhož část našla nový domov právě v Rakousku. Vzájemná nedůvěra a historická křivda proto rozhodně nebyly zapomenuty.
Jenže jedna věc je pomoc uprchlíkům a druhá věc je přehlížet chování těch, kteří nerespektují pravidla, jež musí respektovat i naši vlastní občané. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji a zaměřme se na situace, ke kterým by vůbec nemělo docházet. Zvlášť když máme vládu, která se zaštiťovala tím, že nebude docházet ke zvýhodňování cizích občanů. Něco jiného je samozřejmě pomoc lidem, kteří ji potřebují, a něco jiného je přehlížení případného porušování zákonů a pravidel, která platí pro všechny.
Ukrajina trpí a stále potřebuje naši pomoc. Ta však nesmí být na úkor našich občanů
Žádná pomoc není bezedná. To si musíme přiznat, ať se nám to líbí, nebo ne. Co nám vlastně Ukrajinci přinesli? Nebylo by přece fér, kdybychom všechny Ukrajince házeli do jednoho pytle.
Nicméně i ukrajinská kultura může tu naši obohatit, stejně jako jakákoli jiná cizí kultura. Ovšem pouze tehdy, pokud není spojena s tlakem na změnu našeho způsobu života a pokud jsou respektovány naše zákony, pravidla a hodnoty.
Ano, Ukrajinci dokázali doplnit český pracovní trh tam, kde se dlouhodobě nedařilo najít dostatek českých pracovníků. A nemyslím si, že by samotný příchod Ukrajinců nějak zásadně pokřivil pracovní trh tím, že by obsadili pracovní místa jen proto, že jsou ochotni pracovat za menší mzdu.
Pokud k něčemu takovému někde dochází, měl by na to každý český pracovník upozornit. Třeba Úřad práce. Protože pravidla musí platit pro všechny stejně.
Ano, jedna typicky česká vlastnost, která může povzbuzovat „nenávist“ vůči slušným a pracujícím Ukrajincům, je závist. Když má nějaký Ukrajinec lepší auto než český občan, může to u některých lidí vzbuzovat nevoli a závist. Kolikrát jsem už od českých lidí zaslechl: „Hele, Ukrajinec, podívej se, jaké má fáro.“
Mnozí Češi si však neuvědomují, že někteří Ukrajinci si mohli na nové vozidlo už dávno vydělat. Z vlastní zkušenosti jsem zjistil, že tito lidé z východu jsou dost spořiví. Takže není divu, že někteří Ukrajinci mají dnes lepší vozidla než místní lidé.
Z doslechu jsem také slyšel, že někteří Ukrajinci před odchodem ze své země prodali část svého movitého i nemovitého majetku. I to může vysvětlovat, proč může mít některý Ukrajinec po příchodu do Česka relativně lepší vozidlo.
Válka na Ukrajině trvá a trvá. Mediálně sice už slábne, neboť není takovým středem novinového zájmu jako dříve, ale jsem přesvědčen, že nás tahle válka může ještě nepříjemně překvapit, ne-li zaskočit.
Zprávy jsou z této oblasti velice nejasné, zvlášť když se dozvídáme, že jednou vítězí jedna strana a podruhé ta druhá, přičemž pravda bude jako vždy nejspíš někde uprostřed.
Každopádně její neodhadnutelný vývoj nás může zaskočit třeba další uprchlickou krizí. Představte si, co by následovalo, kdyby do ČR mělo přijít dalších 600 000 ukrajinských uprchlíků. Jak by na to česká veřejnost reagovala? Zvlášť v situaci, kdy se u nás vytvořilo manipulativní podhoubí, přiživované ruskou propagandou, které dokáže z každého problému udělat další důvod k nenávisti a vzájemnému rozdělování společnosti.
Místo toho, aby se naše země připravila i na tento scénář, který nelze předpovědět, ale bohužel ani vyloučit, vytváří se u nás proti Ukrajincům skutečně zbytečné a nepřátelské prostředí. To neškodí jen uprchlíkům z Ukrajiny, ale paradoxně i českým občanům, kteří mají této války, v níž se jen málokdo vyzná, opravdu dost.
A přitom nesmíme zapomenout, že Ukrajina nesmí tuto válku prohrát. Jinak by mohl nastat výše uvedený hypotetický scénář s dalšími 600 000, a možná ještě větším počtem, uprchlíků z Ukrajiny.
Proto je z našeho pohledu podpora Ukrajiny potřebná a měli bychom na ni pohlížet jako na investici, zvláště když se už ledy hnuly tímto směrem. Laciné řeči a neuvážený populismus nás nesmí názorově zviklat ani ovlivnit. To by byla cesta do pekel!
Nevhodně zvolená pomoc Ukrajincům může být horší než žádná pomoc
Přístup k Ukrajincům je v různých evropských zemích různorodý, ale tím se nechci zabývat, protože žijeme v Česku, kde s námi žije již nemalý počet Ukrajinců. Podle údajů Ministerstva vnitra ČR jde přibližně o 379 818 osob s dočasnou ochranou. Vzájemné soužití je jak pro nás, tak pro tyto lidi, životně důležité.
Kdyby většinová česká společnost nabyla dojmu, že jsou pro naši zemi Ukrajinci přítěží, že nepředstavují žádný přínos pro českou ekonomiku a naopak zhoršují celkovou bezpečnost v České republice, nahrávalo by to do karet krajně pravicovým stranám.
Takováto situace by pak mohla ovlivnit domácí volby, které by za jiných okolností mohly dopadnout jinak. Oslabená demokracie může být výsledkem nekontrolované migrace, jak je nyní nejvíce patrné u našich sousedů v Německu, kde v důsledku uprchlické krize získává stále větší podporu krajně pravicová AfD. Již nyní se objevují prognózy, že by tato německá strana mohla v některých příštích volbách zvítězit, což by mohlo zhoršit jinak vynikající česko-německé vztahy.
A proto se ptejme: Co je a co není vhodně zvolenou pomocí pro uprchlíky, v tomto případě pro Ukrajince? Vůbec nejhorší je zatajování kriminálních činů a nejrůznějších deliktů. Tedy pokud se kriminalita mezi Ukrajinci žijícími u nás záměrně zamlčuje nebo bagatelizuje.
Toto tvrzení totiž mezi lidmi stále koluje, a to navzdory tomu, že dostupná data i praxe policie ukazují opak. Trestné činy cizinců se standardně evidují, zveřejňují a statisticky vykazují, a to bez ohledu na jejich národnost.
A tak se ptám: Proč Češi věří nepravdám? Stojí za tím ruská propaganda, nebo jsou už Češi prostě takoví? Všechno přece nelze obhajovat propagandou a podobnými argumenty.
Přesto kulturní odlišnosti mohou způsobovat určité potíže. I to je pravda, kterou bychom si měli přiznat, protože právě takové věci mohou Ukrajincům v českých očích dost ublížit. Může jít například o jiné návyky při společném bydlení, hlučnost v nočních hodinách nebo zdánlivé maličkosti, jako je odhazování cigaretových nedopalků z oken. Samozřejmě to nelze vztahovat na všechny Ukrajince, ale právě podobné každodenní zkušenosti mohou u některých Čechů vytvářet zbytečnou nevoli vůči celé skupině.
Takže se pomalu dostávám k tomu, co podle mého názoru nejvíce popouzí Čechy vůči Ukrajincům. Ano, je to především pocit dvojího metru při posuzování trestných činů, kterých se dopustí Ukrajinci, respektive i jediný Ukrajinec. Je to neuvěřitelné, ale jediný závažný případ může napáchat tolik škody na vzájemném soužití a důvěře, že se mi o tom ani nechce psát. A kdo za tento nelichotivý stav vlastně může? Čeští politici a v tomto případě také naše justice.
Abych byl zcela konkrétní, na Chebsku došlo k případu žhářského útoku, při němž měl podle dostupných informací muž ukrajinské národnosti hodit zápalnou láhev na dům rodiny s dítětem.
Tento případ se odehrál v dubnu minulého roku v Mostově u Kynšperka nad Ohří. Co se přesně přihodilo? Podle dostupných informací muž ukrajinské národnosti naplnil láhev směsí benzinu a nafty, opatřil ji zapáleným knotem a následně ji hodil na fasádu ještě nedostavěného domu. Od desek nedokončeného zateplení se zápalná láhev odrazila a dopadla na dřevěnou verandu, kde následně začalo na několika místech hořet.
Podle odborného posudku mohlo v případě rozbití láhve přímo o fasádu dojít k rychlému rozšíření požáru po hořícím obložení. Takový vývoj by představoval vážné riziko pro zdraví osob a zároveň by mohl způsobit značné materiální škody.
Proč mě tento případ zaujal, přestože dům po tomto útoku nakonec neshořel? Kdyby se požár rozšířil, mohla v domě zahynout celá rodina, případně mohli její členové utrpět vážné popáleniny. Ačkoli jde o zcela jiný případ, v této souvislosti mě okamžitě napadli žháři z Vítkova, kteří v roce 2009 vhodili do domu romské rodiny tři zápalné lahve.
Při tomto útoku byla nejvážněji zraněna tehdy dvouletá Natálie, která utrpěla popáleniny na 80% těla. Všichni čtyři pachatelé byli odsouzeni k trestům od 20 do 22 let.
Ačkoliv nechci tento trestný čin nijak zlehčovat ani snižovat jeho závažnost, v případě ukrajinského pachatele, který rovněž hodil zápalnou láhev na dům, podle mého názoru došlo k nečekanému a neobvyklému rozhodnutí, které může podkopávat důvěru veřejnosti ve spravedlnost.
Je to neuvěřitelné, ale za tento závažný žhářský útok dostal ukrajinský pachatel pouze tříletý podmíněný trest. Já osobně takové jednání považuji za terorismus. Pokud někdo úmyslně vhodí zápalnou láhev na dům, v němž může být rodina s dítětem, podle mého názoru už nejde jen o obyčejné poškození cizího majetku. Navíc v průběhu hlavního líčení vyšlo najevo, že ukrajinský pachatel neměl v ČR povolený pobyt. Soud dále zjistil, že je hledaný i ve své domovské zemi kvůli vyhýbání se branné povinnosti.
Pokud se domácí čtenáři budou dočítat zprávy tohoto druhu, tak se potom nelze divit tomu, že bude v naší společnosti vznikat napětí, na které doplatí nejen slušní Ukrajinci, ale i Češi. Ve svých článcích vždycky zdůrazňuji, že se musí naše společnost řídit heslem: Padni komu padni, a to bez pardonu.
Když se budou soudy chovat tak, že budou „nadržovat“ cizincům, kteří se zde dopouštějí závažných trestných činů, a nebudou je spravedlivě trestat stejně jako místní pachatele, pak se nelze divit, že lidé budou jen těžko důvěřovat státním institucím, když tvrdí, že Ukrajinci v ČR nezvyšují kriminalitu nebo nezneužívají sociální dávky.
Po tomto jednom soudním rozhodnutí mohou být i slušní Ukrajinci strčeni do stejného pytle. Navíc se stále častěji objevují zprávy o zneužívání našeho sociálního systému. Hovoří se například o případech, kdy člověk žije na Ukrajině, do Česka si pouze čas od času přijede pro potvrzení svého pobytu a následně si na jeho základě nárokuje sociální dávky.
Jedním z předvolebních slibů současné vládní koalice bylo také to, že cizinci nebudou zneužívat náš sociální systém. Jestli k takovému zneužívání skutečně dochází a v jakém rozsahu, to už ponechám na vašem osobním uvážení.
Aby k těmto incidentům vůbec nedocházelo, je podle mého názoru zapotřebí v uprchlické otázce přitvrdit. Když si budou potenciální pachatelé z Ukrajiny jisti tím, že za porušování českých zákonů jim hrozí jen symbolické tresty, pak platí, že s jídlem roste chuť.
Můžeme tedy očekávat, že ukrajinské mafiánské struktury budou mít na našem území o něco snadnější prostor k působení než v případě, kdy by české soudy ukládaly za závažné trestné činy skutečně odrazující tresty.
Naopak kriminální delikty ukrajinských uprchlíků musí být trestány stejně jako stejné delikty českých občanů. Ne přísněji, ale ani mírněji. Padni komu padni. Pokud totiž budou mít Češi pocit, že za stejný čin dostane český pachatel přísnější trest než pachatel ukrajinský, budou oprávněně nabývat dojmu, že je vlastní stát diskriminuje. A to je nepřijatelné. A protože mám ukrajinského kamaráda, s nímž jsem o těchto záležitostech podrobně debatoval, moc dobře vím, že kriminalitu svých občanů striktně odsuzuje.
Je si velmi dobře vědom toho, že podobná soudní rozhodnutí, jako ve výše zmíněném případě s vhozenou zápalnou lahví na dům, mohou skončit až směšnou tříletou podmínkou. Což se může nakonec obrátit proti samotným Ukrajincům, kteří zde chtějí jen pracovat nebo v klidu a míru přečkat válku, za kterou nemohou. A když tuto jednoduchou pravdu mohou pochopit i slušní Ukrajinci, pak se podivuji nad tím, proč ji nedokáže pochopit státní sféra, tím spíše ta justiční.
Anketa
Zdroje:
