Článek
Neskutečné se stává skutečným. Poprvé v historii našeho státu se v Brně bude konat Sudetoněmecký sjezd – Sudetendeutscher Tag. Něco takového by ještě před dvaceti lety nebylo absolutně možné, natož myslitelné. Když jsem se o této akci poprvé dozvěděl a zároveň si ověřil, že nejde o vtip či novinářskou kachnu, od srdce jsem se zaradoval.
Nicméně hned po ověření této senzační zprávy jsem si okamžitě pomyslel, že to nebude zas taková legrace, protože jak znám ty takzvané české vlastence, když uslyší slova o usmíření se sudetskými Němci, naježí se jako kočka před psem. Budou znovu otevírat staré křivdy a historické rány, místo aby si sedli ke stolu s bývalými krajany, kteří jsou odlišní jen tím, že mluví německým jazykem, a podali jim přátelskou ruku.
Usmiřování má vzejít od lidí, nikoliv od politiků
Ano, Němci jsou Němci a Češi jsou Češi, s tím už nikdo nic neudělá. Jenže sudetští Němci jsou specifickou skupinou Němců, která po vyhnání ze své domoviny, tedy z Čech, nebyla v Německu po druhé světové válce vnímána jako „praví“ Němci, ale spíše jako zvláštní etnikum mluvící podivnou bavorskou němčinou. To bych přirovnal k českému pohledu na takzvané Volyňské Čechy, kteří se po devadesátých letech minulého století začali vracet do domoviny svých předků, tedy do Čech.
Jenže v Česku je místní obyvatelé nepovažovali za Čechy, ale spíše za Ukrajince. Proč jsem nadšený z toho, že se toto setkání může uskutečnit právě v Česku?
Jsem demokraticky smýšlející člověk, člověk, který se vždy snaží vžít do toho či onoho člověka, anebo i zvířete. Když tohle dokážete, můžete leckdy pochopit i zdánlivě nepochopitelné, a v takovém případě nahlížet na určité záležitosti jinak než z pohledu vyprávění, které může být někdy manipulováno samotným vypravěčem.
Nebudu v tomto článku vyzdvihovat, že 25 procent obyvatel současné České republiky má germánské geny, ani nevím, čemu by to vlastně pomohlo. Snad jen tomu, že rčení o zlatých českých ručičkách může mít původ právě v těchto genech, protože německá efektivita a pracovitost jsou pojmy známé po celém světě.
V jedné diskuzi jsem se vyjádřil ohledně Němců v tom směru, že první obětí Adolfa Hitlera byl právě německý lid, který za jeho invazivní politiku zaplatil tím, že se všechna starobylá a nádherná německá města proměnila v ruiny a popel. Kromě milionových ztrát na životech přišlo Německo i o svá území. Na dlouhá léta bylo rozděleno na západní a východní část.
Ano, sudetští Němci v nás vyvolávají obavy, nikoli kvůli jejich případným požadavkům na navrácení vyvlastněného majetku, ale spíše v důsledku bývalé komunistické propagandy, která toto etnikum s českými kořeny vykreslila jako zrůdy bez soucitu, nenávidějící vše, co je české.
Například takový film jako Vlak dětství a naděje, mimochodem nádherně ztvárněný herečkou Helenou Růžičkovou, dokázal v divákovi dokonale vyvolat zvláštní pocit vůči Němcům, asi jako by šlo o mimozemskou krvelačnou rasu.
Alespoň takový byl můj prvotní pohled na tento film, když jsem ho jako dětský divák poprvé spatřil. Nicméně měl jsem jednu výhodu, která ochránila mou představu o zlých Němcích (vlastní zkušenost), i když musím přiznat, že film Vlak dětství a naděje byl natočen podle pravdy, ale v jiném duchu, než by se hodilo do dnešní doby.
V této souvislosti musím připomenout jiný český film, který, i když byl natočen za bývalého režimu, byl přesně natočen v tom duchu, o němž jsem mluvil, tedy z pohledu toho, že Němci a Německo byly obětí nacionálního socialismu, a že než odsoudíme všechny Němce za nacistickou ideologii, je nutné se vcítit do jejich životů. Film Oznamuje se láskám vaším je důkazem toho, že člověk dokáže odpustit německému národu i přes všechny ty hrůzy, které tento národ pod vedením Adolfa Hitlera světu způsobil.
Lidskost je účinnější cestou než smlouvy
Přes všechny možné smlouvy, které byly ohledně sudetských Němců mezi Českou republikou a Německem podepsány kvůli usmíření, to všechno samo o sobě k opravdovému smíření nepovede. Je zapotřebí, abychom se se sudetskými Němci pravidelně setkávali a mluvili s nimi, protože jsou to úplně obyčejní lidé s nelehkým osudem, který je připravil o domovinu, jež se nachází v naší zemi.
Sudetští Němci mají své programové cíle. Často jsou zmiňováni v souvislosti s tím, že mají stále majetkové požadavky vůči České republice apod. V tomto případě si musíme uvědomit, že toto sdružení je politickým hnutím, které nemusí mít jednotný názor například na majetkové otázky. Každopádně sudetští Němci mohou mít individuální požadavky, ale tyto požadavky nemají oporu v právu. To znamená, že Benešovy dekrety nejsou předmětem jednání a zůstávají součástí českého právního řádu. Toto je navíc garantováno Česko-německou deklarací z roku 1997.
V tomto směru jsem si jist, že čím více budeme s nimi diskutovat, tím menší požadavky z jejich strany lze očekávat. Už toto historické setkání, pokud nebude nějakým nečekaným incidentem narušeno, přispěje k uklidnění a další spolupráci, která bude prospěšná pro obě strany.
Chtěl bych zde zmínit, že v pohraničí, tedy v bývalých Sudetech, jednotlivé sudetoněmecké spolky, nadace a potomci vysídlenců stojí za obnovou kostelů a různých památek, což je ukázka toho, že tato etnická skupina myslí na svou bývalou domovinu z pohledu lidskosti a s láskou ke svému rodnému místu.
Co se týče návratu, většina potomků už nemá zájem vracet se zpět do Čech. Obavy z toho, že by se sem Němci vraceli s cílem obnovit bývalé Sudety, jsou proto zcela nesmyslnou představou, podporující nanejvýš český populismus a nacionalismus, který k ničemu dobrému nevede.
Osobní pohled: proč uvažovat o odškodnění sudetských Němců
Co se týče odškodnění sudetských Němců, domnívám se, že si určitou formu odškodnění zasluhují. Proč? Takové případné odškodnění by ještě více zlepšilo již tak výborné česko-německé vztahy. Navíc by šlo o skutečnou lidskou tečku za neblahou minulostí, která přerušila tisícileté soužití Čechů a Němců v této společné domovině.
Jak osobně znám sudetské Němce, jsem si jist, že by případné odškodnění okamžitě investovali do oprav různých českých památek, jak jsem už výše zmiňoval. Ano, vyvstává otázka, proč bychom měli odškodňovat Němce, kteří stáli za zánikem demokratického Československa, za potupou a ponížením našeho národa a později i za obsazením zbytku republiky, která se rázem ocitla v Protektorátu Čechy a Morava.
A nakonec, proč bychom měli odškodňovat Němce, kteří stáli za hrůzou a vyvražděním Lidic? Vždyť vinou druhé světové války bylo v českých zemích zabito přes 360 000 lidí. My Češi jsme druhou světovou válku nezavinili, tak proč bychom měli někoho odškodňovat, když by tomu mělo být právě naopak?
V tomto případě jsem vyslovil pouze svůj osobní názor, který se nyní pokusím rozvést a vysvětlit, proč bychom se měli zachovat právě takto. Na případném odškodnění by se mělo domluvit Česko společně s Německem. Jsem přesvědčen, že by se na něm měla podílet nejen naše země, ale i německá vláda. Za osud a vyhnání sudetských Němců totiž nesou svůj díl odpovědnosti jak Němci, tak Češi. Co tím myslím?
Kdo může za to, že sudetští Němci podlehli snahám o odtržení Sudet od českých zemí? Ano, byla to velmi silná hitlerovská propaganda, jíž tehdejší politická reprezentace nedokázala účinně čelit.
A na druhou stranu, za to, že sudetští Němci po válce nedostali druhou šanci a byli vyhnáni, nesla odpovědnost Benešova vláda. Proto se domnívám, že na případném odškodnění sudetských Němců by se mělo podílet jak Německo, tak i Česko.
Jsem přesvědčen, že kdyby zde sudetští Němci zůstali a dostali onu druhou šanci na soužití s Čechy, rok 1948 by pravděpodobně nikdy nenastal a naše země by se stala součástí západního světa. Ale tím už zasahuji do něčeho, co se nikdy nestalo.
Navíc uznávám fakt, že by bylo nesmírně složité, ne-li nemožné, navrátit se k prvorepublikovému soužití mezi českým národem a sudetskými Němci. Buď jak buď, dobrá vůle nikdy nikomu neublížila. A protože znám i rodinné vyprávění z doby Protektorátu Čechy a Morava, musím zde připomenout příběh své babičky, která tuto truchlivou dobu zažila.
Všichni nebyli stejní
Babička mi vyprávěla, že existovaly vesnice, kde žili po celé generace Češi s Němci v míru a jednotě, ale po okupaci a zřízení protektorátu páchali Němci Čechům různé příkoří – například jim rozbíjeli okna či trávili hospodářská zvířata. Proto Češi v době okupace nemohli s Němci společně žít. Nicméně tohle bylo dáno nenávistnou hitlerovskou politikou. A představte si, že i v této době byli sudetští Němci, kteří nebyli zfanatizováni nacistickou ideologií.
A musím upozornit, že takových případů bylo mnohem více, jen se o tom v poválečném Československu příliš nemluvilo ani nepsalo. Dokonce ani v dnešní době, kdy hrůzy druhé světové války v podstatě vyprchaly do zapomnění. Ano, nebýt statečné sudetské Němky, která byla po celou dobu války nejvěrnější kamarádkou mé babičky, nebyl bych dnes na světě. Opravdu Katje Heikel vděčím za svůj život. Děkuji.
Ano, byla to Káča, jak jí babička říkala, která dokázala nemožné. Co se přihodilo? Babička potřebovala léky na horečku pro svou nemocnou sestru, a proto se potřebovala dostat v době nočního zákazu vycházení k lékaři. Jenže když se vydala na cestu, byla zadržena německou vojenskou hlídkou a zatčena.
Následujícího rána měla být babička zastřelena, protože za porušení tohoto nařízení hrozil okamžitý trest smrti. Jenže když se Káča od babiččiny maminky dozvěděla, že babička se vydala po desáté večerní hodině, tedy v době nočního zákazu vycházení, pro léky k lékaři, a ještě se druhý den domů nevrátila, okamžitě jí napadlo, že byla nejspíš zadržena kvůli porušení zákazu nočního vycházení. Proto se vydala do německých kasáren, kde zjistila, že babička byla skutečně zadržena německou hlídkou.
Babička to popsala velmi dramatickým způsobem, ani se tomu dnes nedivím. V kasárenské věznici byli s babičkou ještě tři zadržení, kteří porušili stejné nařízení – vyhlášku. Všichni čtyři, tedy moje babička a tři muži, si už povídali o tom, že je Němci bez milosti popraví. Avšak právě ve chvíli, kdy babička čekala, že si pro ni do cely přijde popravčí četa, protože z nádvoří kasáren už byla slyšet střelba, stal se zázrak.
Ano, když se dveře od cely otevřely, byla babička v šoku. Kromě dvou německých vojáků stála ve dveřích také její věrná německá kamarádka Káča, která se za babičku zaručila příběhem, jenž ji zachránil před jistou smrtí. Na svobodě se babička od Káči dozvěděla, jak se jí podařilo její českou kamarádku zachránit.
Káča jako Němka s německými doklady namluvila vojenskému důstojníkovi, že babička porušila zákaz nočního vycházení proto, že se stará o její rodinu, a proto se i přes zákaz vycházení vydala na cestu, protože ji doma zdržely rodinné důvody. A jelikož šlo o německou rodinu, podařilo se jí německého důstojníka přesvědčit, že babička za nic nemohla, a zároveň i to, že ji potřebují jako služebnou osobu, což samozřejmě nebyla pravda.
A protože byla Káča přesvědčivá, byla babička zázračně osvobozena. Bohužel její spoluvězni z vězeňské cely neměli takové štěstí, tedy takovou kamarádku nebo kamaráda, který by se za ně zaručil, a proto byli ještě téhož dne popraveni, jak jsem se z babiččina vyprávění dozvěděl.
Ještě by bylo dobré, abych vám, čtenářům, sdělil, jak to nakonec s Káčou po válce dopadlo. Byla to Němka a její rodiče byli členy NSDAP. Proto byla i Káča, která zachránila mou babičku před jistou smrtí, vyhnána do Německa. V tomto případě nelze být objektivní ani spravedlivý – válka si prostě nevybírá a neřeší, kdo je vinen a kdo nevinen.
A teď si představte, že do Brna na Sudetoněmecký sjezd a setkání přijedou rodinní příslušníci Káči Heiklové, a pokud by čeští populisté, kteří druhou světovou válku a okupaci nezažili, chtěli tuto akci narušit a křičet na tyto Němce, že jsou vrazi a podobně, jak by se tito lidé cítili, kdyby nedej bože k něčemu takovému došlo.
Nebetyčná ostuda
Je mi smutno z toho, že na Sudetoněmeckém sjezdu chtějí někteří čeští politici získat laciné politické body, a proto štvou a hecují nezasvěcené lidi proti tomuto setkání. Nejsmutnější je skutečnost, že tyto výpady proti sudetským Němcům zaznívají i z nejvyšších pater české politiky.
O to větší paradox představuje skutečnost, že kritika sudetoněmeckého setkání často zaznívá i z politických kruhů, které samy udržují kontakty se subjekty, jejichž někteří představitelé v minulosti zpochybňovali Benešovy dekrety.
Musím zde zdůraznit, že Alternativa pro Německo (AfD) v roce 2018 zvolila v rámci předvolebního boje v Bavorsku také téma Benešových dekretů. Spolkovou vládu, včetně ministra vnitra a předsedy Křesťanskosociální unie (CSU) Horsta Seehofera, obvinila podle deníku Junge Freiheit z neaktivity a nulové snahy o jejich zrušení. Usmíření bych za ostudu nepovažoval, avšak spolupráci předsedy české Poslanecké sněmovny s AfD ano.
Slova k zamyšlení
Téma sudetských Němců bylo vždy vznětlivé, a právě proto chci vyjádřit velký obdiv a poslat pozdrav brněnským organizátorům tohoto sjezdu – iniciativě Meeting Brno. Usmíření není jednoduchou záležitostí, protože jen silní lidé jsou schopni odpouštět, zatímco zbabělci pouze čeří vodu.
Kdo nedokáže soucítit se sudetskými Němci, kteří přišli o svůj domov vinou lživé ideologie a jednoho podvodníka, ani s Čechoslováky, kteří po válce ztratili demokracii a svobodu kvůli lžím a podvodu, může jen těžko porozumět složitosti této historické zkušenosti.
Citát k zamyšlení: „Odpuštění je klíčem, který otevírá dveře k míru.“ - Hannah Arendt
„Konec světa nastane tehdy, až lidé přestanou zpívat.“ - Albert Einstein
V následujícím odkazu naleznete nádhernou píseň o Sudetech: Sudetenland, mein Heimatland.
Anketa
Zdroje:
