Článek
Dokonce se rozhorlila natolik, že dává průchod svým emocím v plné nahotě a ráda by, aby z kazatelen zaznívala „poselství pokoření“. Chápu, že v jejím nastavení mysli mají slova „pokora“ a „pokoření“ stejný význam, ostatně postoje této poněkud obskurní partičky, jejímž členem je i paní pisatelka, nás nenechávají na pochybách, že oni by před hrozícím nebezpečím rádi a ochotně shrbili hřbet s očekáváním patřičných prebend.
Nevím, kdy, nebo spíše zda-li, tato paní někdy navštívila bohoslužbu a vnímala její sdělení. Podle jejího vyjadřování asi ne, protože výrazy jako „biskup a jeho politická banda“ jsou jako vystřižené ze závěrečné řeči prokurátora Urválka z počátku padesátých let, kdy řada našich skutečných vlastenců, mnohdy i z řad církevních činovníků, končila v lepším případě v dlouholetých žalářích, v horším případě na šibenici.
I kněží jsou občané této země a mají právo nejen volit, ale i vyjádřit svůj názor. Může, nebo nemusí, s ním souhlasit. Ale nemá právo jim toto zakázat. Chápu, že nejen ona, ale i její souputníci v tomto spolku by rádi, ale právě toto my ostatní nesmíme dopustit. Pokrytci jsou oni, ne ti,na které s takovou horlivostí ukazují prstem s uplakaným ublíženectvím.
